NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2626.

Závodní výbory. — Řízení před nss-em: I. Aby mohla býti jménem závodního výboru platně podána stížnost na nss, jest třeba předchozího formálně učiněného usnesení závodního výboru, že má stížnost býti podána. Tento požadavek není nahrazen usnesením závodního výboru, že má býti podána stížnost k rozhodčí komisi ani vyjádřením předsedy ve schůzi závodního výboru nebo prohlášením zástupce závodního výboru po vyhlášení nálezu rozhodčí komise, že stížnost na nss podána bude. — II. Náhradníci závodního výboru jsou v příčině propuštění z práce účastni ochrany § 22 zák. o záv. výborech.
(Nález ze dne 10. září 1923 č. 9841.) Prejudikatura: Boh. 1948 adm.
Věc: Závodní výbor fy. Vereinigte Färbereien, akc. spol. a Josef B. v B. proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Broumově.
Výrok: Stížnost závodního výboru se odmítá jako nepřípustná, stížnost Josefa B. se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si závodní výbor obrátil se na rozhodčí komisi v B. se stížností proti propuštění Josefa B., náhradníka závodního výboru, z práce a žádal, aby rozhodčí komise uznala, že propuštění jmenovaného jest bezdůvodné, a zaměstnavatelka jest povinna je odvolati, jmenovaného zpět do práce přijmouti za týchž pracovních podmínek, jemu ušlou mzdu nahraditi, útraty řízení zapraviti a rozhodnutí komise v závodě uveřejniti.
Při ústním líčení pozměnil závodní výbor svoji stížnost v tom směru, že žalobní nárok nemá býti opřen o § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, nýbrž o § 22 cit. zákona, neboť náhradníci závodního výboru požívají týchž práv jako členové závodního výboru a nemohl tudíž Josef B. bez souhlasu rozhodčí komise z práce býti propuštěn.
Nálezem z 18. ledna 1923 zamítla komise žalobu pro vlastní svoji nepříslušnost, při čemž v důvodech svého rozhodnutí uvedla, že náhradník závodního výboru požívá výhod příslušejících členu závodního výboru jen tehdy, když nastoupí za zaneprázdněného člena závodního výboru a vykonává skutečně funkci člena závodního výboru. Tomu však nebylo tak u propuštěného náhradníka závodního výboru a proto musila žaloba pro nepříslušnost komise býti zamítnuta.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost závodního výboru a propuštěného náhradníka, kteří odvolávajíce se na judikaturu nss-u namítají ve stížnosti, že náhradníci požívají téže ochrany jako členové závodního výboru.
Uvažuje o této stížnosti musil nss zabývati se nejprve vývody odvodního spisu zúčastněné strany, jimiž tato dovozuje, že se závodní výbor neusnesl na podání stížnosti k nss a proto nelze stížnost tuto považovati za stížnost závodního výboru.
Závodní výbor, byv nss-em vyzván, aby předložil opis protokolu o schůzi závodního výboru, ve které se stalo usnesení o podání stížnosti k nss, oznámil, že se závodní výbor usnesl dne 4. ledna 1923 na tom, aby v příčině propuštění jmenovaného náhradníka závodního výboru byla podána žaloba k rozhodčí komisi, což bylo jednohlasně přijato. V tom, jak se závodní výbor domnívá, samozřejmě obsaženo jest také usnesení, aby použito bylo opravných prostředků proti případnému zamítavému rozhodnutí rozhodčí komise. Kromě toho prohlásil předseda v následující schůzi ve srozumění se všemi členy výboru, že odvolání z rozhodnutí komise podáno bude. Také po vyhlášení rozsudku prohlásil prý totéž zástupce stěžujícího si výboru. Nebylo prý tedy zapotřebí usnesení závodního výboru, když všem zúčastněným bylo známo podání stížnosti.
