NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2978.

Nemocenské pojištění: Může politický úřad za platnosti zák. č. 268/1919 o nemocenském pojištění a cís. nař. č. 330 ř. z. z r. 1914 zrušiti usnesení valné hromady nemocenské pokladny společenstevní, kterým tato věnovala částku peněžní na stavbu chorobince a útulny?
(Nález ze dne 12. prosince 1923 č. 21 206.)
Věc: Jan K., bývalý starosta společenstevní pokladny v N. (adv. Dr. Jos. Kliment ze Žamberku) proti ministerstvu sociální péče (min. místotaj. Dr. Frt. Janoštík — za zúčast. okr. nemocenskou pokladnu správce Jan Kobylka) o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 10. února 1922 vyslovila osp z Ž. jako dozorčí úřad pokud se týče živnostenský úřad ve smyslu § 71 stanov společenstevní pokladny v N. toto:
»Valná hromada společenstevní nemocenské pokladny v N., dne 11. května 1919 konaná, nebyla nikterak statutárně (viz stanovy § 65) oprávněna usnášeti se o poskytnutí částky 7000 Kč na stavbu chorobince a útulny v N., jelikož ve zmíněném §, jednajícím o náležitosti valné hromady, o disposičním právu s reservním fondem není žádného ustanovení. Reservní fond slouží dle § 46 stanov tím spíše k zajištění zákonných a stanovám odpovídajících závazků, a jest jej odevzdati na základě čl. XXIV zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. ve smyslu § 40 a) zák. z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z. pokladně, jíž náleží vypořádati záležitosti rozpuštěné pokladny.«
Z důvodů těch byl současně vyzván bývalý starosta společenstevní nemocenské pokladny v N. Jan K., aby částku 7000 Kč uloženou v občanské záložně v N. vyzvedl a do 4 neděl u osp-é v Ž. složil, kde bude odevzdání zbývajícího jmění zrušené společenstevní nemocenské pokladny v N. okr. nemocenské pokladně v Ž. provedeno.
Z tohoto výměru podal bývalý starosta společenstevní nemocenské pokladny v N., Jan K., a místní odbor družiny čsl. válečných invalidů v N. odvolání k zsp-é v Praze, jež mu rozhodnutím z 10. března 1922 nevyhověla z důvodů prvé stolice, jakož i v dalším uvážení, že usnesení valné hromady společenstevní nemocenské pokladny v N. z 11. května 1919 odporuje také ustanovením § 70 stanov této pokladny. Nař. rozhodnutím z 2. června 1922 zamítlo min. soc. péče další odvolání z důvodu rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Proti vývodům stížnosti jest třeba především podle spisů zjistiti, že předmětem valné hromady nemocenské pokladny živnostenských pracovníků při společenstvu v N., konané dne 11. května 1919, nebylo usnésti se na dobrovolném rozejití se anebo splynutí ve společenstevní nemocenskou pokladnu v K., nýbrž na pořadu jednání této valné hromady byl návrh představenstva, aby k žádosti obce n-ské z 2. listopadu 1918 poskytnuto bylo 7000 K z fondu pokladny na stavbu chorobince a útulny pro vrátivší se invalidy a sirotky po padlých chudých členech místní obce N. a přidělených obcí: St, S., P. a L. Tento návrh byl valnou hromadou též přijat. Usnesení, o kterémž tvrdí stížnost, že se stalo 11. května 1919, a to, aby pokladna se dobrovolně rozešla, stalo se teprve dne 23. listopadu 1919, kde na pořad jednání valné hromady položen byl návrh na schválení účtu likvidačního, návrh přistoupiti za členy k nemocenské pokladně v K. a návrh, jak rozděliti zbývající jmění. Na této valné hromadě usneseno bylo jednohlasně, aby nemocenská společenstevní pokladna v N. byla na základě zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. rozpuštěna, likvidační řízení provedeno, a aby provedeno bylo splynutí téže pokladny s nemocenskou pokladnou společenstevní v K. Usnesení vyvrcholilo v žádost na min. soc. péče, aby usnesené splynutí společenstevní nemocenské pokladny v N. se společenstevní nemocenskou pokladnou v K. schválilo.
Se zřetelem k tomuto stavu spisů padají veškeré právní důsledky, které stížnost vyvozuje z tvrzení, že se nemocenská pokladna živnostenských pracovníků pro společenstvo v N. usnesla, že se dobrovolně rozejde již dne 11. května 1919, tedy ještě před vydáním zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. Podle stavu spisů pokladna po právu existovala, když právě cit. zákon nabyl účinnosti, čímž vyvrácena jest námitka stížnosti, že zákona toho ve sporném případě použíti nelze.
