Čís. 3531.Podmíněné odsouzení (zákon ze dnie 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.). Při řešení otázky podmíněného odsouzení podle § 1 zákona čís. 562/1919 lze přihlížeti i k dřívějšímu amnestovanému odsouzení. Podmínky povolení podmíněného odsouzení podle § 1 zákona plynou jen z ryze osobních vlastností odsouzeného; okolnost, že by výkonem trestu trpěla rodina odsouzeného, nebo že odsouzení může míti v zápětí ztrátu zaměstnání, je nerozhodnou. (Rozh. ze dne 20. června 1929, Zm I 386/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu24* v Hradci Králové z 26. dubna 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle §§ 183, 184 tr. zák. a přestupkem zmaření exekuce podle § 1 zákona čís. 78/83, a nevyhověl odvolání obžalovaného z výroku o nepodmíněném odsouzení, a to odvolání z těchto důvodů: Odvolání obžalovaného z výroku o nepodmíněném odsouzení nelze přiznati důvodnost, neboť při řešení otázky podmíněného odsouzení podle § 1 zákona čís. 562/19 lze přihlížeti i k dřívějšímu amnestovanému odsouzení, najmě, an byl amnestií prominut jen trest, odsouzení samo však zahlazeno nebylo, a nepadá dále na váhu okolnost, že by výkonem trestu trpěla rodina odsouzeného, nebo že odsouzení může míti v zápětí ztrátu zaměstnání, neboť podmínky povolení podmíněného, odsouzení podle § 1 cit. zák. plynou jen z ryze osobních vlastností odsouzeného.