Č. 9395.

Samospráva obecní: 1. Vztahuje se povinnost obce podle § 37 obec. zříz. česk. též na opatření proti náledí na vozovce obecní silnice? — 2. O rozsahu a předpokladech povinnosti obce k náhradě škody podle § 37 obec. zříz.
(Nález ze dne 25. září 1931 č. 13874.)
Prejudikatura: Boh. A 5529/26, 6603/27.
Věc: Město Ž. (adv. Dr. Max Hess z Mostu) proti zemskému úřadu v Praze (za spolužák Konráda T. adv. Dr. Kar. Kummermann z Prahy) o náhradu škody podle § 37 ob. zříz.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Dne 4. února 1924 šel spolužalovaný Konrád T. v Ž. ráno o 48 hod. do úřadu po obecní silnici, vedoucí po vrchu Střelnici k nádraží, a uklouznuv zde na náledí, zranil se na pravé noze. Podáním z 29. května 1926 domáhal se pak u okresního úřadu v Žatci, aby obec byla uznána povinnou nahraditi mu škodu tímto úrazem způsobenou, při čemž zavinění obce dovozoval z toho, že obec se nepostarala o včasné odstranění nebezpečného náledí, jak bylo s hlediska bezpečnostní policie její povinností podle § 28 zák. z 31. května 1866 č. 41 z. z. Po provedeném šetření uznal okresní úřad výměrem z 20. prosince 1927, že městská rada ž.-cká jest vzhledem k ustanovení § 37 ob. zř. povinna Konrádu T. škodu vzniklou mu shora uvedenou nehodou nahraditi, a také žal. úřad odvolání, jež obec z výměru tohoto podala, nař. rozhodnutím zamítl.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Stížnost má za to, že příslušnost úřadů k rozhodování o nároku na náhradu škody proti obci řídí se podle toho, jak poškozený svůj nárok formuloval. V daném případě neopřela spolužalovaná strana svůj nárok o ustanovení ob. zříz., nýbrž dovolávala se jen § 28 siln. zák. č. 41/1866 z. z. česk. Tento nárok lze však uplatniti jen u řádných soudů. Nss nedal v tom stížnosti za pravdu.
Spolužalovaná strana se ve své žádosti, kterou vznesla u osp-é nárok na náhradu škody proti obci, ustanovení ob. zříz. ovšem nedovolala. Leč z obsahu žádosti je patrno, že uplatňovala svůj nárok proti obci z důvodu, že obec zanedbala péči o schůdnost komunikace a že k péči té byla obec s hlediska bezpečnostní policie povinna. Při tomto obsahu podání na osp vzneseného nemohl se tento úřad vzhledem k ustanovení § 37 ob. zř. prohlásiti nepříslušným, přes to, že se poškozený tohoto ustanovení výslovně nedovolával a třebas i ve svém podání zákonný podklad shora uvedené povinnosti obce — jež podle § 28 bodu 3 ob. zříz. spadá do oboru jejích povinností policejních — spatřoval v ustanovení § 28 čes. siln. zák. z r. 1866.
Pokud st-lka snaží se ustanovení § 37 ob. zříz. dáti výklad, že ukládá obci ručební povinnost jen tenkráte, nepovolila-li podle § 36 ob. zříz. dostatečné prostředky k výkonu místní policie a na základě tohoto výkladu pokouší se v daném případě konstatovati inkompetenci politických úřadů, kdyžtě poškozeným nebylo vůbec tvrzeno, že stěžující si obec na posypávání cest nepovolila dostatečných nákladů, stačí poukázati na konstantní judikaturu nss-u (srov. na př. Boh. A 5529/26, 6603/27 a j.), jež uznává, že ručební povinnost obce podle § 37 ob. zříz. nepřestává povolením dostatečných finančních prostředků na výkon místní policie, nýbrž že i každé jiné opominutí povinností místněpolicejních je způsobilé založiti ručební povinnost obce.
