NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 5753.

Způsobilost činu vzbuditi veřejné pohoršení (§ 516 tr. zák.) je tu jen tenkráte, byl-li smilný čin spáchán, byť i ne veřejně, tedy přece na místě snadno přístupném a za okolností, že mohl býti snadno pozorován třetí osobou a že si pachatel musil býti vědom možnosti, že se o činu doví větší počet lidí; tomu tak není, byl-li smilný čin spáchán na dospělé osobě v uzavřené kuchyni, po případě ve sklepě.
(Rozh. ze dne. 21. listopadui 1936, Zm II 514/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 18. srpna 1936, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 516 tr. z., zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině obžalovaného a v důsledku toho i ve výroku o trestu a výrocích s tím souvisících a zprostil ho podle § 259, čís. 2 tr. ř. obžaloby, že smilnými činy, a to ve Žních 1935 ve sklepě, snaživ se zvednouti A. M. sukně, a v únoru 1935 v bytě, svaliv A. M. na postel, chytiv ji za prsa a zvednuv jí sukně, mravopočestnost a stydlivost urazil hrubě a způsobem budícím veřejné pohoršení, čímž se prý dopustil přestupku proti veřejné mravopočestnosti podle § 516 tr. z.
Z důvodů:
Zmateční stížnost obžalovaného napadá rozsudek nalézacího soudu, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přestupkem proti veřejné mravopočestnosti podle § 516 tr. z., uplatňujíc důvody zmatečnosti podle čís. 4 a 9, lit. a) § 281 tr. ř.
Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu nevyžaduje skutková podstata přestupku podle § 516 tr. z., aby bylo veřejné pohoršení opravdu vzbuzeno, nýbrž stačí způsobilost je vzbuditi. Tato způsobilost je však opodstatněna jen tenkráte, spáchán-li byl čin smilný, byť i ne veřejně, tedy přece na místě snadno přístupném a za okolností, že snadno mohl býti pozorován třetí osobou; po subjektivní stránce vyžaduje zákon, aby si pachatel musil býti vědom možnosti, že se o činu doví větší počet lidí.
Vychází-li se však ze skutkových zjištění rozsudku, že k činům obžalovanému za vinu kladeným došlo jednak v kuchyni, jejíž dveře byly zavřeny, jednak ve sklepě, tedy v obou případech v soukromých místnostech veřejně nikoli přístupných, nelze schváliti závěr nalézacího soudu, že si obžalovaný musel býti vědom, že při činu snadno mohl býti pozorován třetí osobou, obzvláště když osoby v úvahu přicházející byly zaměstnány svými pracemi mimo uvedené místnosti. Ani jinak nebylo zjištěno, ani nevyšlo v řízení najevo nic, z čeho by byl musil obžalovaný předpokládati, že se o jeho činu snadno dozví větší počet lidí. Z toho plyne, že na základě zjištěných skutečností není dána subjektivní složka skutkové podstaty přestupku podle § 516 tr. z., pročež bylo odůvodněné zmateční stížnosti obžalovaného podle § 5, odst. 2 zák. čís. 3/1878.ř. z. ve znění zákona čís. 56/1935 Sb. z. a n. vyhověti v zasedání neveřejném, napadený rozsudek zrušiti jako zmatečný a obžalovaného ihned podle čís. 2 § 259 tr. ř. zprostiti obžaloby pro přestupek podle § 516 tr. z.

Citace:

čís. 5753. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 519-520.