NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - Dostáváme často od našich čtenářů různé iniciativní návrhy

— Čís. 7344 —
Čís. 7344.

Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
Nejde o příhodu v dopravě, utrpěl-li cestující úraz tím, že, hledaje v nádražní dvoraně záchod, ve spěchu otevřel přivřené, avšak neuzamčené dvéře do sklepa a po schodech sletěl dolů.
(Rozh. ze dne 21. září 1927, Rv II 819/26.)
Žalobní nárok proti dráze na náhradu škody, již utrpěl žalobce pádem do sklepa v nádražní budově, uznal procesní soud prvé stolice z polovice důvodem po právu. Odvolací soud neuznal žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právem zodpovídá napadený rozsudek záporně otázku, zda v souzeném případě jde o příhodu v dopravě. Bylo zjištěno, že žalobce utrpěl — Čís. 7345 —
úraz tím, že, hledaje v nádražní dvoraně záchod, ve spěchu otevřel přivřené, avšak neuzamčené dvéře do sklepa a po několika schodech sletěl dolů. Dovolatel vidí příhodu v dopravě jednak v tom, že chodba v nádražní dvoraně, o niž tu jde, nebyla řádně osvětlena, jednak v tom, že dvéře od sklepa nebyly uzamčeny. V tom ovšem dovolatel pochybuje, ježto se vyžaduje kromě toho, že jde o neobyčejnou událost, jež nedala se podle zkušenosti očekávati, tedy o událost odchylující se od normy, ještě positivní povaha její, jakožto objevující se skutečnost, znak, jaký ostatně jest společným příhodě ve smyslu § 1 zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. s každou událostí jinakou. Příhodu v dopravě bylo by tedy správně viděti v tom, že železniční podnik uvolnil cestujícímu obecenstvu místnost, jež slouží dopravě, ač vstup do ní jest spojen s nebezpečím. Než, nehledíc k tomu, že bylo nižšími soudy zjištěno, že nádražní dvorana byla dostatečně osvětlena a že proto nebylo ani třeba rozebírati, zda by tu byla příčinná souvislost mezi úrazem a neosvětlením nádražní dvorany, nedostává se tu předpokladu, že místnost, v níž se úraz přihodil, sloužila dopravě. Netřeba zde také řešiti otázku, zda nádražní záchody náležejí k opatřením a zařízením sloužícím k dopravě, jelikož místnost, o kterou tu jde, záchodem není. Jest zjištěno, že dovolatel vkročil do místnosti, v níž jsou schody do sklepa, jenž přikázán jest železničním zřízencům, již mají v nádražní budově naturální byt, tedy do místnosti, která slouží účelům soukromým, nikoli však dopravě. To mohl dovolatel, jenž z povolání cestuje, při nepatrné pozornosti poznati, neboť, jak tomu nasvědčuje situační nákres, přístup ke sklepu umístěn jest v postranní chodbě, kudy dovolatel se vůbec ubírati nemusil, dvéře nebyly opatřeny nápisem, z něhož by byl mohl souditi, že vedou do místnosti cestujícímu obecenstvu uvolněné, a, jak notoricky známo, veškeré cestujícímu obecenstvu uvolněné místnosti jsou v nádražních budovách jako takové nápisy označeny. Příhody, k nimž dojde na místech, jež neslouží k dopravě, nelze však považovati za příhody v dopravě. Tomu-li tak, jest vyloučeno ručení železničního podniku podle zákona z 5. března 1869 č. 27 ř. zák.

Citace:

—RK—. č. 7428. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 331-332.