NPD documents search: České právo, 17 (1935)

1935.

Laus Deo, že máme rok 1934 za sebou. Byl to pro náš stav annus nefastus. Notárstvo, ten výkvět opatrnosti, spolehlivosti a poctivosti, postižen byl padlím zločinné chamtivosti a rakovinou nepoctivosti, vzmáhající se v celém našem veřejném životě.
Tři defraudace svěřených peněz najednou a to od kolegů, kde by to nikdo nebyl očekával. Stupňovalo se to a případ poslední (Ústí n. Orl.) zanechává na našem stavu téměř nesmazatelnou skvrnu.
Jest pravda, stav náš nemá ustláno na růžích. Je toho vinno předem staré Rakousko, kde se jen »vuřtlovalo« a vše dělo polovičatě. Tak roku 1850 obnoveno bylo notářství dle známých vzorů cizích a § 3. not. ř. ze dne 29. IX. 1850 čís. 366 ř. z. stanovil: »Aby se něco bez výjimky mohlo vložiti do knih veřejných, k tomu je zapotřebí spisu notářského«, ale již za pět let dalším n. ř. ze dne 21. V. 1855 čís. 95 ř. z. ustanovení to zrušeno.
Stalo se to proto, že neměl náš stav v parlamentu zastání.
Rakousko tak zavedlo notářství, jež neodpovídalo pojmu výhradného listinného a osvědčovacího orgánu, jakým notář jest téměř ve všech evropských státech a toto nepodařené nedochůdče přešlo i v zákonodárství naše přijetím všech rakouských zákonů.
Notář není u nás pravým notářem. Je to něco, s čím obecenstvo i zákonodárství neví si dobře rady a nechápe jeho pravý účel.
Tato bezradnost o působení notářově jest hlavním důvodem krise notářského stavu, do jehož sféry práce může zasahovali bez trestu každý a nebude proto lépe, dokud nebude vymezena přesná hranice jeho působnosti a dána mu zákonná ochrana.
Jest dále pravda, že hospodářská krise zasáhla i notáře, jenž jest závislý od prosperity všech stavů, zejména zemědělského, obchodnického a živnostenského.
Jest ale též pravda, že právě ti tři notáři, kteří tak těžce provinili se na svém stavu, nebyli zatíženi krisí hospodářskou, spíše naopak, že špatně se jim nevedlo. Toto poznání vede k politováníhodnému doznání našemu, že některých příslušníků našeho stavu zmocnila se poválečná psychosa požitkářství a touha žíti nad poměry, kterážto psychosa zasáhla nejen náš národ, ale celé lidstvo vůbec.
Ze všech konců světa docházejí nás zprávy o milionových podvodech, zpronevěrách a zlodějstvích i z kruhů nejčelnějších a nejvíce zodpovědných. Mravnost lidská poklesla ohromně a železobetonový sloup mravnosti a práva, tvořící hlavní pilíř každého státu, rozkládá se.
Případy Rychnova, Příbrami a Ústí n. O. vykazují vesměs jako příčinu nezřízený způsob života a všichni tři kolegové, kteří jinak byli dobrými (ano Dr. Patsch dokonce výtečným) právníky, jsou tím, co nazývají staří Řekové μεγαλοπςεπής — hochštapleři.
Nenapadá mi omlouvati tyto nešťastné kolegy, ale zdá se mi, že jejich rozum podlehl zatemnění, neboť velikášství, marnotratnictví a požitkářství tak vysokého stupně, jako se jevilo u nich, nese na sobě znak mozkové paralysy, čemuž i nasvědčuje to, že všichni tři byli skutečně vážně nemocní. Nelze přece srovnati se zdravým rozumem, aby člověk pokročilého věku zapomněl úplně na svou rodinu a své děti, jež dokazatelně upřímně miloval, zapřádal milostné pletky, vrhl se na hazardní hry a pak vše opustil a zbaběle ode všech utekl. To svědčí o poruše mozkové, o úplné nelogičnosti a jeví se jako patologický zjev zralý rozboru psychopata.
Jest nyní otázkou, co činiti, jak zameziti pro budoucnost podobné zjevy, které jsou s to ohroziti existenci našeho stavu a jak nabýti opět otřesené důvěry obecenstva ke stavu, jenž náležel vždy k nejzávažnějším a nejspolehlivějším.
Především dlužno odložiti veškerou camaradrii. Buďme sami vůči sobě a svým kolegům co nejpřísnější a každé podezření nějaké nesprávnosti sdělme ihned dotyčné komoře.
Komorám měla by příslušeti větší moc, zejména právo okamžité suspense. Nynější kárná moc její jest nepatrná.
Druhou věcí je semknutí všech příslušníků našeho stavu za účelem odčinění křivd, spáchaných na obecenstvu.
Jest nesporno, že notářské kauce jsou přímo směšné a neodpovídají ani valutárním poměrům nynějším v poměru ku hodnotě koruny předválečné.
Bylo by proto třeba kauce tyto značně zvýšiti. Avšak ani to nestačí ke krytí škod statisícových, neboť je známo, že rukama notáře procházejí do roka milionové obnosy a zavedení kauce milionové jest nemožno.
Jak uvedl jsem již v Č. p. čís. 2 z r. 1934, zavedla již Francie ručení notářů založením zvláštních fondů regionálních a všeobecného, což bylo umožněno zejména tím, že notářství ve Francii jsou prodejná a zděditelná, následkem čehož bylo stanoveno, že škody úřadováním notáře způsobené a regionálním fondem zaplacené lpí zásadně na jeho notářství, takže z fondů těch zaplacená náhrada musí býti opět dotyčným notářstvím nahrazena.
Výjimku tvoří notářství v Alsasku a Lotrinsku, kde notářství prodejná nejsou.
Bylo by proto možno i u nás zavésti záruční fond. Je tu možná dvojí cesta: buď uzavření zvláštní kolektivní smlouvy pojišťovací, jaká toho druhu ještě nebyla u nás nikdy uzavřena, a musel by proto pro ni býti dán podklad zákonný. Pojistné by bylo však tak vysoké, že by zatížilo nesnesitelnou měrou všechny notáře; druhá možnost jest utvořiti záruční fond ze všech kaucí notářských a to zvýšených.
Myšlenka, že nevinný notář má svou kaucí ručiti za nepořádného notáře, jest ovšem tíživou, avšak jisto jest, že bez značných obětí s naší strany, nezískáme si opětné důvěry obecenstva. Nesmíme rozhodně věšeti hlavu a oddávati se pesimistické náladě Danteovu »lasciate ogni speranza«.
Jest na nás všech, abychom přiložili ruku k dílu a
každý o věci této přemýšlel a poradil.
Spolek náš i notářská komora pražská uvítají s radostí každý námět, který jim bude předložen, a proto chutě do práce a Sursum corda!

Citace:

1935.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 1, s. 8-9.