Ve věci samé je nesporno, že Konrádu T. přihodil se úraz ve 1/4 8 hodin ráno na obecní cestě vedoucí z města k nádraží, a to na její vozovce, že tato vozovka i chodník podél ní vedoucí byly pokryty náledím a nebyly posypány, dále že zařízení obce proti nebezpečí hrozícímu z tvoření se náledí spočívalo v tom, že 3 sypači byli k disposici vždy po celou noc, takže mohli stráží, jakmile tato zjistila tvoření se náledí, býti kdykoli okamžitě probuzeni a povoláni k tomu, aby posypávali podle možnosti nejdůležitější chodníky, načež pak ostatní sypači nastupovali teprve o 7. hod. ranní. Pokud tedy stížnost vytýká, že okolnosti tyto nebyly vyšetřeny, resp. že o nich nebyli slyšeni další svědci, je výtka tato bezdůvodná.
Před zkoumáním dalších námitek stížnosti dlužno předem poukázati na to, že žal. úřad úvodní větou odůvodnění svého rozhodnutí, v níž praví, že »s důvody v odpor vzatého rozhodnutí dlužno souhlasiti«, dal jasně na jevo, že tyto důvody uznává za správné a přejímá je tudíž také za součást vlastního svého odůvodnění. Dlužno proto odůvodnění obou stolic čisti jako celek a nelze se obmeziti jen na vývody, jimiž žal. úřad v nař. rozhodnutí odpovídá na námitky vznesené obcí v odvolání. Při tomto výkladu pak nelze dáti stížnosti za pravdu, že žal. úřad vycházel z právního názoru, jako by k odsouzení obce stačilo faktum, že poškozenému se úraz přihodil na zledovatělé obecní komunikaci, jež posypána nebyla; naopak je jasno, že také žal. úřad k zodpovědnosti obce požaduje, aby bylo dokázáno nějaké opominutí policejní povinnosti obce, jež by také on vylučoval, kdyby se zjistilo, že obec, resp. její orgány učinily vše, co bylo jejich povinností, aby nebezpečný stav obecních komunikací včas odstranily, přes to však se jim to nezdařilo.
Pokud jde o výtku, že poškozený přišel k úrazu na vozovce, již obec nebyla povinna posypávati, jest ovšem odůvodnění, jež žal. úřad ve svém rozhodnutí nově uvedl, neudržitelné. Policejní povinnosti starati se o bezpečnost chodců na komunikacích v obci — a jen o tuto se v daném případě jedná — vyhoví obec dostatečnou měrou, jestliže při náledí dá posypati ony části komunikací, jež chodci ke svým cestám potřebují, tedy chodníky a přechody přes vozovky. Z okolnosti, že není předpisu, který by bránil chodcům používati také vozovky, nedá se dovozovati, že by obec byla povinna vedle chodníku, vedoucího podél vozovky, sypati také vozovku samu i v částech, kde není třeba ji přecházeti. Zvolí-li si chodec cestu bez takovéto potřeby sám po vozovce, činí tak na vlastní nebezpečí. Přes to neuznal nss nutnost, aby nař. rozhodnutí pro tuto část jeho odůvodnění zrušil. Bylo již shora poukázáno na to, že žal. úřad převzal také odůvodnění prvé stolice, a v tomto odůvodnění bylo již zcela správně poukázáno na to, že poškozený T. sešel s chodníku na vozovku jen proto, že chodník rovněž nebyl posypán a chůze po něm se zdála ještě nebezpečnější než po vozovce. Pro toto své zjištění měl úřad dostatečnou oporu nejen ve výpovědi T. samého, nýbrž i obecního nadstrážníka P. Právem mohl tedy úřad dospěti k úsudku, že neposypání chodníku bylo příčinou úrazu T.-ova.
Zbývá tedy jen zkoumati, zda právem vytýká stížnost žal. úřadu, že nevyšetřil dostatečně námitku, vznesenou obcí již během řízení správního, že obec neměla vůbec možnosti, závadný stav komunikace včas odstraniti, poněvadž teprve k ránu uhodil mráz a začalo se tvořiti náledí. —

Citace:

Č. 9395. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 82-84.