NPD documents search: Sociální revue, 2 (1921)

Čís. 667.

Smlouvy, vypočtené v § 1, písm. b) zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. vyžadují k své platnosti notářského aktu i tehda, jde-li o manžele od stolu a lože rozvedené.
(Rozh. ze dne 14. září 1920, Rv II 107/20.)
Ve sporu o nepřípustnost exekuce tvrdila žalující, že nabyla zabavených předmětů, o něž šlo, koupí od svého rozvedeného manžela. O trhové smlouvě notářský spis sepsán nebyl. Žaloba byla procesním soudem prvé stolice zamítnuta. Důvody: Vzhledem k ustanovení § 1 zák. ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák., mohla platná kupní smlouva ohledně vybavovaných předmětů mezi žalobkyní a jejím rozvedeným manželem sepsána býti jedině ve formě notářského spisu, což se však i dle tvrzení samé žalobkyně nestalo. Že této formy spisu notářského jest nezbytně třeba, tomu nasvědčují tato rozhodnutí nejvyššího soudu: z 8. června 1898, č. 7624, Notariatszeitung 1899, č. 37, příl. k věst. min. sprav. 1899, č. 71, ze 4. února 1896, č. 1391 — Notariatszeitung 1896, č. 17, Centrallblatt für Jur. Praxis str. 435, z 10. listopadu 1896, č. 10182, Notariatszeitung 1897, čís. 2, Centrallblatt für Jur. Praxis 1897 str. 158, a posléze z 15. října 1895, č. 11683, Notariatszeitung 1895, č. 47, Centrailblatt für Jur. Praxis 1895, strana 1062. Odvolací soud rozsudek potvrdil mimo jiné z těchto důvodů: Proto, že byla žalobkyně se svým manželem v době trhové smlouvy, o niž tu jde, od stolu a lože rozvedena, neodpadla, jak mylně za to má žalobkyně, nutnost, aby zmíněná smlouva trhová byla, ač-li měla platnou býti, zřízena ve formě notářského spisu. Po rozvodu trvá totiž manželství ve své podstatě dále, rozvedení manželé zůstávají si na dále manžely (Krainz Ehrenzweig II. díl § 432 str. 82). Také zákon z 25. července 1871, čís. 76 ř. z. nečiní rozdílu mezi manžely rozvedenými a nerozvedenými. Proto i trhová smlouva mezi rozvedenými manžely musí, aby platnou byla, míti formu notářského spisu (rozh. nejv. soudu ze dne 18. listopadu 1919, Rv I 500/19, úř. sb. č. 8).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Zákon ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. ustanovuje v § 1 písm. b), že platnost smluv, tam blíže uvedených, mezi nimi též kupních smluv mezi manželi jest podmíněna sepsáním notářského spisu. Jak dovolatelka sama praví, má tento zákonný předpis na zřeteli hospodářský zájem, chtěje chrániti jednak třetí osoby proti úmluvám manželů, jednak jednoho manžela proti druhému, a proto, aby úmluvám takovýmto, jednak hospodářsky škodlivým, jednak nerozvážným bylo čeleno, byla platnost jejich učiněna závislou na zachování určité formy. V těchto důvodech má svou příčinu okolnost, že zákon, ustanoviv jako podmínku platnosti těchto smluv zřízení notářského spisu, nerozeznává, zdali jde o manžele rozvedené, či nerozvedené. Rozvodem nezrušuje se manželský svazek, manželé mohou kdykoli zase se spolu spojiti a manželské společenství obnoviti, následkem čehož ono hospodářské nebezpečenství, které úmluvami mezi nimi může pro třetí osoby nebo pro některého z manželů vzniknouti, nejen není rozvodem odstraněno, nýbrž naopak, poněvadž obnovení manželského společenství rozvedených manželů těžko lze kontrolovati, může jmenovitě — pokud jde o zájmy třetích osob, státi se ještě hrozivějším. Proto nelze přisvědčiti k názoru dovolání, že platnost trhové smlouvy, uzavřené mezi rozvedenými manželi, není vázána formou spisu notářského, a vším právem odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu, jenž žalobu zamítl z té příčiny, že trhová smlouva ze dne 18. června 1919 mezi žalobkyní a jejím s ní rozvedeným manželem nebyla sepsána ve formě spisu notářského.

Citace:

č. 667. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 530-531.