Čís. 13237.Oznámil-li (§ 158 j. ř.) soud povolivší zajišťovací exekuci na pohledávku ještě před podáním vybavovací žaloby povolení exekuce soudu dlužníkova bydliště, povolanému k výkonu exekuce (§ 18 čís. 3 ex. ř.), má toto oznámení význam a účinky dožádání o výkon exekuce (§ 33 ex. ř.), třebaže mu podle povahy exekuce exekuční úkon nemusil hned následovati.(Rozh. ze dne 1. února 1934, Nd II 12/34.)Nejvyšší soud usnesl se o návrhu firmy M., komisionářství dobytkem a masem, společnost s r. o. v Praze, by byl určen příslušný soud k vyřízení rozepře uvedené firmy jako žalobkyně proti Dobytčí a masné pokladně, družstvu ku povznesení a podporování živností řeznických a uzenářských, zapsanému společenstvu s r. o. v Mor. Ostravě, o nepřípustnost exekuce, když žaloba uvedené firmy byla i usnesením exekučního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 1933 i usnesením krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 20. prosince 1933 pro nepříslušnost těchto soudů odmítnuta, — v ten rozum, že příslušným jest exekuční soud v Praze.Důvody:Krajský soud v Mor. Ostravě jako soud procesní, povoliv usnesením ze dne 6. října 1933 navrženou zajišťovací exekuci na pohledávku, oznámil (§ 158 j. ř.) ještě před podáním žaloby o nepřípustnost exekuce ono povolení exekučnímu soudu v Praze jako soudu dlužníkova bydliště a tudíž soudu k výkonu exekuce povolanému (§ 18 čís. 3 ex. ř.). Uvedené oznámení mělo význam, pokud se týče účinky jako dožádání o výkon exekuce (§ 33 ex. ř.), i když mu podle povahy exekuce žádný exekuční úkon nemusil ihned následovati. Byl proto exekuční soud v Praze pro rozepři o nepřípustnost exekuce po dojití onoho oznámení podle § 37 ex. ř. započatou po rozumu odstavce třetího uvedeného paragrafu příslušný a jest mu onu rozepři vyříditi.