Z právní prakse
Odklad exekuce proti nezaměstnaným a zemědělcům v příčině nově vzniklého příslušenství pohledávek.
(Několik poznámek k článku Dr. Karla Roubička v Právníku 1937, str, 603—606.)
I. Zmíněný článek má podle nadpisu býti odpovědí na otázku; »Stávají se úroky zvláště vymáhané pohledávkou hlavní ?«, ale nepokouší se řešiti ji v celé šíři, nýbrž zaujímá stanovisko pouze k omezení odkladu exekuce proti nezaměstnaným co do úroků vzniklých po 28. 11. 1934 — ve smyslu § 2 c) vl. nař. 77/36 Sb. z. a n.
Podle našeho názoru spočívá v tom nesprávnost, a to ve dvojím směru:
1. Jednak se řešením právě zmíněných případů ve skutečnosti neodpovídá a nemůže odpověděli na hořejší otázku i pro jiné úseky právního řádu — na př. zda více úrokových položek samostatně vymáhaných jest vůči sobě navzájem povahy samostatné, resp. povahy jistin či nikoli, což má důležitý význam pro otázku, zda při částečném placení má býti použito v pochybnosti předpisu § 1416 obč. zák., jenž nevztahuje se na dluh jednotný (Vážného sb. č. 4559), kdy platí vlastně opak (též sb. 8877), tedy na příklad při kontokorentu (táž sb. č. 5136, 9994), kterážto jednota se vymáháním přerušuje (táž sb. 13273). Vždyť podle všeobecných zásad interpretačních nutno především hledali rozhodnutí otázky, přímo v zákoně nerozřešené, v tomto zákoně samém, a to pod zorným úhlem jeho účelu (t. zv. ratio legis), a teprve kdyby výkladem tím nebyla nejasnost, resp. mezera zákona odstraněna, bylo by přistoupili k analogii čerpané z celého právního řádu (t. sv. ratio iuris), kterou patrně má im mysli zmínka článku v odst. I., že »měly by se výhody cit. vl. nař. vztahovali i na úroky, jež vznikly po 28. n. 1934« — při čemž ovšem není zcela jasno, zda. slovy »měly by« mini se tvrzení de lege lata, tedy právní výklad, či de lege ferenda, tedy požadavek civilně-politický. Na každý způsob se tu nadpis, případně úvod (odst. I.) jeví širším, než meze skutečného předmětu úvahy.
2. Na druhé straně se zdá, že výklad ten jest poněkud úzký v jiném směru. Neboť, jak upozorňuje rozh. č. 14391 sb. pres. nejv. soudu, podobný účel zákonodárný, který dal vzniknouti odkladu exekuce proti nezaměstnaným do 30. VT. 1938 podle vl. nař. č. 77/36 (a již před tím podle zák. č. 34/34 do 31. Xn. 1934, prodlouženého vl. n. 260/34 do 31. Xn. 1935 a vl. n. 251/35 do 30. IX. 1936), byl zákonodárci motivem při zavedení odkladu exekucí proti zemědělcům (zák. č. 74/33 s účin. do 31. Xn. 1933, prodloužený zák. č. 250/33 do 28. II. 1934, pak zák. č. 33/34 do 31. XII. 1934, prodloužený vl. n. 259/34 do 31. XII. 1935, č. 250/35 do 30. IX. 1936, č. 258/36 do 31 .1. 1937, č. 14/37 do 30. IX. 1937 a konečně č. 149/37 do 31. Vm. 1938). Jest tedy nasnadě, pokusiti se vyložiti všechny uvedené předpisy zároveň, a to zejména co do naši otázky, kdy naveskrz uvedená ustanovení užívají téže dikce, totiž, že odklad netýká se pohledávek, které proti dlužníku vznikly po začátku účinnosti zákona, jenž časově po prvé moratorium pro tu kterou kategorii zavedl, tedy u zemědělců po 9. květnu 1933, u nezaměstnaných po 28. únoru 1934 — nehledime-li k okresům t. zv. nouzovým.
Tato data nazýváme data rozhodná, kritická a můžeme za ně dosaditi vždy právě uvedený den podle toho, o který druh moratoria nám jde. Tím učiníme zadost i příkazu § 7 obč. zák., jenž předpisuje říditi se »důvody jiných příbuzných (verwandten) zákonů «. II. 1. Data ta byla zachována zřejmě, aby se předešla retrotrakci zákonů, neboť prvé zákony, moratorium zavádějící, t. j. čís. 74/33, resp. 34/34 Sb. z. a n. tím, že vyňaly z dosahu jeho pohledávky s tehdejšího časového hlediska budoucně vznikající, chtěly utvrditi věřitele v důvěře, že může pro futuro poskytnouti úvěr, a bylo by nesvědomité, aby zákon jej v této důvěře zklamal.
