Č. 10047.

Zaměstnanci veřejní. — Legionáři: Kancelářský úředník soudní skupiny D služební pragmatiky, který byl legionářem, nemá nároku na započet předchozí služby kancelářského praktikanta podle odst. 3 bodu 6 čl. I vl. nař. č. 202/22.

(Nález ze dne 30. září 1932 č. 14742.)
Věc: Čeněk D. v Ž. proti ministerstvu spravedlnosti o zápočet služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 jest podle potvrzení mno, kanceláře čsl. legií v Praze z 3. července 1925 legionářem ve smyslu zák. č. 282/19 a č. 462/19 s kvalifikací úřednickou. Dekretem presidia vrch. zem. soudu v Brně z 25. prosince 1922 byl podle § 25 nař. min. sprav. z 18. července 1897 č. 170 ř. z. připuštěn k bezplatné přípravné službě za účelem složení 1. kancelářské zkoušky. Zkoušku tuto vykonal dne 3. listopadu 1923 s dobrým prospěchem, při čemž bylo potvrzeno, že st-1 odbyl přípravnou službu od 5. února 1923 do 21. dubna 1923 u zem. soudu v Brně, od 22. dubna 1923 do 6. května 1923 u okr. soudu trest. v Brně, od 7. května do 22. května 1923 u zem. trest. soudu v Brně a od 23. května 1923 do 4. Srpna 1923 u okr. soudu v Brně-Město. Dekretem téhož presidia ze 7. prosince 1923 byl st-li po rozumu § 28 nař. min. sprav. č. 170/1897 ř. z. počínajíc dnem 3. prosince 1923 poukázán denní plat 11 Kč 30 h s jednotným drahotním přídavkem (jako denní plat) podle 1. třídy rodinné. Dekretem téhož presidia z 26. ledna 1925 přijat byl st-1 dnem 29. ledna 1925 za kancelářského pomocníka na dobu nezbytné potřeby u zem. soudu v Brně s denním platem 11 Kč 30 h a příslušným jednotným drahotním přídavkem podle 1. rodinné třídy, při čemž byl upozorněn, že tím není mu zaručeno trvalé umístění ve státní službě a že jeho služební poměr může býti vždy a bez předchozí výpovědi rozvázán. Podle dekretu téhož presidia z 5. března 1925 jmenovala soudní tabule v Bratislavě usnesením z 2. března 1925 st-le soudním kancelistou u okresního soudu v Levicích.
Podáním z 26. prosince 1928 žádal st-1 o zápočet bezplatné přípravné služby kancelářské od 5. února 1923 do 2. prosince 1923, t. j. 9 měs.. 27 dnů, přípravné služby s platem denním od 3. prosince 1923 do 28. ledna 1925, t. j. 1 rok, 1 měs., 25 dnů, pomocné služby kancelářské jako kancelářský pomocník od 29. ledna 1925 do 31. března 1925 2 měs., 2 dny, celkem 2 roků, 1 měs., 24 dnů na základě čl. I. bodu 6 odst. 3 vl. nař. č. 202/22 pro postup do vyšších služebních platů od 1. dubna 1925.
Výměrem z 21. srpna 1929 započetlo presidium vrchního soudu v Bratislavě st-li přihlížejíc k ustanovení § 207 plat. zák. č. 103/26 ke dni 31. března 1925, to jest k začátku jeho služební doby v poměru pragmatikálního úředníka býv. skupiny D státních úředníků, na základě ustanovení 3. odst. bodu 6 čl. I vl. nař. č. 202/22 pro postup do vyšších požitků služební dobu ztrávenou ve služebním poměru kancelářského pomocníka od 29. ledna 1925 do 30. března 1925, to jest 2 měsíce a 2 dny, a poukázalo mu vzhledem k této služební době a k službě vojenské a legionářské od 1. dubna 1925 služební požitky podle 1. stupně 9. hodn. třídy a od 1. října 1925 služební požitky podle 2. stupně 9. hodn. tř. Při převodu do nových platů zák. č. 103/26 byly mu od 1. ledna 1926 poukázány služební platy 7. platové stupnice, služného stupně d) a od 1. července 1927 stupně e). Naproti tomu nebylo vyhověno žádosti st-lově o započtení služební doby ztrávené ve vlastnosti kancelářského praktikanta od 5. února 1923 do 28. ledna 1925 podle vl. nař. č. 202/22 v podstatě v úvaze, že v době té nebyl st-1 k justiční správě v smluvním služebním poměru a že proto není splněn předpoklad ustanovení bodu 1. odst. 6. čl. I. cit. vlád. nařízení pro zápočet doby té.
