NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8619 —
Č. 8619.

Mimořádná opatření poválečná: * Z předpisů vl. nař. č. 270/21 nelze dovoditi veřejnoprávních nároků státu na náhradu dovozného za kontigentní obilí, které do mlýna dovezl mlynář sám nebo producent obilí.
(Nález ze dne 20. května 1930 č. 8387.)
Prejudikatura: Boh. A 4745/24.
Věc: Firma C. K. v Ž. (adv. Dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) proti ministerstvu pro zásobování lidu o náhradu dovozného za kontigentní obilí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem osp-é v Ž. z 24. dubna 1927 bylo st-li, mlynáři v Ž. uloženo, aby vzhledem k množství kontigentního obilí ze zásobovací akce 1921 až 1922 do jeho mlýna dodaného jako náhradu povozného vrátil 2 684 Kč 05 h. — — —
Odvolání st-le bylo zsp-ou v Praze, další pak odvolání nař. rozhodnutím zamítnuto. — — — —
Stížnost namítá v prvé řadě nepříslušnost žal. úřadu k rozhodování o sporném nároku, odůvodňujíc tuto námitku takto: Jedná se o zpětné požadování částky, kterou — podle nař. rozhodnutí neprávem — přijal smluvní mlýn. Dle § 4 vl. nař. č. 270/21 provádějí sice administrativní stránku rozdílení obilí a moučných výrobků úřady administrativní, obchodní stránku však provádí obchod a konsumentské organisace. Dle § 8 cit. nař. mají rozdělovny uzavříti s mlýny smlouvy o dodávce a převzetí obilí a moučných výrobků a o vzájemných povinnostech. Provádění zásobovací akce se stanoviska hospodářského jest tedy vyhraženo soukromoprávním zařízením; smluvní závazek mlýnů převzíti obilí od Centrokooperativu, zaplatiti jemu stanovené ceny za ně, semleti obilí a dodati moučné výrobky za ceny v mlýnské smlouvě stanovené konsumentům, jest hospodářskou stránkou zásobovací akce, v důsledku čehož zaplacení kupní ceny na Centrokooperativ a inkasování prodejní ceny mlýnem od komsumentů jest funkcí čistě soukromoprávní, pročež i všechny spory z této funkce vzcházející a zejména i požadování obnosů, které mlýn od konsumentů přijal, jest posuzovati podle zásad práva soukromého.
O této námitce nss uvážil:
V nál. Boh. A 4745/24 dovodil nss, 1) že rozdělovači akce, pokud jde o její část administrativní, přenesenou na úřady správní, jest akcí veřejnoprávní, v ostatní části pak že se provádění její má státi ve formě soukromoprávní, 2) že onen akt správní, kterým okresní úřad politický, obstarávaje adm. stránku akce rozdělovači, ustanoví určitou osobu ve smyslu § 8 vl. nař. č. 270/21 rozdělovnou, má povahu aktu veřejnoprávního, — Č. 8619 —
a že proto i poměr vznikající mezi úřadem a rozdělovnou jest poměrem veřejnoprávním, založeným na základě veřejnoprávní normy správním úřadem. Na názoru tomto trvá nss i v dnešním případě.
Podle toho sluší arciť povinnosti, které vl. nař. č. 270/21 ukládá v § 8 rozdělovnám, t. j. povinnost převzíti přidělené zboží, přidělené obilí dáti semlíti a mlýnské výrobky rozděliti, dále závazek rozděloven, aby aprovisační zboží, určené pro veř. zásobování, vydaly dle platných předpisů jen domácnostem pojatým do veř. zásobování, považovati za závady veřejnoprávní. Veřejnoprávní povahy jest pak i právo, resp. povinnost rozděloven, uzavříti s mlýny, pokud se týče s organisací pověřenou výkupem obilí, smlouvy o dodávce, resp. o převzetí obilí a mlýnských výrobků a o vzájemných povinnostech podle zásad vydaných min-em. Z toho však ještě neplyne, že i tyto smlouvy uzavřené s mlýny, resp. s výkupní organisací samy mají povahu smluv veřejnoprávních. Smlouvy takové jsou již v poměru k mlýnům, resp. výkupným organisacím provedením hospodářské stránky zásobovací akce a mají tedy charakter právních jednání soukromoprávních.