Nss nemohl přistoupiti na tyto vývody závodního výboru, a musil stížnost, pokud podána byla jako stížnost závodního výboru, odmítnouti jako nepřípustnou. Dle § 23 zákona o závodních výborech tvoří závodní výbor svoji vůli usnesením. Předpokládá tedy podání stížnosti k nss předchozí formálně učiněné usnesení závodního výboru toho obsahu, aby stížnost taková byla podána. Předložený protokol ze 4. ledna 1923 průkaz takového usnesení nepodává, neboť týká se jen stížnosti k rozhodčí komisi.
Nějaké další usnesení, aby také proti rozhodnutí komise rozhodčí byla stížnost podána, závodní výbor neprokázal. Vyjádření předsedy ve schůzi závodního výboru nebo prohlášení zástupce závodního výboru po vyhlášení rozsudku, že stížnost k nss podána bude, nemůže nahraditi formální usnesení závodního výboru o podání stížnosti.
Ježto tedy usnesení závodního výboru o podání stížnosti k nss prokázáno nebylo a zúčastněná strana existenci jeho popírá, nemůže stížnost tato pokládána býti za stížnost závodního výboru, za jakou se vydává, a slušelo ji tudíž odmítnouti jako nepřípustnou.
Pokud se týče stížnosti Josefa B., uvážil soud takto:
Nař. rozhodnutím prohlásil se úřad za nepříslušna rozhodovati o žalobním nároku vzneseném v řízení správním, ježto jde o věc, která nenáleží do oboru jeho působnosti.
Z důvodů tohoto rozhodnutí jest zřejmo, že úřad stojí na stanovisku, že by komise byla teprve tehdy příslušná k rozhodování o žalobních nárocích, kdyby jmenovaný již byl nastoupil za zaneprázdněného člena do závodního výboru, že však jmenovaný, dokud se tak nestalo, nepožívá výhody uvedené v odst. 2. § 22 cit. zákona, a komise není tedy povolána, aby o platnosti propuštění jeho z práce rozhodovala.
Stížnosti jest sice dáti za pravdu, že tento názor úřadu není ve shodě se zákonem, neboť — jak bylo vysloveno již v nálezu tohoto soudu Boh. 1948 adm., jsou i náhradníci závodního výboru v příčině propuštění z práce účastni ochrany podle § 22 zák. o záv. výborech.
Přes to však neshledal nss, že by výrok úřadu, odmítající rozhodování ve věci samé pro nepříslušnost komise, byl v odporu se zákonem.
Ve správním řízení domáhal se závodní výbor jedině toho, aby bylo žalovanou komisí uznáno, že propuštění Josefa B. bez souhlasu rozhodčí komise je neplatné a že zaměstnavatelka jest povinna jmenovaného přijmouti znovu do práce za dřívějších pracovních podmínek a nahraditi jemu ušlý výdělek.
Obsahem svým byl tedy tento petit uplatňováním soukromoprávních nároků jmenovaného zaměstnance příslušejících mu z jeho pracovního poměru k zaměstnavateli.
Dle svrchu podaného vypsání děje nešlo o případ § 3 lit. g) zák. o závodních výborech, neboť závodní výbor při ústním líčení před rozhodčí komisí výslovně prohlásil, že uplatňovaný nárok neopírá se o § 3 lit. g) cit. zák., takže na tomto ustanovení zákonném příslušnost rozhodčí komise nelze založiti. Za tohoto stavu věci nebyla však rozhodčí komise opravdu příslušná rozhodovati o uplatňovaných, do oboru soukromého práva náležejících nárocích jmenovaného zaměstnance, neboť rozhodnutí o nárocích takových přísluší i nadále soudům, jak bylo blíže dovozeno již ve zdejším nálezu Boh. 1948 adm., na nějž se dle § 44 j. ř. odkazuje. Odepřela tedy komise právem rozhodování v této věci, a bylo proto stížnost Josefa B. zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2626. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 517-520.