Č. 3546.

Obecní notáři. — Administrativní řízení (Slovensko): I. Ministr s plnou mocí není oprávněn, instančně nebo z mocí úřední přezkoušeti rozhodnutí generálního finančního ředitelství v Bratislavě. — II. Týž není ani po 1. lednu 1923 příslušným rozhodovati o tom, zda bývalému obecnímu notáři patří z doby jeho úřadování jako obecního notáře určité služební požitky čili nic.
(Nález ze dne 2. května 1924 č. 7636.)
Prejudikatura: Boh. 1694, 1016, 1357, 1376, 1624, 1740 adm. a jiné.
Věc: Artur D. v Šahách proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o srážku přeplatků služebních požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-li, bývalému obecnímu notáři v Šáhách, byla na základě rozhodnutí gfř v Bratislavě z 5. července 1922 při výplatě odbytného, přiznaného mu ve smyslu výn. býv. uh. min. fin. ze 17. října 1916 č. 18 400 P. M. jako daňovému komisaři sraženy čstky 836 Kč 60 h a 3451 Kč 15 h, požadované notářským fondem župy hontianské z titulu nedoplatků za odebrané zboží ošacovací akce a přeplatků na notářských platech z roku 1919.
Podáním ze 14. srpna 1922 obrátil se st-l na ministra pro Slov. se žádostí, aby záležitost tuto přezkoumal a nařídil vrácení zmíněných srážek. Žádost svoji odůvodnil tím, že o nějakých přeplatcích neví, a jsou-li jaké, že to může býti pouze částka vyplacená mu za vlády bolševické v t. zv. bílých penězích. Částku tu není možno žádati od něho zpět.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad tuto žádost st-lovu z důvodu, že není rozhodným, zda mu sporné požitky byly vyplaceny vládou maďarskou či čsl., když se tak stalo k tíži pensijního fondu.
Maje rozhodovati o stížnosti podané do rozhodnutí žal. úřadu, musil se nss nejprve z povinnosti úřední zabývati otázkou, zda žal. úřad byl v daném případě vůbec příslušným vydati nař. rozhodnutí. V tomto směru dospěl pak soud k tomuto závěru: St-l domáhal se svou žádostí toho, aby žal. úřad jednak přezkoumal rozhodnutí gfř z 5. července 1922, jednak aby rozhodl o služebních požitcích st-li jako obecnímu notáři neprávem prý zadržených.
Z rozhodnutí žal. úřadu není zřejmo, o kterém z obou těchto petitů st-lova podání chtěl rozhodnouti. Nechať však již žal. úřad, rozhoduje o žádosti st-lově, osoboval si kompetenci ve směru prvém či druhém, učinil tak neprávem. Chtěl-li snad vystupovati jako orgán nadřízený gfř a přezkoumávati jeho shora cit. rozhodnutí, jest jeho nepříslušnost k rozhodování zcela jasnou vzhledem k nař. min. pro Slov. z 30. prosince 1918 č. 12 Sb. z r. 1919, podle něhož zřízeno bylo gfř pro veškerou finanční správu na území Slovenska, pokud nepatří do působnosti nižších finančních úřadů a orgánů a pokud nebude vyhrazena min. fin. v Praze. Z toho plyne, že gfř rozhoduje jako poslední instance správní ve všech věcech patřících materielně do jeho oboru působnosti, o nichž rozhodovati není vyhrazeno min. fin. (viz nál. Boh. 1694 adm.).
Žal. úřad byl však nepříslušným k meritornímu rozhodování i tenkráte, chtěl-li rozhodovati o sporné otázce st-lem naň vznesené, zda st-li jako býv. obecnímu notáři přísluší z doby jeho úřadování jako obecního notáře určité služební požitky čili nic. Nss vyslovil již v četných svých nál. (tak ku př. v nál. 1016, 1357, 1376, 1624, 1740 a j.), že v záležitostech, kde proti rozhodnutí býv. municipálního (správního) výboru připouštěla se stížnost k nss, není ministr pro Slov. oprávněn vystupovati ani pořadem instancí, ani z moci úřední. Municipální (správní) výbor rozhodoval v těchto věcech jako úřad správní poslední instance.
Podle § 27 č. 1 z čl. XXVI: 1896 platného na území Slovenska před 18. říjnem 1918 byla proti rozhodnutí municipálního výboru o výši služebních požitků obecních notářů přípustnou toliko stížnost k uherskému ns. Z rozhodnutí munic. výboru nebylo tedy v těchto věcech podle právního stavu platného přeď 28. říjnem 1918 vůbec přípustno odvolání k vyššímu úřadu správnímu; munic. výbor rozhodoval v těchto věcech jako úřad správní poslední instance. Tento právní stav plativší před 28. říjnem 1918 doznal sice po tomto dnu změny potud, že na místo munic. výboru nastoupily podle § 1 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. administrativní výbory a na místo uherského ss-u — nss zřízený pro území celého státu čsl. zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. Nějaká změna v pořadí stolic správních tím však nenastala.
Pořad stolic správních doznal změny dnem 1. ledna 1923, kdy podle §§ 1 a 2 vl. nař. z 26. října 1922 č. 310 Sb. nabyl na Slovensku účinnosti zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. o zřízení župních a okresních úřadů. Vzhledem k ustanovení § 6 cit. zák. přešla totiž dnem 1. ledna 1923 pravomoc, která náležela administrativnímu výboru, na nový župní úřad. Cit. zákon č. 126 ex 1920 nemá však ani v § 6 ani na jiném místě ustanovení, z něhož by bylo lze dovoditi, že ministerstvo jest po 1. lednu 1923 instancí v uvedených záležitostech.
Z těchto úvah plyne tedy, že v daném případě nebyl ministr pro Slov. ani po 1. lednu 1923 příslušným v těchto záležitostech meritorně rozhodovati. Učinil-li tak, pak překročil meze své úřední příslušnosti a jest výrok jeho aktem úřadu nepříslušného, tedy aktem zmatečným.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž by se soud mohl zabývati meritorními námitkami stížnosti.

Citace:

Čís. 2266. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 248-249.