Čís. 1384.

Při dobrovolné soudní dražbě jest šetřiti předpisů exekučního řádu jen co do způsobu jejího provedení, jinak, zejména ohledně opravných prostředků, platí ustanovení řízení nesporného. Soudce nemá vlivu na schválení nebo neschválení dražby, jež si prodávající strana v dražebních podmínkách vyhradila.
(Rozh. ze dne 27. prosince 1921, R II 485/21.)
Měšťanstvo v S. dalo do dobrovolné dražby mimo jiné též dům čp. 77, vyhradivši si v dražebních podmínkách schválení prodeje. Při dražbě vydražil dům Emil S. za 220 000 K, předraživ Jakuba S-a. Výbor měšťanstva po té prodej schválil. Do udělení přiklepu vznesl Jakub S. rekurs, tvrdě, že po dražbě nabídl předsedovi měšťanstva za dům o 800 K více než-li vydražitel, a že mu bylo předsedou slíbeno, že příklep nebude schválen a že pozemek bude dán znova do dražby. Rekursní soud nevyhověl stížnosti. Důvody: Řízení o dobrovolné dražbě nemovitostí není ovládáno předpisy exekučního řádu a nemožno proti příklepu v tomto řízení podati odpor ve smyslu § 184 ex. ř., jak má za to stěžovatel. Z § 272 nesp. říz. vysvítá zřejmě, že provedení dobrovolné dražby se děje výhradně dle předpisu řádu dražebního ze dne 15. července 1786, čís. 565 sb. z. s. a toliko ustanovení §§ 140 až 144 ex. ř., jakož i předpisů odhadního řádu ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák. lze tu nikoliv přesně, nýbrž jen obdobně použíti (§ 33 real. odh. ř. a nař. min. sprav. ze dne 30. června 1900, čís. 11 767). Zvláštní ráz celého řízení o dobrovolné dražbě jest zejména patrným z ustanovení § 275 až 280 nesp. říz. Dle § 278 může si vlastník vyhraditi na určitou dobu schválení prodeje. Takové výhrady bylo také použito v dražebních podmínkách. Dům čp. 77 byl vydražen Emilem S-em, jehož podání zůstalo nejvyšším. Proto soudce jeho nejvyšší podání přijal a vadium zadržel, naproti tomu vadium stěžovatele vrátil a dražbu skončil. Měšťanstvo v S. jako prodávající ve vyhražené době dražbu domu Emilu S-ovi schválilo a tím dražba právoplatně byla ukončena. Co předseda slíbil při dražbě stěžovateli, jest nerozhodné, platí jen usnesení výboru měšťanstva, kteréž vyznělo ve prospěch Emila S-a. Pohnutka k tomu usnesení, že totiž Emil S. nabídl za účelem schválení jeho dražby další peníz, rovnající se tomu, co dříve již nabídnuto stěžovatelem, jest záležitostí čistě vniterní, spadající úplně mimo výkon soudní dražby a soudu není třeba tím vůbec se zabývati. Jest tedy dražba domu Emilu S-ovi platná a soudce jest oprávněn po pravomoci příklepu a po splnění dražebních podmínek vydati vydražiteli odevzdací listinu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud položil si především otázku, má-li dovolací rekurs býti posuzován dle předpisů nesporného řízení, či dle ustanovení exekučního řádu. V případě posléze naznačeném byl by dovolací rekurs, ježto směřuje proti srovnalým rozhodnutím nižších soudů, nepřípustným dle §§ 78 ex. ř. a 528 c. ř. s., ostatně i opožděným vzhledem k § 65 odstavec druhý ex. ř. Než nejvyšší soud má za to, že dlužno zde užíti předpisů nesporného řízení, neboť dle § 272 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. má při dobrovolné soudní dražbě jen co do způsobu jejího provedení býti šetřeno předpisů procesního řádu — nyní exekučního řádu (vedle ustanovení dražebního řádu); — jinak, tedy také co do prostředků opravných, platí ustanovení řízení nesporného. Není tudíž vyloučen mimořádný dovolací rekurs, ale lze mu vyhověti jen za předpokladů § 16 nesp. říz., t. j. je-li tu zřejmá nezákonnost nebo patrný odpor se spisy nebo zmatečnost. Těchto předpokladů však tu není. I kdyby při dobrovolné soudní dražbě nemovitostí mohlo se obdobně užíti předpisů exekučního řádu o odporu proti příklepu, — což však povahou dobrovolné dražby jest vyloučeno, — bylo by lze hleděti jen k odporu, vznesenému při dražebním roku (§ 182 ex. ř.). Stěžovatelův odpor byl podati po dražebním roku a proto nemůže žádným způsobem dojíti povšimnutí. Pokud stěžovatel tvrdí, že nemovitosti, patřící měšťanstvu v S., byly prodány osobami, které nebyly k tomu oprávněny, poukazuje se k tomu, že vlastníci společných nemovitostí (podílníci) prohlásili, jak stěžovatel připouští, souhlas s tím, by společné nemovitosti byly prodány dobrovolnou soudní dražbou, a že prohlášení ta, pokud jde o osoby nesvéprávné, o obec S. a o zabraný svěřenský velkostatek S., byla schválena příslušnými úřady. To stačilo pro povolení a provedení dobrovolné soudní dražby, a těmito úkony jest skončena činnost nesporného soudce, který jen ještě vydá odevzdací listinu. Na schválení nebo neschválení dražby, které si prodávající strana v dražebních podmínkách vyhradila, nemá soudce vlivu. Další otázky, nadhozené v dovolacím rekursu, zejména otázka, zda výbor měšťanstva v S. jenž rozhodoval ve smyslu dražebních podmínek o schválení příklepu, byl k tomu oprávněn, dotýkají se v prvé řadě práv podílníků, kteří by po případě mohli snad odporovati prodeji, než ani ti v řízení nesporném; — tím méně lze přiznati tohoto práva stěžovateli jako spoludražiteli.

Citace:

Čís. 1384. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 945-946.