NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 439.

Volební právo do obcí: * Námitky proti volbám dlužno do té míry konkretisovati, aby mohly poskytnouti podklad pro úsudek, zdali vytýkané vady volebního řízení mohly míti vliv na konečný výsledek volby.
(Nález ze dne 9. června 1920 č. 5213.)
Věc: Jakub Sch. a společníci v Plavči proti zemské správě politické v Brně o volbu do obecního zastupitelstva v Plavči. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při volbě do obecního zastupitelstva v Plavči bylo odevzdáno 250 platných hlasů, z nichž připadlo kandidátům československé strany lidové 144, skupině pokrokových voličů pak 106 hlasů. Při volebním čísle 20 připadlo československé straně lidové 7 mandátů se zbytkem dělení 4, skupině pokrokových voličů 5 mandátu se zbytkem dělení 6.
Proti této volbě podali stěžovatelé námitky, ve kterých tvrdili, že voličové lidové strany agitovali strašením, sliby a úplatky a zřízenci velkostatku že zastrašováním hleděli přiměti dělníky velkostatku k volbě pro stranu lidovou.
Jednotlivé případy vypočítávají námitky takto:
I. Panský šafář Martin P. říkal dělníkům, že deputátníci budou pracovati 14 dní, po volbách že je vyženou. Jeho žena Amalie P. říkala dělníkům, že deputát bude vydáván až po volbách a kdo bude volit se stranou agrární, že ho nedostane.
Následkem toho dalo se strhnouti mnoho voličů k volbě proti svému přesvědčení.
II. Panský dráb Jan V. vzal Anně A. volební lístek strany pokrokové a totéž chtěl učinit Janu K.
III. Tomáš B. vybídnut K-em šel v noci po dělnících a ráno se chlubil, že sebral pokrokovcům 12 hlasů, že je má v kapse.
IV. Týž Tomáš B., důvěrník strany lidové, díval se voličům, který lístek kladou do obálek, šeptal do ucha něco stárkovi Janu J. a po volbě říkal, že slíbil stárkovi byt. Ženě voliče Ant. K. říkal, aby mu dala lístek, v němž je na prvním místě S., že je sbírá.
František J. šel za Václavem K. do oddělené místnosti a dal mu lístek do obálky.
V. Žebračka Antonie T. vyprávěla, že jí u Aloisa K. slíbili po volbách brambory, ale nic jí nedali. P-ová prý jí řekla: »Musíš volit s námi (lid.), jinak od nás nic nedostaneš.«
VI. Jan R. a K. se ptali voličů, je-li křesťan a když řekl »ano«, vyzývali jej, aby volil s nimi, aby mohli vyhnat učitele, který se s dětmi nemodlí.
Tíž vypravovali o starostovi J. S., že zpronevěřil vyživovací podpory a po několik let nesložil účty obecní.
Alois K. říkal, že učitel K. jest nebezpečný člověk.
VII. Alois K. sdělil Josefu M., že rodina F. (4 voliči) volila s nimi (lid.), že má druhé její lístky doma.
Zemská správa politická v Brně dala provésti šetření po rozumu § 55 zák. ze dne 31. ledna 1919 čís. 75 sb. z. a nař., načež námitky zamítla, podstatně z důvodu, že námitky jsou rázu všeobecného. Pokud uvádějí konkrétní případy, nebyly jednak dokázány, jednak nejsou takového rázu, že by mohly míti vliv na výsledek volby.
Nejvyšší správní soud neshledal stížnost do tohoto rozhodnutí důvodnou, vycházeje při tom z těchto úvah:
Žalovaný úřad položil za základ svého rozhodnutí skutkové okolnosti, které vyšly na jevo šetřením provedeným ve smyslu § 55 vol. ř. Na tuto skutkovou podstatu jest po rozumu odst. 1 § 6 zák. o spr. s. vázán při svém rozhodování také nejvyšší správní soud, pokud tomu nepřekáží vady v odst. 2 téhož § a vytčené. Stížnost, obmezujíc se na výtku nezákonnosti, vady řízení nevytýká a nejvyšší správní soud nenalezl v řízení podstatných vad, jichž by musil dbáti z povinnosti úřední. Avšak při skutkové povaze v řízení správním bezvadně zjištěné neshledal nejvyšší správní soud nezákonnosti v tom, že námitky byly naříkaným rozhodnutím zamítnuty.
