NPD documents search: Právník, 76 (1937) - Přednáška p. Dra Jaroslava Pošváře: O pojmu disciplinárních deliktů

»Sociální pojištění v krisi«
bylo thema přednášky, kterou proslovil dne 12. prosince 1932 v České společnosti národohospodářské Dr. Vl. Klumpar, ředitel Ústřední sociální pojišťovny. Přednášející uvedl, že jednotlivá odvětví sociálního pojištění netrpí krisí stejně. Nejvíce je dotčeno pojištění nemocenské a hornické. Počet dělnictva nemocensky pojištěného činil roku 1929 2506000, v roce 1931 2313000. průměr za měsíc červen poklesl od roku 1929 do roku 1932 o 430000. Také započítatelná mzda podstatně klesla. Neutěšená finanční situace nemocenského pojištění netkví jenom v hospodářské krisi, nýbrž daleko hlouběji. Již zákonem z roku 1924 bylo stanoveno u nemocenského pojištění pojistné příliš nízké, takže nemocenské pojišťovny ztrávily v letech konjunktury své reservní fondy. Úspory na straně výdajové se provádějí, úspory na osobních nákladech nemají však zdaleka toho významu, jako na př. v rozpočtu státním, a dalších úspor věcných lze sotva již docíliti. A tak nezbývalo nic jiného, než zvyšování pojistného, které naráží na námitky právní i hospodářské. Jediným trvalým východiskem z této situace je novelisace zákona, která ovšem bude vyžadovati oběti na straně zaměstnavatelů i zaměstnanců. Léčebná péče nesměla by tím býti dotčená, neobejdeme se však bez snížení peněžitých dávek při krátkodobých nemocech které nezasahují hluboko do hospodářského života dělníkova. Přes to bude potřebí, aby nynější zvýšené sazby zůstaly na dnešní vyšší úrovni stabilisovány. Novelizace v tom směru je naléhavá, v další etapě bude potom účelno provésti podstatné zjednodušení dnešní konstrukce vybírání pojistného, a to patrně vybíráním určitého procenta z vyplacených mezd.
V nejhorší situaci je starobní a invalidní pojištění hornické, poněvadž zákon z roku 1922 nepostaral se o řádnou úhradu. K tomu přistoupila krise, která srazila počet aktivních pojištěnců ze 138000 v roce 1929 asi na 110000. Komise dosazená ministerstvem veřejných prací za předsednictví prof. Dra Schönbauma k novelisaci tohoto pojištění bude míti těžkou úlohu.
Pojištění úrazové je krisí dotčeno jen málo. Novely úrazového pojištění nebylo by třeba z důvodů sanačních, nýbrž aby byla provedena valorisace dávek (dosud se poskytují jen drahotní přídavky). Ve veřejnosti je hodně diskutována otázka sloučení pojištění úrazového s pojištěním invalidním a starobním. Ponachalo-li by se pojištění úrazové i invalidní a starobní na dnešních základech došlo by pouze k sloučení administrativnímu, které by nemělo velkého dosahu. Kdyby se ovšem podařila v budoucnosti důkladná reforma a zjednodušení sociálního pojištění, bylo by připojení úrazového pojištění účelné.
Dělnické pojištění invalidní a starobní trpí hospodářskou krisí poměrně méně, neboť je dlouhodobé a dávky závisí na pojištěné době a výši pojištěné mzdy. V příjmech se ovšem dnešní krise jeví takto: předpis Ústřední sociální pojišťovny na pojistném, který činil v roce 1929 Kč 635000000.—, bude činiti v roce 1923 jen asi Kč 500000000.— Na novelisaci pojištění invalidního a starobního pomýšlí se zejména proto, aby bylo provedeno zlepšení dávek v tomto odvětví, současně, s novelisaci pojištění nemocenského tak, aby celková sociálně politická hodnota obou těchto pojišťovacích odvětví, jako celek neutrpěla. Dojde patrně k tomu, že starším osobám, které dosud byly postiženy tím. že pojištění platí až od roku 1926, budou důchody zlepšeny.
Pensijní pojištění může pojištěnce uspokojiti. Námitky
proti jeho matematickým podkladům byly vyvráceny. Uvažuje se jen o některých změnách, které mají přinésti v podstatě jeho zlepšení.
Přednášející zdůraznil na konec nutnost odborné přípravy novelisace a kooperace mezi odborníky a politiky. Mluví-li se tolik o hospodářském plánu, bylo by v prvé řadě nutno, abychom měli plán v oboru veřejné správy, tedy v tomto případě v oboru pojištění sociálního a provedli potřebnou reformu postupně v účelných etapách.
Dr. Jindřich.

Citace:

»Sociální pojištění v krisi«. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1933, svazek/ročník 14, číslo/sešit 4, s. 147-148.