NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2439.

Dala-li nemanželská matka dítě, nemohouc je sama vychovávati, na výchovu svým příbuzným, dlužno ohledně otázky, zda má býti dítě vydáno nemanželskému otci, užiti obdoby §u 142 obč. zák. a chrániti
v prvé řadě zájem dítěte.
(Rozh. ze dne 28. března 1923, R I 292/23.)
Žádost nemanželského otce, by mu bylo dáno do výchovy a opatrování dítě, jež dosud bylo ve výchově u matčiných rodičů, byla zamítnuta
soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem mimo jiné z těchto
důvodů:
Zřejmé nezákonnosti (§ 16 nesp. říz.) tu není. Jest pravda, že se v §u 169 obč. zák. praví, že pokud matka dítko, mimo manželství zro- zené, přiměřeně jeho budoucímu poslání sama vychovávati chce a může, nemá otec práva, jí je odejmouti. Praví se tam dále, že otec jest přes to povinen, platiti výživné, a konečně že kdyby bylo se obávati, že by výchovou matčinou blaho dítka mohlo utrpěti újmu, jest otec povinen, matce dítě odejmouti a buď u sebe nebo na jiném bezpečném a slušném místě je zaopatřiti. Nějakých práv ono zákonné ustanovení nemanželskému otci tedy nepropůjčuje. Co se má státi, když nemanželská matka dítko sice řádně vychovávati chce, ale nemůže, proto že jí v tom brání její zaměstnání, avšak o dítko přes to řádně jest postaráno bezpečným a slušným opatřením u osoby třetí, jak tomu právě v tomto případě, kde dítko od svého narození jest u rodičů matčiných a jest tam dobře opatrováno, občanský zákonník ani v §u 169 ani na jiném místě zvlášť nestanoví a dlužno proto dle §u 7 obč. zák. přihlížeti k případům obdobným, v zákoně přesně rozhodnutým. A takový obdobný případ řeší
§ 142 obč. zák., nově upravený §em 6, první dílčí novely k občanskému zákonníku, jenž stanoví, že v případě, že rozvedení nebo rozloučení manželé se nemohou dohodnouti o opatrování a výchově dítka, rozhodne soud, dbaje zvláštních okolností případu, zejména však blaha dítěte.
Neporušily tedy nižší soudy zákon a zejména tak neučinil ani soud rekursni, když, třebaže bez přímého poukazu na toto zákonné ustanovení, vzhledem k tomu, že dítě jest u rodičů matčiných slušně a bezpečně opatřeno a že blaho jeho změny tohoto stavu nevyžaduje, nevyhověly
žádosti nemanželského otce, by dítě, nyní již 9 let staré, bylo matce odňato a jemu odevzdáno, to tím méně, uváží-li se, že nemanželský otec, jemuž zákon nepropůjčuje otcovskou moc (§ 166 obč. zák.), nemůže míti více práv k dítěti, než otec manželský.

Citace:

Rozhodnutí č. 2439. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 538-539.