NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1870.

Pojmu »věci« ve smyslu §u 181, 183 tr. zák. odpovídají veškeré předměty hodnoty majetkové; vhodným předmětem svěření jsou i hotové peníze.
»Zadržením« jest chování, jímž pachatel projevuje své rozhodnutí, svěřenou věc oprávněnému vůbec nevydati, nýbrž stav, jímž je věc odňata moci oprávněného, učiniti trvalým.
»Přivlastněním« si věci jest osobování si k ní práv po způsobu vlastníka.
Nový nález, vydaný v obnoveném řízení, nelze napadati zmateční stížností z důvodu, že obnova byla povolena bez zákonitých podmínek.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1925, Zm I 530/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 26. června 1924, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem zpronevěry podle §u 183 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Právně mylným jest názor zmateční stížnosti, že peníze nelze pokládati za »věc« ve smyslu §u 183 tr. zák. Odpovídajíť pojmu věci (statku) podle §§ů 181, 183 tr. zák. veškeré předměty majetkové hodnoty. Nelze tudíž seznati, proč by z pojmu toho měly býti vylučovány hotové peníze, které přece mají také majetkovou hodnotu. Jsou tedy i peníze vhodným předmětem svěření podle §§ů 181, 183 tr. zák. a takto zároveň i věcí (statkem), ohledně níž lze stejně jako i v příčině jiných věcí zastupitelných spáchati zpronevěru a to dokonce i po jejich smísení s vlastními penězi pachatelovými. Na omylu je zmateční stížnost také, pokud namítá, že o zadržení za sebou a přivlastnění si svěřené věci lze mluviti teprve tenkráte, když pachatel, byv vyzván k vydání věci, jí nevydá ani na vyzvání ani po právoplatném rozsudku, jímž byl k vydání věci odsouzen; zmateční stížnost dovozuje, že poměr mezi obžalovanou a Václavem P-em, který ji o vrácení peněz posud ani nežádal ani nežaloval, jest rázu pouze soukromoprávního. Zadržením míní zákon takové chování, jímž pachatel projevuje své rozhodnutí, svěřenou věc oprávněnému vůbec nevydati, nýbrž stav, jímž je věc odňata z moci oprávněného, učiniti trvalým; přivlastnění si věci spočívá v osobování si práv po způsobu vlastníka к svěřenému statku. Rozsudkové zjištění, dle něhož obžalovaná, by nemusila vrátiti P-ovi svěřených jí 9000 Kč, předstírala krádež, opravňovalo nalézací soud k závěru, že obžalovaná peníze ty za sebou zadržela a si je přivlastnila, to tím spíše, že rozsudek nezjišťuje, že byly peníze P-em obžalované odevzdány do uschování na dobu předem určenou tak, že P. byl oprávněn dožadovati se na ní jejich vrácení kdykoli.
Dovolávajíc se konečně důvodů zmatečnosti čís. 9 b) §u 281 tr. ř., zmateční stížnost namítá, že jak usnesení radní komory ze dne 11. dubna 1924. jímž povolena byla obnova trestního řízení proti stěžovatelce pro zločin zpronevěry, tak usnesení vrchního zemského soudu v Praze ze dne 29. dubna 1924, jímž její stížností do onoho usnesení radní komory nebylo dáno místa, jsou zmatečná vzhledem k tomu, že původní trestní řízení nebylo proti obžalované skončeno žádným ze způsobů, uvedených v §u 352 tr. ř., nebylo totiž proti ní ani ustanoveno hlavní přelíčení, že tedy řízení proti ní nebylo skončeno ani zastavením (obžaloby) ani jejím zamítnutím ani upuštěním od ní. K této výtce dlužno podotknouti, že nový nález, vyslovený v obnoveném řízení, nelze napadati zmateční stížností, jež by se opírala o to, že obnova byla povolena bez zákonitých podmínek, neboť tato otázka byla již usnesením radní komory a usnesením vrchního zemského soudu s právní mocí vyřízena a nemůže býti o ní znova jednáno a to ani tenkráte, kdyby usnesením, jímž obnova řízení byla povolena, nastalo zřejmé porušení práva. (Storch řízení trestní II str. 572 pozn. 12, Mayer svazek III str. 438 č. 41, Zucker Gerichtshalle č. 78, 84 a Dr. Ofner »Zur Wiederaufnahme des Verfahrens, Gerichtshalle 1879 Nr. 54 und 83.)

Citace:

č. 1870. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 63-64.