Pojištění nemocenské, invalidní a starobní. Sděluje dr. J. Lašťovka. K § 17 g), odst. 2, zákona č. 33/1888 ve znění zákona č. 689/1920 Sb. z. a n. — Nemocenská pokladna nemůže poukazem nа svou autonomii odůvodniti každé vydání, které bylo usneseno jejími orgány. Pokladně přísluší nesporně autonomie i při úpravě služebních poměrů zaměstnanců pokladen, ať již úprava ta se děje ve formě kolektivní smlouvy, tedy aktem generelním, či individuelně. Avšak i tu volné usnášení se pokladny má své meze, jež zákon stanovil z důvodů veřejnoprávních, meze diktované účelem instituce nemocenského pojištění, jemuž pokladny slouží. Nelze přehlédnouti, že prostředky nemocenského pojištění plynou pokladně z nucených příspěvků zaměstnavatelů a zaměstnanců, že příjem tento není dán pokladně k volné disposici, nýbrž jen k ukájení účelů, uvedených taxativně v § 25, odst. 1. Proto nemůže pokladna poukazem na svou autonomii odůvodniti každé vydání, jen když bylo usneseno orgány podle zákona povolanými. Takovému omezení podléhá i usnášení se orgánů pokladny ve smyslu cit. § 17 g), odst. 2. (Nález nejv. správ. soudu ze dne 2. ledna 1930, č. 25832/29.)