Č. 1036.

Úředníci obecní. * Pod »zvláštními výhodami« ve smyslu § 41 zák. z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. rozuměti jest toliko výhody, jež se týkají oněch stránek služebního poměru, které byly tímto zákonem upraveny.
(Nález ze dne 29. listopadu 1919 č. 15.921.)
Věc: Obec Kraslice (adv. Dr. M. Kriegel z Kraslic) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran služebního poměru ing. Adolfa S.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dekretem z 15. prosince 1913 byl ing. Adolf S. ustanoven definitivně městským stavebním inženýrem obce Kraslické, kteréžto místo zastával provisorně od 1. července 1912; podle podmínek konkursu svého času na místo to vypsaného a ve smyslu § 40 »Ustanovení o platech a služebním poměru zaměstnanců obce Kraslic« ponechány mu v dekretu k výkonu soukromé prakse dva dny v týdnu — pondělí a úterý — volny.
Dekretem z 30. března 1920 upraveny jeho služební požitky podle zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. s doložením, že následkem zcela změněných poměrů a vzhledem k tomu, že dostává se mu nyní odměny za činnost celotýdenní, výše zmíněná úleva jemu poskytnutá na dále odpadá. Odvolání, které namítalo, že odnětí této výhody odporuje ustanovení § 41/3 zákona z 23. července 1919, bylo rozhodnutím okresní správní komise zamítnuto. K dalšímu odvolání inženýra S. zemský správní výbor naříkaným dnes rozhodnutím usnesení okresní správní komise zrušil a dekret z 30. března 1920 pozměnil v ten smysl, že ing. Adolfu S. ve smyslu ustanovení § 41/3 zákona z 23. července 1919 č. 443 zůstává zvláštní výhoda, přiznaná mu ustanovovacím dekretem z 15. prosince 1913 zachována, důsledkem čehož i na dále může nejvýše 2 dny v týdnu věnovati se svým soukromým pracem; rozhodnutí odůvodněno tím, že zmíněná právě výhoda byla jmenovanému v dekretu z 15. prosince 1913 výslovně přiznána, musí proto ve smyslu § 41/3 cit. zák. býti ponechána i na dále v platnosti, a výhrada obce, že nově upravený plat se poskytuje pouze za celotýdenní úřední činnost, jeví se proto nepřípustnou.
O stížnosti obce Kraslické, která rozhodnutí to napadá jako nezákonné, nejvyšší správní soud uvážil:
Nesporno je, že ing. S. ustanoven byl úředníkem obce Kraslic před účinností zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. a že ve smyslu § 41, odst. 2 cit. zákona se rozhodl pro to, aby služební poměr jeho do budoucna posuzován byl podle ustanovení tohoto zákona. Pokud snad zástupce stížnosti při veřejném ústním líčení chtěl také zdůrazniti, že obecní služba ing. S-ovi není povoláním výhradným a že se tedy citovaný zákon dle § 44 na něho vůbec nevztahuje, nemohl nejvyšší správní soud k tomu přihlížeti, poněvadž jak obec, tak i žalovaný úřad stály v řízení správním na stanovisku, že jmenovaný jest úředníkem obecním ve smyslu zákona z 23. července 1919 č. 443. Na sporu jest toliko otázka, zda nehledě k tomu, že jmenovaný optoval pro úpravu svého služebního poměru dle cit. zákona, výhoda poskytnutá mu v jeho ustanovovacím dekretu z 15. prosince 1913, záležející v tom, že se mu k výkonům soukromých prací ponechávají týdně dva celé dny volné, zůstává ve smyslu § 41, odst. 3 cit. zák. jako zvláštní výhoda přiznaná mu služební smlouvou v platnosti.