To jest jeden z momentů genese našich předpisů, rozhodných pro jejich dosah, jehož nám tedy bude patrně dbáti při jejich výkladu.
2. Hlavním však účelem zákonů těch bylo, jak dosvědčují materialie (tisk č. 1222 a 2500 posl. sněm.) v příčině moratoria zemědělského, chrániti zemědělce proti tíživým starým dluhům, aby z běžné tržby mohl týž plniti i běžná vydání. Vzor moratoria zemědělského následoval zákon č. 34/34 Sb. z. a n. co do nezaměstnaných (viz Loulův komentář k němu ex 34, str. 6—7), takže z obdobného účelu vzniklo i moratorium nezaměstnaných, pročež bude i výklad obdobný.
III. Máme-li na zřeteli především ohled na možnost dalšího úvěru, zmíněný shora sub H. 1., dáme za pravdu názoru, že odklad exekucí — co do jistiny, jsou-li dány i ostatní předpoklady jeho — vztahuje se i na úroky a útraty, a to bez ohledu na dobu, kdy vznikly. Neboť tu dopadá zásadní ustanovení § 54 j. n., podle něhož úroky a náklady, vymáhané jako vedlejší příslušenství, sledují osud jistiny. Tak skutečně argumentuje i rozh. Vážného sb. 13953 aspoň co do útrat (ovšem s mylnou citací § 65 j. n. na místo § 54 j. n.). Avšak i na úroky (po »kritickém« dni vzniklé) rozšiřuje takový výklad rozhodnutí téže sb. č. 14018, kde se výslovně praví, že »pro posouzení, zda jde o zákonnou výjimku [podle § 2 c) zák. č. 34/34 Sb. z. a n.], rozhoduje jen hlavní pohledávka a nikoli příslušenství«. Ve věci samé pak uvedeno, že nebrání odkladu exekuce, vede-li se kromě pro starší jistinu i pro nově vznikající úroky, pokud tyto se nevymáhají jako samostatné pohledávky.
Neboť onen hlavní účel zákona — odlehčením od exekucí pro vysoké staré dluhy popřáti zemědělci, případně nezaměstnanému oddech, potřebný pro placení běžných závazků — a tím v zájmu národohospodářského celku u zemědělců umožniti normální běh podniku — nevyžaduje moratoria pro běžné úroky, alespoň na dobu po »kritickém« dni připadající; protože pak moratorium má nejméně poškozovati věřitele, do jichž sféry t. zv. nabytých práv jest již tak zásahem dosti důtklivým, jest nasnadě výklad, jenž pokud možno kompromisně řeší střet zájmů obou těchto skupin, a nerozšiřuje tedy moratorium nad nutnou potřebu účelu, jenž je vyvolal v život, t. j. udržení hospodářské existence zemědělců a nezaměstnaných po dobu stagnace či krise.
Že pak co do úroků jest to výklad, jenž nepřiznává odklad exekucím pro úroky po »kritickém« dni vznikající, jest na bíle dni. Všeobecná zásada § 54 j. n., ražená ostatně vlastně z ohledů zcela jiných, totiž pro otázky kompetenční, musí tu ustoupiti potřebě speciální úpravy určitého úseku podle obdoby paroemie; lex specialis derogat generali.
Ovšem tu bude nutno ještě zodpověděti otázku, zda odepřeme odklad exekuce pouze tehdy, když vymáhající věřitel již od počátku vede exekuci pouze pro takovéto »nově vzniklé úroky a tím učiní je samostatnou pohledávkou (rozh. Vážného sb. 13273), jak uvedeno v rozh. téže sb. č. 14018, při čemž nebude jistě rozhodovati, zda již exekuční titul zní pouze na takové úroky či teprve exek. návikem se z pravoplatně přisouzené jistinné pohledávky s přísl. úroky ty vyloučí k takové samostatné existenci, anebo zda soud má i v opačném případě, t. j. vedena-li exekuce pro celou pohledávku (starší) i s novými úroky, návrhu dlužníkovu za odklad částečně vyhověti— t. j. co do jistiny a úroků vzniklých před kritickým dnem — co do novějších pak jej zamítnouti. V tomto smyslu rozhodl nejvyšší soud v případě č. 13852 a 13953 Vážného sb., a i v případě č. 13875 téže sb., kde ovšem věřitel exekuci na takové nové úroky omezil.