Nař. rozhodnutí obsahuje dvojí výrok: jednak ruší usnesení valné hromady z 11. května 1919, jednak ukládá st-li, aby v rámci likvidace pokladny neprávem věnovanou částku 7000 K složil do 4 neděl u osp-é v Ž., aby byla odevzdána se zbývajícím jměním zrušené pokladny okr. nemocenské pokladně v Ž.
Pokud jde o usnesení valné hromady z 11. května 1919 o věnování 7000 K z jmění společenstevní nemocenské pokladny, náleží především vytknouti, že zákonitost jeho posuzovati lze toliko podle zákonných norem, které tehdy byly v platnosti, tedy podle předpisů §§ 121 a násl. živno. řádu a zák. o nemocenském pojištění z 30. března 1888 č. 33 a z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z. § 121, odst. 14 živn. novely z roku 1907 vyslovuje zásadu, že peněz pokladny nemocenské smí býti užito toliko k účelům této pokladny. Účelem pokladny, o niž tu jde, však jest podle odst. 1. § 121 ve znění zák. z 3. prosince 1917 č. 475 ř. z. podpora příslušníků společenstva (pomocníků a učňů) pro případ nemoci, poskytování podpor šestinedělkám a pohřebného. Souhlasně s těmito předpisy označuje § 1 stanov společenstevní nemocenské pokladny v N. za účel její nemocenské pojištění živnostenského pomocného dělnictva zaměstnaného u členů společenstva, čítaje v to i učně, způsobem a ve výši stanovené živn. řádem pozměněným zákonem z 3. prosince 1917 č. 475 ř. z., jakož i zákonem o nemoc. pojištění z 30. března 1888 č. 33 ř. z. a ze 4. dubna 1889 č. 39 ř. z., pozměněným zákonem z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z.
Nemůže býti sporu o tom, že účel věnování částky 7000 K, na němž se usnesla valná hromada konaná dne 11. května 1919 t. j. stavba chorobince a útulny pro vrátivší se invalidy a sirotky po padlých chudých členech ze zmíněných tam obcí, není totožným s účelem nemocenské pokladny živnostenských pracovníků při společenstvu v N. obsaženým v § 1 stanov.
Veřejnoprávní pojišťovny byly arciť podle § 1 cís. nař. z 29. listopadu 1914 č. 330 ř. z. po dobu mimořádných poměrů vyvolaných válečným stavem zmocněny, se schválením dozorčího úřadu vynakládati peníz své výkonnosti přiměřený na provedení anebo podporu opatření, která jsou způsobilá odvrátiti zvláštní válkou a jejími důsledky přivoděná nebezpečí pro zdraví nebo výdělkovou způsobilost pojištěnců. Nebylo tudíž zásadně zákonné překážky, aby i nemocenská pokladna živnostenských pracovníků při společenstvu v N. částku k účelům právě uvedeným za podmínek tam blíže stanovených věnovala; avšak byla by tak mohla učiniti jen ve prospěch členů u ní pojištěných a nikoliv i na stavbu chorobince a útulny, jež určena byla podle znění protokolu valné hromady z 11. května 1919 pro invalidy bez zřetele na to, zdali jsou členy pokladny čili nic. Nehledě však k tomu, vysvítá ze spisů, že pokladna věnovala shora uvedenou částku 7000 K, aniž si vyžádala potřebné schválení dozorčího úřadu, jenž o něm zvěděl teprve z likvidačního účtu předloženého zprávou z 15. prosince 1920.
Nss nemohl tudíž nalézti, že by nař. rozhodnutí, pokud jím potvrzeno bylo zrušení zmíněného usnesení valné hromady z 11. května 1919 odporovalo zákonu.
Pak nelze však shledati nezákonnou druhou část nař. rozhodnutí, že Josef K. jest povinen částku 7000 K uloženou v Občanské záložně v N. vyzvednouti a do 4 neděl u osp-é v Ž. složiti, aby se zbývajícím jměním zrušené společenstevní nemocenské pokladny v N. odevzdána byla okr. nemocenské pokladně v Ž. ve smyslu čl. XXIV zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb.
V době, kdy dozorčí úřad vydal st-li výměr z 10. února 1922, byl v účinnosti zákon o nemoc. pojištění z 15. května 1919 č. 268 Sb., v důsledku něhož zrušeny společenstevní pokladny nevyhovující (§ 11 čl. XXI, odst. 1 cit. zákona), mezi nimi i společenstevní nemocenská pokladna, o niž jde, o kteréžto okolnosti mezi stranami není sporu. O jmění této společenstevní pokladny platil pak předpis čl. XXIV cit. nem. zákona, podle něhož likvidace pokladny se má provésti dle obdoby v § 42 a) nem. zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. ve znění zák. z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z., což znamená, že jmění zrušené nemocenské pokladny připadá těm okr. nemocenským pokladnám, jichž členy se stali bývalí členové společenstevní nemocenské pokladny, t. j. v tomto případě okr. nem. pokladně v Ž.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2964. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1155-1157.