NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6929.

Školství: * Dítě, vyloučené pravoplatně dle § 20 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4. z. z. mor. ex 1906 ze školy s německým jazykem vyučovacím, nemůže nabýti vysvědčení podle § 206 neb 208 řádu škol. na škole s německým jazykem vyučovacím.
(Nález ze dne 29. listopadu 1927 č. 25221).
Prejudikatura: Boh. 5044 a 5162/25 adm.
Věc: Josef M. v Brně (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o přezkoušení dítěte české národnosti na škole s německým jazykem vyučovacím.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nezletilá Františka M. byla výnosem mor. zsr-y ze 7. listopadu 1924 vyloučena ze školy německé a přikázána škole české. Po vyloučení ze školy něm. byla soukromě doma vyučována. Když koncem škol. roku 1924-25 dovršila školní povinnost, nařídil měst. škol. výbor v Brně st-li výměrem z 10. června 1925, aby ji dne 20. června 1925 předvedl ředitelství české dívčí školy měst. v ...... , aby mohla býti přezkoušena. Tomu nařízení st-l nevyhověl. Františka M. byla zatím dne 13. června 1925 přezkoušena ředitelstvím něm. dívčí školy občanské v Brně v ..... , a vydalo jí toto ředitelství na základě této zkoušky vysvědčení, »o zkoušce ddto 13. června 1925 o jednotlivých předmětech«, vyslovující, že jest způsobilou postoupiti do 3. třídy měšť. školy, i vysvědčení propouštěcí ddto 13. června 1925, jímž se tato žákyně, narozená dne 8. března 1911, vstoupivší dne 16. září 1917 do školy obecné, dne 1. září 1922 do školy občanské a vykonavší zkoušku privatistskou pro 2. třídu obč. školy, prohlašuje za propuštěnou ze škol v, ježto vyhověla požadavkům § 21 říš. zák. škol.
Měst. výbor škol. v Brně výnosem z 12. srpna 1925 prohlásil obě vysvědčení za neplatná, ježto jsou protizákonná, a vyzval řiditelství, aby je vyžádalo zpět od otce dítěte, předložilo školskému úřadu a příslušné poznamy v katalogu vymazalo, neboť nezletilá Františka M. jest pravoplatně vyreklamována pro školu českou, podléhá tudíž pravomoci českých úřadů školských a smí proto zkoušku na odchodnou vykonati jedině na přikázané české škole školního okrsku svého bydliště.
Odvolání, které proti tomuto opatření podal st-l, zamítla zšr výnosem z 12. prosince 1925 jakožto bezdůvodné.
Další odvolání st-lovo bylo pak zamítnuto nař. rozhodnutím.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Jde o dvě zkoušky dítěte, doma (§ 204 řádu škol. z 29. září 1905 č. 159 ř. zák.) vyučovaného, na škole veřejné, t. j. 1.) o fakultativní zkoušku dítka ve věku školou povinném z povinných i nepovinných předmětů, jež se má vztahovati k učivu vyučovacího stupně, který je přiměřen věku zkoušeného dítěte (§ 206 řádu škol.), a 2.) o předepsanou zkoušku takového dítka, t. zv. propouštěcí, kterou musí vykonati, dovršivši věk školou povinný (§ 208 řádu škol.).
Nař. rozhodnutí vyslovilo, že jsou vysvědčení, vydaná o obou těchto zkouškách neplatná; svůj výrok opřel žal. úřad o důvod, že povinnou školou veřejnou Františky M. jest škola s českým jazykem vyučovacím, že proto i její domácí vyučování mělo býti zařízeno tak, aby se jí dostalo stejného vzdělání, jakého by se jí dostalo podle platných osnov na příslušné škole národní s českým jazykem vyučovacím, a že v důsledku toho i její zkouška může se po rozumu § 206 řádu škol. po právu konat: jen na škole veřejné, resp. soukr. s právem veřejnosti, jejímž jazykem vyučovacím jest čeština.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, dovozujíc, že není zákonné normy, která by zakazovala, aby kromě případného přezkoušení českého dítka na škole české, dítě podrobilo se zkoušce z povinných i nepovinných předmětů, resp. zkoušce propouštěcí též na škole německé; kdyby tedy i byl st-l povinen, aby dal své dítě doma vyučovati v řeči české a kdyby proto okr. úřad škol. byl oprávněn, naříditi podle § 205 řádu škol. přezkoušení dítěte na škole české, nemohla prý býti vysvědčení Františky M., jichž bylo nabyto po právu, prohlášena v souhlasu se zákonem za neplatná.
V tomto bodu shledal nss stížnost bezdůvodnou. Nss vyslovil v nál. Boh. 5044/25 adm. právní názor, že i samo soukr. vyučování dítěte, povinného návštěvou veř. školy národní s českým jazykem vyučovacím, odpovídá na Mor. vzhledem k § 20, odst. 2 zák. č. 4 z. z. mor. ex 1906 jen tehdy zákonu, kryje-li se s vyučováním, předepsaným pro jeho školu povinnou, t. j. veř. školu národní s českým jazykem vyučovacím. Dále vyslovil nss v nál. Boh. 5162/25 adm. právní názor, že, nařídí-li úřad přezkoušení dítěte (§ 205 řádu škol.), jehož povinnou školou jest škola česká (§ 20 cit. zák.), na škole české, jest toto opatření v souhlasu se zákonem. Při těchto právních názorech trvá nss i tuto.
Avšak ze zásad, vyslovených v těchto prejudikátech, již samo sebou vyplývá, že, pokud jde o školské zkoušky dítek, které pro svou českou národnost náležejí k povinné škole české, jichž domácí vyučování se proto díti musí na základě českého jazyka vyučovacího a jež sluší pře- zkoušeti s právním účinkem na veř. škole s Českým jazykem vyučovacím, nařídil-li by škol. úřad jejich přezkoušení po rozumu § 205 řádu škol. — zkoušky, ať jde o zkoušku podle § 206, či i zkoušku podle § 208 řádu škol., sluší s právním účinkem, že dítě dosáhne vysvědčení platného ve smyslu těchto předpisů, prováděti jen na školách s vyuč. řečí českou, jejichž učební organisací jedině jest zajištěno správné ocenění učebného výsledku domácího vyučování, prováděného pomocí české řeči vyučovací. Že by, kromě zkoušek, odpovídajících po stránce jazykové požadavkům zákona, mohly jaksi kumulativně odbývány býti na veř. školách podle volby rodičů dítěte i zkoušky v jazyku jiném, než který odpovídá vyučovacímu jazyku povinné školy dítěte, a to s právními účinky podle cit. § 206, resp. § 208 dosažení vysvědčení o nich, pro to není v zákoně podkladu. Nemůže tedy dítě, vyloučené pravoplatně podle § 20 mor. zák. č. 4 ex 1906 ze školy s něm. jazykem vyuč., nabýti vysvědčení podle cit. § 206 neb § 208 řádu škol. na škole s něm. jazykem vyučovacím.
Nebyla-li však v daném případě škola s něm. jazykem vyuč. povolána k úřednímu úkonu vydati vysvědčení podle cit. §§ 206 nebo 208 řádu škol. o přezkoušení dcery st-lovy, mohl ošv právem prohlásiti vysvědčení o obou zkouškách za neplatná.

Citace:

č. 6929. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 554-556.