Č. 4006.


Státní zaměstnanci: — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: * Dekret o propočtení služební doby ve smylsu zák. č. 222 resp. nařízení č. 666 Sb. z r. 1920, vydaný příslušným úřadem na přihlášku úředníka po stránce skutkové i právní řádně konkretisovanou, jest rozhodnutím ve smyslu § 2 zák. o ss moci práva schopným a může býti proto úřadem změněn jen za podmínek obnovy řízení správního.
(Nález ze dne 9. října 1924 č. 17261.)
Věc: Juraj L. v Báňské Bystřici proti exposituře ministerstva zemědělství v Bratislavě stran vrácení přeplatků na služebních požitcích.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l, byv od 1. srpna 1920 ustanoven ve státní službě zvěrolékařské (jako provisorní), žádal přihláškou z 8. března 1921 o propočtení služební doby podle zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. Na to byla mu výměrem žal. úřadu z 1. dubna 1922 vzhledem k zmíněné přihlášce služební doba propočítána, a to k 1. lednu 1921 tak, že vykazoval k tomuto dni celkem 15 ř. 2 měsíce služby; byl proto zařazen k 1. lednu 1921 do požitků VII. hodn. třídy I. stupně platového.
Podáním z 28. června 1922 domáhal se st-l toho, aby mu započtena byla ještě . Nař. rozhodnutím byla pak provedena revise propočtení služební doby st-lovy, a to ke dni 28. ledna 1922 t. j. ke dni definitivního jmenování ve službě státní, tak, že st-l vykazuje k 28. lednu 1922 celkovou službu 20 r. 5. měsíců 2 dny; byl proto zařazen do požitků VII. hodn. třídy 2. stupně platového k témuž dni. Dekret žal. úřadu z 1. dubna 1922 pak prohlášen byl za neplatný a přeplatek služebních požitků vzniklý za dobu od 1. ledna 1921 do 31. května 1923 v částce 10068 Kč 40 h předepsán byl st-li k náhradě srážkami ze služebních požitků.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Ze spisů jde na jevo, že st-l přihláškou z 8. března í 921 po stránce skutkové i právní řádně konkretisovanou o propočtení služební doby žádal a že úřad výměrem 1. dubna 1922 o přihlášce této rozhodl. Vznesl tedy st-l na úřad určitý nárok opřený o určité skutkové okolnosti a právní předpisy, kterýžto nárok učiněn byl předmětem úředního rozhodování. Rozhodnutí takové pak jest způsobilé vejíti v právní moc. Materielní právní moci rozhodnutí takového mohla by v cestě státi jedině taková závada, která by rozhodnutí to činila zmatečným na př. kdyby rozhodnutí vydáno bylo úřadem nepříslušným. Toho však v daném případě není. Změna cit. rozhodnutí byla by pak možnou již jen za podmínek obnovy řízení, t. j. kdyby vyšly na jevo nové skutkové okolnosti, které při vydání rozhodnutí známy nebyly, nebo kdyby se byl úřad mýlil ve skutkových okolnostech (kdyby šlo o po- četní chyby a pod). O žádný z těchto případů však nejde. Naproti tomu pouhá změna právního názoru podle všeobecně uznaných zásad řízení správního není vůbec důvodem obnovy řízení. V daném případě pak plyne ze spisů správních, že první propočtení služební doby provedeno bylo ke dni 1. ledna 1921, kdežto druhé propočtení služební doby stalo se ke dni 28. ledna 1922, t. j. ke dni definitivního jmenování st-le ve státní službě, tedy k termínu zcela jinému, z čehož právě resultuje přeplatek služebních požitků. Při tom dekret o propočtení prvním byl zrušen, jakkoli se st-l nedomáhal ničeho jiného, než aby mu byla započítána ještě další období. Žal. úřad vydávaje nař. rozhodnutí, vycházel nade vši pochybnost z právního názoru, že propočtení služební doby úředníků provisorních jest vůbec neplatné a může kdykoli býti změněno; změnil tedy proti původnímu svému rozhodnutí z 1. dubna 1922 toliko svůj právní názor. Pouhá změna právního názoru nemůže však, jak již bylo řečeno, býti důvodem obnovy řízení.
Citace:
č. 4006. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 570-571.