NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6743.

Živnostenské právo. — Administrativní řízení: * Rozhodujíc za platnosti zák. z 19. srpna 1925 č. 203 Sb. o odvolání proti odepření licence k soukromému prostředkování koupě a prodeje nemovitostí a úvěru, jež se stalo před účinností tohoto zákona, musí min. obch. své rozhodnutí založiti na tomto zákoně.
(Nález ze dne 24. září 1927 č. 19061.).
Prejudikatura. Boh. 3559/26 adm.
Věc: Hynek M. v R. (adv. Dr. Frt Kvsela z Prahy) proti ministerstvu obchodu o realitní a úvěrové jednatelství.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Žádostí ze 14. dubna 1925 domáhal se st-l koncese ke sprostředkování koupě a prodeje nemovitostí a úvěru se stanovištěm v R.
Zsp v Praze výměrem z 28 dubna 1925 žádosti nevyhověla pro nedostatek skutečné místní potřeby podniku toho druhu a pro nedostatek zcela zvláštních zřetele hodných důvodů. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému st-lem z uvedeného výměru zsp-é, poněvadž není v tomto případě vzhledem k výdělkovým poměrům žadatelovým zvláštních ohledu hodných okolností, jež by odůvodňovaly výjimečné udělení žádané koncese.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil:
St-l domáhal se ve správním řízení licence k provozování realitního a úvěrního jednatelství. Toto podnikání bylo až do účinosti zák. z 19. srpna 1925 č. 203 Sb., jako sprostředkování soukromých jednání vyjma ona rázu obchodního (t. zv. agencie) vyloučeno z platnosti živn. řádu ustanovením čl. 5 lit. f) uvozov. patentu z 20. prosince 1859 č. 227 ř. z., a upraveno jednak dekretem dvoř. kanc. z 5. února 1847 sv. 75 Sb. zák. pol. č. 14, jednak výnosem stát. min. z 28. února 1863 č. 2306 Teprve cit. zákon, který se zřetelem k ustanovení § 4 zák. ze 13. března 1919 č. 139 Sb. nabyl účinnosti dnem 15. listopadu 1925, prohlásil po živnostensku provozované soukromé sprostředkování koupě, prodeje a směny realit, jakož i práv k němu se vztahujících a takovéto sprostředkování úvěru hypotekárního i osobního živností koncesovanou a podřídil je ustanovením živn. řádu. Bylo tedy nař. rozhodnutí z 24. března 1926 vydáno v době, kdy soukr. jednatelství bylo podrobeno živn. řádu, kdežto rozhodnutí zsp-é z 28. dubna 1925, jež bylo nař. rozhodnutím potvrzeno, spadá do doby před účinností zák. č. 203/25, když se živn. řád nevztahoval na zmíněné podnikání.
Žal. úřad založil své rozhodnutí, jak patrno z jeho odůvodnění, zejména z poukazu na nedostatek zvláštního zřetele hodných okolností, na shora cit. předpisech, které upravovaly až do vydání zák. č. 203/25 sprostředkování koupě a prodeje nemovitostí a úvěru. Stížnost napros tomu namítá nezákonnost tohoto rozhodnutí, poukazujíc k tomu, že důvod, o nějž žal. úřad své rozhodnutí opřel, je v odporu s předpisy živn. řádu, pokud se týče zák. č. 203/25, jímž sprostředkování, o které jde, bylo prohlášeno za koncesovanou živnost ve smyslu živn. řádu, kteréžto normy nekladou za podmínku udělení této koncese, aby tu byly zvláštní zřetele hodné okolnosti. Musil se proto nss zabývati otázkou, zdali žal. úřad postupoval správně, posoudiv věc podle předpisů platných před účinností zák. č. 203/25. Otázku tu bylo zodpověděti záporně.
Nabyla-li strana za platnosti dřívějších předpisů určitého práva, ať již ze zákona, ať z rozhodnutí nižší stolice, a nebrání-li tomu kogentní předpis nového zákona, musí zajisté úřad, i když rozhoduje za platnosti tohoto nového zákona, založiti své rozhodnutí na normě dřívější. (Srov. nál. Boh. 3559/24 adm.). O takový případ tu však nejde.
Nař. rozhodnutí bylo, jak již řečeno, vydáno v době účinnosti zák. č. 203/25. Zákon ten neobsahuje přechodných ustanovení, zejména ne takových, která by dávala úřadu direktivy o tom, jak jest posuzovati případy, které jsou v době, kdy nabývá zákon účinnosti, ve stadiu instančního projednávání. V nedostatku takových zvláštních předpisů a vzhledem k tomu, že v daném případě nejde o výrok povahy deklaratorní ani o instanční přezkoumávání, zda určité živn. oprávnění bylo straně přiznáno v mezích zákona, nýbrž o výrok povahy konstitutivní, jímž právo určité má býti dle návrhu strany teprve založeno, musil žal. úřad spornou věc posouditi dle normy, která platí v době jeho instančního rozhodování, tedy podle zák. č. 203/25. Žal. úřad nejednal tudíž ve shodě se zákonem, když, rozhoduje o odvolání st-lově za platnosti zák. č. 203/25, založil svůj výrok na právních předpisech dřívějších.

Citace:

č. 6743. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 233-235.