Č. 8120.

Občanství státní (Podk. Rus): úřad nemůže žádost za udělení čsl. stát občanství podle úst. zák. č. 152/26. zamítnouti již proto, že žadatel neprokázal, že je stát. občanem býv. Uherska.
(Nález ze dne 20. září 1929 č. 16662.)
Věc: Vilém a Marie B. v U. proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Žal. úřad zamítl žádost st-lů o udělení čsl. státního občanství podle úst. zák. z 1. července 1926 č. 152 Sb. z důvodu, že st-lé nemohou prokázati, že jsou státními občany býv. Uherska. Tím dal žal. úřad na jevo své právní nazírání, že jest výlučně povinností strany, domáhající se udělení čsl. stát. občanství podle cit. zák., aby prokázala, že jsou v její osobě dány předpoklady, za nichž cit. úst. zákon nárok na udělení čsl. stát. občanství přiznává, že úřad adm. nestihá žádná povinnost spolupůsobiti při zjišťování skutečností, nárok na udělení čsl. státního občanství podmiňujících, a že úřad, zamítaje žádost za udělení čsl. stát. občanství, nemusí dovoditi, že předpoklady uplatněného nároku v osobě žadatelově skutečně dány nejsou, nýbrž může se spokojiti prostým konstatováním, že strana předpokladů těch nemůže prokázat i. Tento právní názor žalovaného úřadu jest však mylný. V § 4 cit. úst. zák. č. 152/26 obsaženy jsou v 2 odst. předpisy, jaké údaje musí obsahovati žádost o udělení čsl. stát. občanství podle tohoto zák.
V odst. 4 cit. § pak se praví, že, nejsou-li údaje žádosti doloženy hodnověrnými listinami, úřad vyšetří a zjistí podmínky udělení čsl. stát. občanství, při čemž může dáti přísežně vyslechnouti svědky, strany a použiti všech dokazovacích prostředků podle zásad civ. proč. řádu.
Jest ovšem pravda, že mezi údaji, jež podle 2. odst. § 4 žádost za udělení čsl. stát. občanství musí obsahovati, není uveden údaj o tom, že žadatel jest státním občanem býv. Uherska, která skutečnost je primérním předpokladem nároku na udělení čsl. stát. občanství, a že cit. předpis odst. 4 míří svojí souvislostí především na údaje podle odst. 2; nicméně však dlužno v předpisu tom spatřovati zásadu, kterou zákonodárce chce míti zachovánu při zjišťování všech předpokladů, nárok na udělení čsl. stát. občanství podle uvedeného zákona podmiňujících. Vždyť ostatně cit. předpis 4. odst. sám, ač v úvodní větě mluví jen o údajích žádosti praví dále, že úřad vyšetří a zjistí podmínky udělení čsl. stát. občanství, aniž tu jakkoli rozlišuje, a má tedy na mysli všechny předpoklady nároku, tudíž nejen ony, o nichž podle odst. 2. musí žádosti obsahovati určité údaje, nýbrž i základní předpoklad nároku, že totiž žadatel jest státním občanem býv. Uherska.
Obsahem zásady, o níž právě učiněna zmínka, jest pak, že břímě průvodní o skutečnostech nárok podmiňujících nestihá výhradně stranu samu, nýbrž že úřad při zjišťování skutečností těch musí též spolu působiti a že pro neexistenci určitého nárok podmiňujícího předpokladu nemůže žádost za udělení čsl. stát. občanství zamítnouti již tehdy, když existenci jeho nemohla strana prokázati, nýbrž teprve tenkráte, když ani šetřením úřadu samého existence jeho prokázána býti nemohla.
Žal. úřad, jak patrno z důvodu jeho rozhodnutí, vycházel z názoru opačného. Tímto svým mylným názorem sveden opomněl žal. úřad zjišťovati sám, zda st-lé jsou skutečně státními občany býv. Uherska, ač dle toho, co uvedeno, učiniti tak měl a také skutečně mohl, zvláště když bylo možno se nadití, že výslechem poručníka st-lů nebo osob, které by označil, budou moci býti zjištěny okolnosti, které by dovolily posoudí ti, zda snad děd st-lů nenabyl občanství býv. státu, uher. na základě § 48 zák. čl. 50:1879. Jest proto, když se tak stalo důsledkem nesprávného právního názoru žal. úřadu, výrok jeho, zamítající žádost st-lů jen proto, že st-lé sami nemohou prokázati, že jsou státními občany býv. Uherska, nezákonný.
Leč výrok ten jest svým obsahem i vadný. Byvše vyzváni, aby prokázali, že jsou státními občany maďarskými (výměr župního úřadu v Mukačevu z 26. ledna 1927), prohlásili st-lé jen, že o tom nemohou předložiti žádného potvrzení, které prohlášení se ovšem nekryje s prohlášením, že existenci uvedené skutečnosti nemohou st-lé prokázati. Neměl proto žal. úřad k výroku, jak jej v nař. rozhodnutí učinil, že totiž st-lé sami uznávají, že existenci svého občanství býv. státu uher. nemohou prokázati, v obsahu prohlášení st-lů podkladu.

Citace:

Č. 8120. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 150-151.