Do výměru toho podal st-1 stížnost z 10. září 1929, kterouž zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím jako bezdůvodnou.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Žal. úřad zamítl stížnost st-lovu o započtení služby praktikantské pro postup do vyšších platů v podstatě z důvodu, že službu tu nelze pokládati za službu smluvní po rozumu bodu 6. čl. I. vl. nař. č. 202/22, ježto vzhledem na účel služby přípravné podle nař. min. sprav. č. 170/ 1897 ř. z. službou takovou nevzniká mezi státem a kancelářským praktikantem žádný smluvní poměr služební nebo pracovní, a to bez ohledu k tomu, zda byla kancelářskému praktikantu přiznána odměna podle § 28 cit. nař. min. sprav.
Naproti tomu namítá stížnost, že vl. nař. č. 202/22 čl. I bod 6 nerozeznává službu praktikantskou, službu kancelářského pomocníka neb kancelářského oficianta. Naopak mluví odst. 3 bodu 6 čl. I cit. vl. nař. o »dosavadní služební době« zcela všeobecně a má tím zřejmě na mysli služební dobu na smlouvu ve smyslu odst. 1 bodu 6 čl. I tohoto nař. a sice bez rozdílu, zda služební poměr byl založen individuelní smlouvou nebo na základě všeobecné úpravy. Služba kancelářského praktikanta jest však služebním poměrem smluvním na základě všeobecné úpravy, to jest podle nař. min. sprav. č. 170/1897 ř. z., kdyžtě §§ 19 až 32 tohoto nař. upravují službu tuto a dávají tím najevo, že jde o služební poměr smluvní, podle kterého se musí každý kancelářský praktikant říditi, nehledě k tomu, že podléhá i disc. řízení podle §§ 30 a 31 tohoto nař. Smluvní poměr služební vznikl v nejhorším případě tím okamžikem, když st-li byl od 3. prosince 1923 poukázán denní plat s drahotním přídavkem podle všeobecné normy stanovené pro kancelářské pomocníky. Tím se utvořil mezi st-lem a justiční správou smluvní poměr, zakládající se na všeobecném předpisu § 28 nař. min. sprav. č. 170/1897 ř. z. Ostatně vzniká smluvní poměr služební i bez jakékoliv úmluvy, podle předpisů občanského práva též mlčky, jsou-li tu dány podstatné znaky takové smlouvy, to jest konání prací a služby s jedné strany a poskytování platu se strany druhé.
Nss nemohl stížnosti dáti za pravdu.
Čl. I bod 6 vl. nař. č. 202/22 stanoví: »Legionáři, kteří jsou ustanoveni na smlouvu, bez rozdílu, ať byl smluvní poměr založen individuelní smlouvou nebo na základě všeobecné úpravy, buďtež, pokud vyhovují předepsaným podmínkám, přejímáni na uvolněná místa úřednická skupiny E a D § 52 služ. pragm. — Rovněž buďtež legionáři ustanovení na úřednických místech skupiny E § 52 služ. pragm. přejímáni na uvolněná místa skupiny D § 52 služ. pragm., vyhovují-li podmínkám uvedeným v odst. 4 tohoto článku. — Služební doba dosavadní budiž jim v novém služebním poměru započítána tak, jako by v něm byli hned při nastoupení služby.«
Mezi stranami není sporné, že »služební dobou dosavadní« v odst. 3 bodu 6 čl. I vl. nař. č. 202/22 jest rozuměti služební dobu na smlouvu ve smyslu odst. 1 tohoto bodu a článku. Spornou jest však otázka, co rozuměti jest »službou na smlouvu« ve smyslu čl. I bodu 6 odst. 1 cit. vl. nař.
