Č. 3424.

Stavební právo (Praha): Parcelaci, která vyhovuje platnému plánu polohy, nelze odepříti z důvodu, že odporuje nové, sice projednávané, avšak ještě neschválené regulaci.
(Nález ze dne 31. března 1924 č. 4008).
Věc: Obec hlavního města Prahy proti zemskému správnímu výboru v Praze o parcelaci pozemků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 18. listopadu 1921 městské zastupitelstvo zamítlo žádost Josefa Sch. na S. za povolení parcelace pozemků č. kat. 577 a 578 a stav. parcely č. kat. 202/2 »na Okrouhlíku« v podstatě z důvodu, že pro pozemky tyto vypracován je nový regulační plán, který značnou měrou mění dosavadní plán polohy, schválený výnosem zsk z 24. ledna 1918, a bude v nejbližší době příslušnými instancemi projednán, že tato nová regulace souvisí ostatně úzce s regulačním plánem pro sousední území P., který byl schválen výnosem zsv-u z 31. května 1921, a že zamýšlená parcelace s proponovanou novou regulací je v rozporu.
Naiř. rozhodnutím zsv v cestě instanční usnesení to i předcházející komisionelní řízení zrušil a stavebnímu úřadu 1. stolice nařídil, aby vykonal nové komisionelní řízení o žádosti parcelační, poněvadž podle zásad stavebního řádu je stavební úřad oprávněn odročiti vyřízení žádosti jen na základě skutkových okolností vyplývajících z povahy příslušné stavební záležitosti samé, kdežto v daném případě odepřeno bylo meritorní vyřízení parcelační žádosti z důvodu, že pro území, ve kterém sporné pozemky leží, má býti projednáván nový plán polohy; tento důvod, který by vedl k důsledku, že by činnost stavebních úřadů pro určité území byla zastavena až do doby, kdy očekávaný plán polohy bude schválen, odporuje však zásadám stavebního řádu a je nezákonný.
O stížnosti, kterou do rozhodnutí toho podává obec hlavního města Prahy, nss uvážil:
Z pozemkového vlastnictví plynoucí oprávnění vlastníka, zastavěti pozemek, může ve smyslu § 364 o. z. o. jenom potud býti omezováno, pokud omezení takové stanoveno je stavebním řádem anebo předpisy na jeho základě vydanými. Může tedy také žádané rozdělení pozemku na místa stavební jenom tam a tehdy býti odepřeno, kde je pro odepření takové zákonný podklad.
§ 8 stav. ř. pro Prahy předpisuje, že ten, kdo žádá za rozdělení pozemku na místo stavební, má rozdělení to vyznačiti ve zvláštním plánu polohopisném, šetře při tom průčelních čar ustanovených ve schváleném plánu polohy. Podle § 5 stav. řádu jsou plány polohy, schválené v řízení předepsaném v § 4, směrodatné pro veřejné ulice a náměstí v nich upravené ohledně směru, polohy a niveau na tak dlouho, pokud v řízení normovaném v § 4 nebyly změněny, tedy dokud změna ta nebyla ve smyslu tohoto předpisu také schválena.
Z ustanovení těchto vyplývá, že přípustnost navržené parcelace dlužno posuzovati vždy na podkladě toho plánu polohy, který platí v době, kdy se o žádaném rozdělení rozhoduje, a že tedy nelze parcelaci, která vyhovuje tomuto plánu polohy, odepříti z důvodu, že neodpovídá nové regulaci sice již zamýšlené a snad i projednávané, ale ještě neschválené a tedy dosud neplatící.
Poukazuje-li stížnost — odvolávajíc se na § 34 stav. řádu, který tu však nepřichází v úvahu, poněvadž se nejedná o stavbu, nýbrž o parcelaci — k tomu, že podle stav. řádu stav. úřad má působiti na parcelanta, aby svůj projekt přizpůsobil tomu, co vyžadují zájmy veřejné, tedy zejména zájmy regulační, má sice povšechně pravdu. Ale čeho tyto zájmy v konkrétním případě vyžadují, jaký je jejich obsah, na to dává odpověď regulační plán, který platí v době, kdy se konkrétní parcelace projednává, a nikoli regulační plán teprve proponovaný, o němž přece není ani jisto, zda resp. s jakými snad modifikacemi bude schválen.
Stížnost namítá sice, že v době kdy se jednalo o spornou parcelaci, byl již schválen nový regulační plán sousedního území »P.«, který nerozlučně souvisí s proponovanou regulací pozemků »na Okrouhlíku«, a že v době vyložení jeho byla nutná změna regulace pozemků »na Okrouhlíku« již známa a v hlavních rysech vyznačena. Naproti tomu sluší však uvážiti, že — i když tomu snad tak bylo — přece jen, jak stížnost nepopírá, pozemky dnes sporné do regulačního plánu ;P.« pojaty nebyly, takže parcelace jejich nemohla býti posuzována dle tohoto plánu pro ně platícího, nýbrž jen dle toho plánu, do něhož byly zahrnuty. Ježto sporné pozemky nebyly do plánu regulačního týkajícího se »P.« pojaty, nemohl také parcelant v řízení o tomto plánu zavedeném uplatniti svoje námitky ohledně proponované, ale v tomto řízení dosud neprojednávané regulace svých pozemků.
Poukazuje-li stížnost posléze na to, že proponovaná regulace území, v němž leží sporné pozemky, byla zatím již výnosem zsv-u ze 14. března 1923 schválena, takže budou tu dvě si odporující rozhodnutí stavebních úřadů, stačí poznamenati, že na skutečnosti, které následovaly teprve po vydání nař. rozhodnutí, nss nemůže bráti zřetel.

Citace:

č. 3424. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 918-920.