K tomuto názoru jest se přikloniti v úvaze, že podle § 52 ex. ř. v exekučních věcech netřeba zastoupení advokátem a zejména při moratoriu, jak bude ještě zmíněno, bude míti věřitel pravidelně důtklivý zájem nezvyšovati výlohy a bylo by proto nevhodné, z pochybení při podání exekučního návrhu vyvozovali odklad i pro nové úroky a nutili tak věřitele k novému návrhu, jen těchto úroků se týkajícímu. Ovšem na druhé straně bude nutno, aby týž zcela zřetelně označil nové úroky a aby nepřesnými paušálními tvrzeními nebyl snad soud nucen na místo věřitele prováděti složité výpočty, jak upozorňuje rozh. Vážného sb. č. 13908.
IV. Citace § 65 j. n., správně § 54 j. n. v rozh. Vážného sb. 13953 i praktická potřeba vede na další otázku, zda i v příčině útrat sluší rozeznávali, byly-li přisouzeny po »kritickém« dni či před tím a zda pouze v tomto případě sluší exekuci i v příčině jich odložiti — ovšem za předpokladu, že na jistinu se moratorium vztahuje.
Především bylo by zdůrazniti, že nepovažujeme pro naši otázku za předurčující, zda se přikloníme k názoru, že právní účinky vzniku útratové pohledávky se retrotrahují k době podání žaloby — tak Vážného sb. č. 3688, či zda útratová pohledávka vzniká doručením přisuzujícího rozhodnutí (táž sb. č. 3625, 7392), či teprve jeho právní mocí (č. 3336, 4773). Tuto nerozhodnost právem vyzdvihuje rozh. sb. pres. nejv. soudu č. 14491.
Dáme mu za pravdu, protože i v této otázce přidržíme se především účelu speciální normy, pro jejíž pouze obor chceme najíti správné řešení, považujíce tudíž za nevhodné, hledati je nějakými obecnými úvahami, nýbrž hledíce především k speciálním jejím úkolům.
Tu pak sice připustíme, že zájem věřitelův by vyžadoval, abychom pro útraty spora odepřeli odklad v úvaze, že jde o jeho útraty, které on sám musí vynaložiti, hotově zaplatiti v kolcích, na svědečném, palmáru nebo pod. Leč nesmíme zapomenouti na častou zkušenost v praxi, že útratové položky mnohdy se svou výší blíží samé jistině, ba nezřídka ji i přesahují. Tu pak by zemědělci či nezaměstnanému bylo asi málo pomoženo, kdyby dosáhl sice odkladu exekuce pro jistinu, leč nikoli pro útraty. Týž sice snad sežene prostředky k úhradě běžných úroků, zejména při nynější nízko usměrněné sazbě úrokové, leč marně by se snažil sehnati hotově tisícové snad částky útratové.
V této kolisi zájmu privilegovaného dlužníka-zemědělce či nezaměstnaného se zájmy věřitelovými musíme dáti přednost dlužníkovi právě proto, že jest privilegován, chceme-li zůstati na půdě předpisů o moratoriu, jichž výklad v tomto bodě jsme si vzali za úkol. Postoj reformátora právních předpisů nepřísluší interpretaci, nýbrž politice.
Proto dáme za pravdu stanovisku naší judikatury (Vážného sb. 13776, 13953, sb. pres. nejv. soudu č. 14391), že co do útrat nastupuje zásada § 54 j. n., že sledují osud jistiny, t. j. odklad exekuce pro jisitinu značí odklad i v příčině útrat, ať byly přisouzeny před či po »kritickém« datu.
V. K článku shora zmíněnému (Právník 1937, str. 606) bylo by snad ještě dodati, že sice skutečně jde o otázky závažné, a to i mimo rámec vlastního exekučního řízení, neboť odklad exekuce dle předpisů o t. zv. moratoriu může založiti i žalobu oposiční (č. 15757 sb. pres. nejv. soudu), leč vzhledem, k počtu judikatury, citované v těchto našich poznámkách, nejeví se asi tak oprávněnou výtku onoho článku, že tam uvedené případy nebyly zapsány do sbírky Vážného, vlastně nyní zvané sbírkou presidia nejv. soudu, čímž ovšem nechceme upírati jim zajímavost a tedy oprávnění, aby byly registrovány v Právníku a tím zpřístupněny právnické veřejnosti. Dr. Cerman.