Cit. nař. nepodává samo definice pojmu »služba na smlouvu« a nutno proto pojem ten vyložiti podle toho, jak vyplývá z ostatních platných norem. Z těchto jedná o služební smlouvě obec. zák. obč. v titulu 9. a podává definici její v § 1151 ve znění třetí novely č. 69/1916 ř. z. tak, že služební smlouva vznikne, zaváže-li se někdo konati jinému po nějakou dobu služby. Z § 1152 o. z. o. pak plyne, že — není-li smlouvou stanoveno jinak — je smlouva služební smlouvou úplatnou. Skutečné vztahy, jež vyplývají mezi smluvními stranami z uzavření smlouvy, jsou služebním poměrem a práce, jež osoba ke službám se zavázavší je podle smlouvy povinna konati, jsou službami, o nichž mluví § 1151 o. z. o.
Podle toho lze mluviti o služební smlouvě jen tehdy, přejímá-li zaměstnanec smluvní závazek dáti zaměstnavateli za úplatu k disposici svou pracovní sílu a vzniká-li tedy zaměstnavateli nárok na to, aby mu zaměstnanec konal za úplatu službu (viz Boh. A 4330/25).
Tyto znaky nejsou však splněny u kancelářského praktikanta. Jak patrno z min. nař. č. 170/1897 ř. z. o úpravě poměru kancelářských praktikantů, připouštějí se osoby tyto toliko k praxi. Účelem jejich zaměstnání není konání služeb státu, nýbrž vlastní příprava a výcvik. Stát jim pouze poskytuje příležitost, aby získali vědomosti a praxi pro další své životní povolání. Stát nemá však nároku na to, aby mu skutečně konali službu a nemůže je k tomu donucovati. Schází zde proto charakteristický znak smlouvy služební v poměru ke státu, t. j. povinnost konati službu státu a nárok státu na ni. Také konání prací za úplatu není u kancelářských praktikantů podle cit. nař. dáno. Nelze proto mluviti po názoru soudu u jmenovaných osob o jejich smluvním poměru k justiční správě a nemá stížnost pravdu, tvrdí-li opak.
Na tom nemůže nic změniti ani skutečnost, že má podle cit. min. nař. justiční správa disciplinární moc nad kancelářským praktikantem, neboť disc. moc jest výronem služební moci a nemá nic společného s kvalifikací určitého poměru s hlediska právní povahy jeho. Také skutečnost, že st-li byl povolen denní plat, nepropůjčuje jeho postavení charakteru smluvního služebního poměru, kdyžtě podle § 28 min. nař. kancelářský praktikant nemá stihatelného nároku na plat ten, naopak povolení to je ponecháno úvaze justiční správy.
Nelze-li však službu legionáře-kancelářského praktikanta ve smyslu §§ 19 až 31 nař. min. spravedlnosti č. 170/1897 ř. z. pokládati za službu legionáře, kterýž jest ustanoven na smlouvu ve smyslu odst. 1 bodu 6 čl. I vl. nař. č. 202/22, pak nelze služební dobu legionáře, ztrávenou v poměru kancelářského praktikanta, ve smyslu nař. č. 170/1897 ř. z. pokládati ani za »služební dobu dosavadní« ve smyslu odst. 3 bodu 6 čl. I vl. nař. č. 202/22. Z toho plyne, že st-1 neměl jako legionář nároku na započtení služby kancelářského praktikanta v novém služebním poměru úřednickém skupiny D § 52 služ. pragm. po rozumu odst. 3 bodu 6 čl. I vl. nař. č. 202/22. Odepřel-li proto žal. úřad započísti službu tu v novém služebním poměru st-le jako úředníka skupiny D, nelze důvodně tvrditi, že by postup ten odporoval zákonu.

Citace:

č. 10047. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 343-346.