Č. 3037.

Zdravotnictví: O povolování výroby a prodeje lékárnických specialit.
(Nález ze dne 29. prosince 1923 č. 22190).
Věc: Ph. Mg. Ant. Š. v P. (adv. Dr. Jos. Kolář z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (min. koncipista Dr. Viktor Kraus) o lékárnickou specialitu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 15. října 1921 ohlásil st-l výrobu a všeobecný prodej lékárnického přípravku »Rheumipin«, avšak zsp v Praze rozhodnutím ze 7. listopadu 1921 vyslovila, že opověď tuto z určitých zevrubně udaných důvodů nemůže předložiti min. zdrav.
Podáním ze 16. prosince 1921 ohlásil pak st-l znovu výrobu a prodej této lékárnické speciality a zsp rozhodnutím z 8. ledna 1922 vyslovila, že ani tuto ohlášku nemůže předložiti min. zdrav., protože na signatuře není vyznačena dávka chloroformu v přípravku obsažená a schází na signatuře poznámka »jen na lékařský předpis«.
Z tohoto rozhodnutí podal st-l odvolání z 13. února 1922. Žal. úřad pak rozhodnutím z 6. května 1922 zakázal prozatímně všeobecný prodej přípravku, poněvadž nemohl býti do té doby proveden odborný prozkum ohlášené speciality.
Na to pak vyžádav si od svého ústavu pro zkoumání léků rozbor předložených vzorků a posudek o nich, jakož i vyslechnuv státní zdravotní radu, zakázal výn. z 5. srpna 1922 výrobu a prodej přípravku, poněvadž v ničem nepředčí přípravků oficielních nebo preparátů speciel. ještě za rak. vlády k všeobecnému prodeji připuštěných; ingredience použité nevyžadují žádné zvláštní manipulace k přípravě, nejsou uvedeny do žádné zvláštní dispensační formy a jsou obvykle magistraliter předpisovány, takže není potřebí, aby tato směs pod zvláštním názvem byla do všeobecného prodeje uváděna.
Stížnost k tomuto soudu podaná směruje formálně proti rozhodnutí z 5. srpna 1922, ale vytýká také, že prozatímní zákaz všeobecného prodeje této lékárnické speciality, vydaný výn. z 6. května 1922, jest nezákonný a proto nemůže míti vlivu na běh tříměsíční lhůty stanovené ve 4. odst. čl. 6 nař. min. vnitra z 16. dubna 1901 č. 40 ř. z.
Tento názor st-lův bylo by lze uznati správným tehdy, kdyby provisorní zákaz byl emanací úřadu nepříslušného, neboť v takovém případě
149* by byl výrok nepříslušného úřadu zmatečným. Než prozatímní zákaz všeobecného prodeje lékárnické speciality opřený o důvody, které nejsou čerpány ze zákona, může býti nezákonným, není však zmatečným. Cítil-li se st-l prozatímním zákazem ve svých právech dotčen, měl možnost jej stížností u tohoto soudu v 60 denní lhůtě §u 14 zák. o ss naříkati. Když této možnosti nepoužil, musí nésti důsledky svého opomenutí. Zákaz byl vydán ve lhůtě 3 měsíční ve 4. odst. čl. 6 min. nař. z 16. dubna 1901 č. 40 ř. z. stanovené; neboť rekurs do výnosu zsp z 8. ledna 1922, jímž tato odepřela předložiti opověď lékárnické speciality »Rheumipin« min. zdrav., byl podán u osp-é dne 15. února 1922, která jej předložila pořadem instančním žal. úřadu, jenž jej posuzoval jako novou opověď a zakázal prozatímně všeobecný prodej tohoto přípravku rozhodnutím z 6. května 1922, tedy před uplynutím lhůty tříměsíční, jež počala běžeti dne 13. února 1922 a končila dne 14. května 1922.
Nař. výnos z 5. srpna 1922 pak jest pouhým doplněním prozatímního zákazu do 3 měsíců vydaného.
Stížnost dále uvádí, že lékárnická specialita »Rheumipin« byla již před státním převratem připuštěna k všeobecnému prodeji, a vytýká, že žal. úřad nebyl oprávněn ji znovu věcně zkoumati a vydati zákaz, jak jest vyjádřen v rozhodnutí z 5. srpna 1922, poněvadž takový zákaz před státním převratem k všeobecnému prodeji povolené speciality by znamenal »zákonem nijak neodůvodněné odnětí řádně nabytých oprávnění živnostenských.«
Nss nemohl uznati tyto námitky důvodnými již proto, že st-l v řízení správním vůbec netvrdil, že by měl právo převzíti specialitu tu do všeobecného prodeje bez ohlášky, nýbrž v podáních svých z 15. října 1921 a z 16. prosince 1921 výslovně ohlásil výrobu lékárnického přípravku »Rheumipin« a žádal o připuštění jeho k všeobecnému prodeji v lékárnách, resp. ve zmíněném rekursu z 13. února 1922 domáhal se, aby byla schválena výroba a všeobecný prodej jeho. Těmito svými opovědmi resp. rekursem postavil se st-l na půdu min. nař. č. 40 ř. z. z r. 1901, a znamená nař. rozhodnutí vyřízení petitu obsaženého v rekursu st-lově, na jehož základě byla nař. rozhodnutí vydáno.
Jestliže stížnost upírá žal. úřadu právo ohlášenou specialitu věcně přezkoumávati a namítá, že vydaný zákaz výroby a prodeje této speciality jest nezákonný, uplatňuje po stránce skutkové právní nárok nový, kterým se mění petit obsažený v opovědi resp. rekursu, a nss-u není možno tímto novým petitem se obírati, poněvadž o něm v nař. rozhodnutí nebylo judikováno.
Když tedy úřad opověď výroby a všeobecného prodeje této speciality podle znění žádosti resp. rekursu posuzoval na základě předpisů min. nař. č. 239 ř. z. z r. 1894 a min. nař. č. 40 ř. z. z r. 1901, nelze v tom spatřovati nezákonnost.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3037. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1305-1306.