NPD documents search: Právník, 66 (1927) - Z časopisů. Časopis lékařů českých.

Čís. 537.

Není-li dán důvod místní příslušnosti ani dle čís. 2 ani dle čís. 3 § 20 zákona ze dne 22. května 1919 čís. 320 sb. z. a n., nelze u zdejších soudů vůbec domáhati se přeměny rozvodu v rozluku manželství dle §§ 15 a 17 téhož zákona a není místa pro použití § 28 j. n. (Plenární rozhodnutí ze dne 7. června 1920, č. pres. 557/20).
Nejvyšší soud docházejí, zejména od zdejších státních občanů, bydlících v cizině, četné žádosti, by pro zamýšlenou žádost za přeměnu rozvodu v rozluku manželství ve smyslu §§ 15 a 17 novely o právu manželském určen byl dle § 28 j. n. soud místně příslušný, ježto není zde ani případu čís. 2 ani případu čís. 3 § 20 novely, poněvadž ani předcházející spor o rozvod neprojednával se v tuzemsku, ani ten či onen z manželů nemá v tuzemsku svého obecného soudu. Osud těchto návrhů závisí dle § 28 j. n. především na zodpovědění otázky, zda pro žádosti za přeměnu rozvodu v rozluku jest v naznačených případech vůbec tuzemská soudní pravomoc opodstatněna čili nic, poněvadž, není-li zde této základní podmínky § 28 j. n., nemůže toto ustanovení vůbec přijití v úvahu. K této otázce dlužno odpověděti záporně. Jedná se o případy, kde: a) žádný z manželů nemá svého obecného soudu v tuzemsku a předcházel rozvod buďto, b) dobrovolný ať v tuzemsku ať v cizozemsku, nebo c) nedobrovolný, o němž spor projednán byl v cizozemsku. Pro tyto případy není v § 20 novely předpisu o místní příslušnosti, ač čís. 3 téhož § je prostým použitím § 100 j. n. a ač na snadě byla i eventualita, o níž zmiňuje se týž § 100 j. n. že by ani žadatel neměl v tuzemsku svého soudu obecného. Že zákonodárce v případech rozvodu ať dobrovolného ať nedobrovolného, jenž proveden byl v cizozemsku, vyloučil vůbec možnost přeměny rozvodu v rozluku, plyne nad veškeru pochybnost z ustanovení § 24 novely, jímž v podobě výjimky stanoveno pravidlo pro případy, nespadající pod ustanovení § 20 novely. Zbývají tudíž jen ještě případy, kde dobrovolný rozvod byl sice proveden v tuzemsku, ale v čase žádosti za přeměnu rozvodu v rozluku žádný z obou manželů nemá svého obecného soudu v tuzemsku. Tato eventualita zákonodárci aplikujícímu v § 20 č. 3novely ustanovení § 100 j. n. ujíti nemohla, ježto v posléz řečeném ustanovení na případ ten výslovně bylo pamatováno. Že pak zákonodárci tato eventualita vskutku tanula na mysli, plyne zcela jasně ze zprávy právního výboru (tisk 298, stránka 16), kde se praví: »Nár. shr., Posl. sněm. 1:1920-1925, tisk č. 298, s. 16«. Důvod, proč se tak stalo, nelze shledávati v tom, že by zákonodárce byl za vhodnější uznal, by v těchto případech na místo soustředění jich u jediného, předem určeného soudu, jak jest tomu dle § 100 j. n., určován byl místně příslušný soud od případu k případu, vedle ustanovení § 28 j. n. Vždyť novela o místní příslušnosti pro žalobu proti tuzemcům na soudní rozvod, rozluku nebo neplatnost manželství zvláštních předpisů neobsahuje, takže v tomto směru zůstává při předpisech posavadních, najmě i při předpisu § 100 j. n., při tomto arciť s obměnou, vyvolanou změnou státoprávních poměrů, že totiž na místo zemského soudu ve Vídni nastoupil zemský soud v Praze. (V obdobném případě prohlášeno nařízením ze dne 20. ledna 1919 čís. 34 sb. z. a n., že na místě soudu, jmenovaného v § 12, odstavec 4. řádu o zbavení svéprávnosti — okresní soud pro Vídeň vnitřní město — jest okresní soud pro Horní Nové Město v Praze příslušným, zbaviti svéprávnosti příslušníka československého státu, jenž v tomto státě nemá stálého bydliště ani v něm nepobýval). A zůstalo-li pro spory manželské při posavadním soustředění po rozumu § 100 j. n., uznáno toto opatření za výhodnější, než nesčetné návrhy dle § 28 j. n. a nelze seznati proč by při něm nebylo zůstalo i při žádostech o přeměnu rozvodu v rozluku, kdyby takovéto žádosti v případech, o něž se jedná, bývaly uznávány vůbec za přípustné. Důvod, proč zmíněná eventualita vypuštěna, může proto býti jen ten, že ani tuzemci nemohou žádati za přeměnu rozvodu v rozluku, když sice v tuzemsku dobrovolný jich rozvod byl proveden, ale z nichž ani ten ani onen nemá v čase žádosti v tuzemsku svého obecného soudu. Dle řečeného v případech, uvedených shora pod písm. a), b) není žádost za přeměnu rozvodu v rozluku vůbec přípustná, žádný tuzemský soud nesmí se jí zabývati a není proto místa pro použití § 28 j. n.

Citace:

Z časopisů. Časopis lékařů českých.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 10, s. 342-342.