NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 236.

Podloudný vývoz předmětů potřeby do ciziny. Pouhá nevědomost pachatelů, že zboží, jimi přenášené, mělo takovou cenu, jež kvalifikuje čin jejich jako přečin (zločin), nestačí k tomu, by v činu jich spatřován byl pouze přestupek (přečin).
(Rozh. ze dne 17. července 1920, Kr I 459/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 26. května 1920, jímž byli obžalovaní Rudolf Sch. a Pavel U. odsouzeni pro přestupek dle § 8 tr. z. a § 2 čís. 1 lit. a) zák. ze dne 18. března 1920 č. 188 sb. z. a n., rozsudek v odpor vzatý zrušil a uznal oba obžalované vinnými přečinem dle § 2 čís. 1 lit. b) zákona ze dne 18. března 1920 čís, 188 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost domáhá se z důvodů § 281 č. 10 tr. ř. odsouzeni obžalovaných pro přečin dle § 2 č. 1 lit. b) zákona ze dne 18. března 1920 čís. 188 sb. z. a n., uvádějíc, že zákon činí kvalifikaci činu jako přečinu a trestnost dle zmíněného odstavce závislou toliko na skutečnosti, že cena podloudně převáženého zboží činí přes 500 K, a rozsudek v tomto případě zjišťuje, že cena vajec činila 545 K. Rozsudek v odpor vzatý vykládá však mylně toto zákonné ustanovení, uznává-li obžalované, odchylně od obžaloby, vinnými pouhým přestupkem proto, že obžalovaní neznali množství vajec jimi přenášených a nevěděli, že jich cena přesahuje meze odstavce 1 b) § 2 cit. zákona. I když by vzhledem k tomu, že jde o trestní čin dolosní, nebylo lze sdíleti náhled zmateční stížnosti, že cena, převyšující zákonem určený obnos, jest čistě objektivním předpokladem skutkové podstaty, přece dal by se předpoklad ten vyloučiti z úmyslu pachatelova jen tenkráte, kdyby bylo zjištěno, že pokládal cenu předmětů přenášených za nižší, že by, kdyby byl znal pravou jich cenu přes 500 K, byl upustil od úmyslu svého, vejce nedovoleně přes hranice přenésti. Není-li tomu tak, přenášel-li vejce v koši se nalézající tak, jak byly, bez ohledu na jich cenu, pak právě pojal in eventum každou jich cenu do svého úmyslu a je trestně zodpovědným za cenu, kterou vejce skutečně měla. Bylo tudíž obžalované v tomto případě uznati vinnými přečinem podloudnictví.

Citace:

Čís. 236. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 332-333.