NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Směnka úhradní
je směnka, která jest určena, by kryla, pojistila pohledávku, jež jest co do existence neb výše aneb v obou směrech nejistou a sice tak, že jest ve smyslu učiněné úmluvy domnělý věřitel oprávněn použiti směnky k dobytí případné pohledávky. Jest zde tudíž poměr podobný zastavení směnky. Rozdíl je tu ten, že při zastavení směnky zastavuje zástavce zástavnímu věřiteli směnečný závazek mu příslušející, kdežto při směnce úhradní zakládá se směnečný závazek pojišťujícího proti tomu, kdo má býti pojištěn, kterýžto závazek jsa předkem jen formalisován nabýti má budoucí pohledávkou svého materielního obsahu. Povaha směnky úhradní neplyne samozřejmě ze směnečné listiny samotné a nabývá významu otázka, zda sluší se směnkou naložiti jako se směnkou úhradní čili nic a jaké následky okolnost taková má teprve dobýváním směnky a sice v tom směru, pokud lze z okolnosti, že se jedná o směnku úhradní, vznésti závažné námitky proti dobývání směnky. Dle čl. 82 sm. ř. je patrno, že takové námitky jsou jen potud možny, pokud se dají odvoditi z povahy poměru mezi dlužníkem směnečným a žalobcem. Za to však námitka, že se jedná o směnku úhradní neplyne z práva směnečného samého, ježto závazek směnečný vznikl co takový odevzdáním směnky a jest naprosto nerozhodnou pro bytí a žalovatelnost pohledávky otázka, zda má pohledávka směnečná obsah materielní čili nic. Námitka, že se jedná o směnku úhradní, jeví se povšechně co exceptio doli, v širším smyslu a budiž jako každá jiná námitka v čas v »námitkách« namítána (rozh. ze dne 15. července 1874 č. 6788, sb. »Czelechowski« 54). Námitku bude lze opírati o konkrétní úmluvu se žalobcem a třeba ji tím odůvodniti, že žalobce není na základě úmluvy mezi žalovaným a žalobcem stávající oprávněn směnku dobývati, ježto pojištěná pohledávka buď vůbec nevznikla aneb nevznikla ve výši zažalované, a že příčí se tudíž dobývání směnky úmluvě, pokud se týče zahrnuje v sobě dolus. Ježto dle povahy směnky zakládá se pohledávka podpisem a věřitel dovozuje svoji pohledávku bezprostředně z listiny směnečné, nelze mu nikdy, ani když se dokáže neb bude doznáno, že směnka je směnkou úhradní, uložiti důkaz, že dobývaná pohledávka vznikla ve výši zažalované, spíše musí za všech okolností dlužník dokázati, že nevznikla pohledávka ve výši zažalované podobně jako dlužník dokázati musí zánik pohledávky existující. Žalovaný musí tudíž dokázati:
1. že se jedná o směnku úhradní;
2. že pohledávka, jež má býti uhražena, vůbec nepozůstává neb nepozůstává v té výši, jak se toho žalobce domáhá. Nesprávna jsou tudíž rozh. nejv. s. z 29. května 1878 č. 182, sb. »Czelechowski« č. 209, ze dne 27. listopadu 1879 č. 11426, sb. »Czelechowski« č. 249, ze dne 2. dubna 1880 č. 2671, sb. »Czelechowski« č. 256, ze dne 17. března 1887 č. 1661, sb. »Czelechowski« č. 471, která břemeno průvodní uvalují buď zcela neb částečně na žalobce, správna jsou však opačná rozhodnutí ze dne 30. listopadu 1875 č. 11794, sb. »Czelechowski« č. 107, ze dne 28. května 1885 č. 4803, sb. »Czelechowski« č. 403, ze dne 1. prosince 1885 č. 10692, sb. »Czelechowski« č. 425; ze dne 15. června 1887 č. 6111, sb. »Czelechowski« č. 478, jež břemeno průvodní ukládají úplně žalovanému. Provedený důkaz neprospěje však žalovanému, když žalující věřitel nabyl směnky poctivě (bona fide), t. j. nevěděl, že jde o směnku úhradní, ježto pak nedostává se náležitosti čl. 82 sm. ř. Podaří-li se důkaz žalovanému proti žalobci, který jest vůle nepoctivé, zruší se vydaný rozkaz platební, pokud jest neexistence pohledávky dokázána, zejména nemůže se žalobce proti provedenému důkazu hájiti předpisem § 887 o. o. z., poněvadž směnka není listinou o právním jednání, o které se jedná, nýbrž toto právní jednání záleží právě v tom, že směnka byla dána k úhradě, ku pojištění, tudíž vyhotovení směnky předchází uzavření dotyčného právního jednání (rozh. ze dne 30. listopadu 1875 č. 11794, sb. »Czelechowski« č. 107). Sporno, lze-li směnky k tomu užiti, by nežalovatelná pohledávka byla přeměněna v žalovatelnou. Správný náhled je asi ten, že to není přípustným tam, kde nežalovatelnost byla stanovena z důvodů veřejno- právních. Správným je tudíž rozhodnutí ze dne 22. ledna 1880 č. 12406, sb. »Czelechowski« č. 250, dle něhož nemůže se nežalovatelný obchod promesní státi žalovatelným tím, že dán byl k úhradě vzniklého závazku akcept směnečný a rozh. ze dne 6. června 1884 č. 5611, sb. »Czelechowski« č. 371, že výrok rozhodčí, jenž je proto neplatným, že nebyla učiněna úmluva písemní, nemůže býti pojištěn směnkou úhradní. Od směnky úhradní sluší lišiti dříve obvyklou směnku depositní. Ta předpokládala, že někdo dá v uschování druhému určitou sumu peněz co depositum s tím, že depositář může deposita užiti (depositum irregulare). Za toto užívání umluví se rovněž ve směnce úroky. Z toho je patrno, že takové směnky jsou proto neplatné, poněvadž obsahují slib úroků (min. nař. ze dne 2. listopadu 1858 č. 197 ř. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Směnka úhradní. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 513-514.