Co do podrobností budiž uvedeno toto:
Námitky tvrdily v bodu I., že Martin P. a jeho manželka Amalie P. nutili dělníky na panství zaměstnané k volbě se stranou lidovou hrozbami odnětím deputátu a vyhnáním z práce. K této námitce potvrdila Marie H., že pouze Amalie P. sama před ní tak se vyjádřila, ale nikterak nedosvědčila, že by jí bývala tato pohrůžka k tomu dohnala, aby volila proti své vůli, proti svému přesvědčení. Vliv této pohrůžky na výsledek volby, tedy zjištěn nebyl. Námitka ad II. nebyla naprosto dokázána. Ad III. byla šetřením zjištěna ztráta hlasu Jana K. na úkor strany pokrokové. Ad IV. námitek bylo sice zjištěno, že Tomáš H. a František J. se mísili do výkonu volebního práva voličům, ale nebylo zjištěno, že by bývali vykonávali vliv na svobodu nebo čistotu voleb, tím méně že jednání jejich mělo na volbu vliv pro stěžovatele škodlivý. Ad V. stvrdila Antonie T., že jí bylo něco slibováno, bude-li voliti se stranou lidovou ,ale volička tato nijak neobjasnila, že by bývala následkem tohoto působení na ni volila jinak, nežli byla vlastní její vůle. Totéž platí o Jakubu J. k bodu VI. námitek. Námitka ad VII. byla vyvrácena výpovědí Anny F.
Kdyby za tohoto stavu se za to mělo, že by podrobnějším výslechem Marie H. (ad I.), Antonie T. (ad V.), Jakuba J. (ad VI.) bývalo zjištěno, že proti svému přesvědčení jen následkem vnějšího působení na ně odevzdali hlasy straně lidové a stranu stěžovatelů o ně zkrátili, znamenaly by jejich hlasy s připočtením hlasu Jana K. (ad III.) ztrátu 4 hlasů pro stranu pokrokovou a nezákonný přírůstek stejného počtu hlasů československé straně lidové.
Pak by se jevil správným počet hlasů pro československou stranu lidovou 144—4 čili 140, pro stranu pokrokovou 106+4, tudíž 110. Při volebním čísle 20 nenastala by však v rozvržení mandátů mezi obě strany zcela žádná změna a dlužno tudíž dojíti k závěru, že není důvodu § 56 vol. ř. ke zrušení této volby, protože zjištěné vady řízení nejsou s to, aby měly vliv na výsledek volby.
Pokud námitky vytýkají povšechně, že bylo agitováno a sliby, úplatky a strašením účinkováno na svobodnou vůli voličů a tím svoboda a čistota volby vážně porušena, sluší připomenouti toto:
Zákon sice neustanovuje nikde výslovně, jak mají býti námitky instruovány, avšak přece jenom, byť i nepřímo, z jeho předpisů plyne, že námitky se nesmějí obmeziti na povšechné a tím neurčité vytýkání vad řízení, nýbrž že musí obsahovati určité skutkové okolnosti, které zakládají tu nebo onu vadu volebního řízení, čili že námitky musí býti konkretisovány. To plyne především z § 55 vol. ř., který ukládá, aby se o námitkách provedlo potřebné šetření. Šetření není však ničím jiným, nežli zjištěním skutkových okolností, které se pravidelně stane výslechem osob, které se na událostech za volebního řízení sběhlých buď samy súčastnily nebo jejich svědky byly. Kdyby nebylo v námitkách kokrétních tvrzení a důkazů o nich nabídnutých, nebylo by šetření o námitkách prakticky možným. Dále to plyne z předpisu § 56 vol. ř. Nebýti náležité konkretisace námitek, nemohl by se úřad o námitkách rozhodující dopátrati pevné půdy pro posudek, o kolik hlasů na jedné straně nezákonným způsobem získaných, na druhé straně ztracených jde, a nemohl by se dopíditi klíče pro úsudek, mohly-li namítané nezákonnosti a nesprávnosti ve volebním řízení míti vliv na výsledek volby. A právě tento úsudek jest dle § 56 vol. ř. základní podmínkou pro zrušení volby, kterou zákon vyžaduje zajisté v té intenci, aby nebyly rušeny volby zbytečně i tenkráte, když by i bez škodlivých vlivů na svobodu, čistotu a tajnost jejich, bývaly se potkaly s výsledkem stejným. Z toho plyne, že námitky musí býti tak instruovány, aby se z nich dalo vypočítati, jakou škodu ta neb ona strana voličů trpí následkem namítaných, konkrétně uvedených nezákonností, nesprávností a vad řízení vůbec a stačí-li újma takto vypočtená k tomu, aby mohla míti vliv na výsledek volby, či je-li pouze takovou, že vlivu toho míti nemohla, a že proto není ani zapotřebí podrobným šetřením a zkoumáním námitek se zabývati. Není tudíž proti zákonu, když naříkané rozhodnutí nedbalo na námitky pouze povšechně přednesené a podrobilo věcnému uvažování a rozhodování pouze určité a konkrétně vymezené námitky. Po úvaze všeho toho bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 439. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 373-376.