Jestliže tedy rozdělovna vedle oněch veřejnoprávních povinností obilí, přidělené od organisace pověřené výkupem obilí (§ 31 vlád. nař. č. 237/1921), převzala, je zaplatila, dala semleti a moučné výrobky konsumentům jí označeným prodala, pak prováděla jen obchodní stránku zásobovací akce, a jest — arciť jenom v poměru k osobám, s nimiž jednotlivá právní jednání předsevzala (Centrokooperativ, mlynář, konsument) — činnost její povahy soukromoprávní.
V daném případě nejde ovšem o žádný vztah st-le k osobám, s nimiž st-1 prováděje obchodní stránku zásobovací akce vstupoval v soukromoprávní jednání, nýbrž jde o otázku, zdali stát má proti st-li veřejnoprávní nárok na to, aby st-1 nahradil státu obnos 1 Kč za 1 q obilí, který st-1 vybral v prodejních cenách mlýnských býrobků od konsumentů z titulu dovozného za přidělené mu obilí. Jde tedy o to, zda tento požadavek státu nachází oporu ve veřejnoprávním poměru st-le jako rozdělovny ke státu, resp. zmíněný požadavek státu lze z obsahu tohoto veřejnoprávního poměru dovoditi.
Žal. úřad má za to, že závazek takový plyne z vl. nař. č. 270/21 a že jest důsledkem veřejnoprávního poměru mezi mlýny a státem. Nss neshledal však názor tento správným.
Výše již bylo řečeno, že rozdělovna, prodávajíc mlýnské výrobky konsumentům, vchází proti konsumentům v jednání soukromoprávní; úplata za moučné výrobky jest úplatou soukromoprávní a sice i tehdy, když v ní obsažena jest náhrada za dovoz obilí do mlýna jako část výloh režijních. I obnos, který rozdělovna zaplatila Centrokooperativu za přikázané jí obilí, jest úplatou soukromoprávní. Státní správa měla sice dle § 3 vl. nař. č. 270/21 právo, stanoviti v drobném prodeji podle dopravních nákladů, pokud se týče metného, detailní ceny aprovisačních mlýnských výrobků, event. obilí, pokud by bylo vydáno na spotřební dávku, z toho však ještě neplyne, že i obnosy, které rozdělovna od konsumentu — Č. 8620 —
za prodané jim zboží přijala, mají charakter plnění veřejnoprávního.
Soukromoprávními jsou zásadně i všechny nároky na náhradu, odvozované z toho, že při provádění těchto oboustranných obchodů bylo docíleno zisků, které podle kalkulace detailních cen, úředně stanovených, neměly rozdělovnám připadnouti. Veřejnoprávními mohly by nároky takové býti jenom tehdy, kdyby nějaká právní norma je za takové prohlásila; předpisu takového však nss nikde, ani ve vl. nař. č. 270/21 neshledal.
I když tedy poměr mezi státem a rozdělovnami v určitých směrech jest poměrem veřejnoprávním, neplyne z toho ještě, že i náhradní nároky, které svojí povahou jsou rázu soukromoprávního a které také vybočují z rámce oněch veřejnoprávních vztahů mezi státem a rozdělovnami, o nichž byla svrchu řeč, jsou povahy veřejnoprávní. Nelze tedy ani z vl. nař. č. 270/21 dovoditi veřejnoprávní nároky státu na náhradu dovozného za kontingentní obilí, které do mlýna dovezl mlynář sám nebo producent obilí, a ježto tedy názor žal. úřadu nemá opory v zákoně, musilo nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8619. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 797-799.