Vzhledem k předpisu § 40 »Ustanovení o požitcích a služebním poměru zaměstnanců obce Kraslické« z 12. prosince 1908, který městskému stavebního správci, je-li úředně oprávněným civilním geometrem, jako ing. S., dovoluje, aby mimo úřad vykonával soukromou praxi potud, pokud to není na újmu jeho úředním povinnostem, nanejvýše však po dva půldny v týdnu, je nepochybno, že rozsáhlejší výhoda poskytnutá ing. S. tvoří zvláštní, individuelní výhodu, která má svůj základ toliko v ustanovovacím dekretu jmenovaného úředníka. Soudu netřeba zabývati se otázkou, zda by výhoda ta při nezměněném poměru služebním zakládala subjektivní právo, které by obcí z důvodů potřeby služební nemohlo býti omezeno nebo odňato. Neboť služební poměr ing. S. tím, že vykonal právo volby zmíněné v 2. odst. § 41 zákona z 23. července 1919, postaven byl na nový základ, a jde tedy jen o to, zda přesto, a to podle ustanovení odst. 3 § 41 cit zákona výhoda ta i v tomto novém služebním poměru musí mu býti zachována. Na tuto otázku dlužno po názoru soudu odpověděti záporně.
§ 41, odst. 3 má zřejmě na mysli jen takové zvláštní výhody, které byly úředníku dříve ustanovenému poskytnuty ve směrech zákonem z 23. července 1919 upravených, dávajíce mu v jednotlivostech postavení ještě příznivější, nežli na jaké má nárok podle tohoto zákona. Zákonodárce patrně chtěl předejíti to, aby úředníkům, jichž dosavadní služební poměr v některých směrech byl méně příznivý, v jiných však příznivější, nežli jak jej upravuje nový zákon, výhody posléze uvedené nebyly překážkou, aby ve smyslu 2. odst. § 41 optovali pro úpravu svého služebního poměru dle tohoto nového zákona, a proto stanovil, že i když optují pro nový zákon, zůstávají jim tyto dosavadní výhody, ustanovení nového zákona přesahují, přes to zachovány. Tuto tendenci vystihuje správně prováděcí nařízení ze dne 20. září 1920 č. 54 čes. z. z. v čl. XX, odst. 2 pravíc, že úředníku zůstanou zachovány zvláštní výhody, které mu u srovnání s ustanovením zákona z 23. července 1919 přiznala dosavadní jeho smlouva služební. Zákon z 23. července 1919 upravuje podmínky způsobilosti pro ustanovení úředníkem obecním {§§ 2 a násl.), udělení definitiva (§ 8), příjmy služební, výslužné a zaopatřovací platy (§§ 19, 24, 29), automatické zvyšování platu (§ 19), podmínky nároku na výslužné {§ 21), nemá však žádného ustanovení o tom, jakou měrou obec může úředníka přidržovati ke konání služby. Dovolává-li se odvodní spis spolužalované strany v tom směru znění čl. XX prov. nař., kde se mluví o délce doby služební, dlužno podotknouti, že se tím míní zcela zřejmě služební doba jako podmínka nároku na výslužné, a nikoli doba, kterou úředník je povinen věnovati pracem úředním. Nad to však z jeho § 44, jenž vylučuje z působnosti zákona ony úředníky, kteří nevykonávají úřadu svého u obce jako stálé a výhradné povolání, je dále patrno, že zákon zásadně perhoreskuje veškeré vedlejší zaměstnání obecního úředníka, které by svým rázem nabývalo povahy druhého povolání, a že chce výhody jím poskytované, zejména upravené jím služební platy, dáti jenom těmi úředníkům, kteří se cele věnují službě obecní, dávajíce obci principielně všechen svůj čas a všechnu svou pracovní energii k disposici, aby s nimi nakládala volně dle svých potřeb služebních, takže jejich existence, pokud je závislá na nějaké činnosti, kotví výhradně v službě obecní, která jest jim povoláním výlučným.
Výhoda, která poskytnuta byla dekretem z 13. prosince 1913 ing. S., záležela v podstatě v tom, že se obec vzdala práva po dva dny v týdnu požadovati na něm službu pro obec a tedy disponovati s jeho pracovní silou za tím účelem, aby v této volné době mohl provozovati soukromou praxi jako druhý zdroj své existence. Výhoda ta týká se takové stránky služebního poměru, která zákonem z 23. července 1919 upravena nebyla, a příčí se svým obsahem přímo základnímu stanovisku tohoto zákona. Názor, že spadá pod »zvláštní výhody«, které se ustanovením § 41, odst. 3 cti. zák. zachovávají v platnosti, nemá tedy v zákoně opory, pročež bylo naříkané rozhodnutí jako nezákonné zrušiti.

Citace:

č. 1036. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 984-986.