NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 8962.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 28. března 1928, čís. 45 sb. z. a n.).
§ 1 zákona vztahuje se i na exekuci vyklizením bezplatného bytu zaměstnancova, a to i tehdy, byl-li naturální byt propůjčen zaměstnanci po 31. březnu 1928.
(Rozh. ze dne 15. května 1929, R II 158/29.)
Žádosti dlužníka, by mu byl povolen další tříměsíční odklad exekuce vyklizením, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud žádost zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
V první stolici bránil se vymáhající věřitel proti tomu, by byl povolen odklad exekuce vyklizením, uváděje, že tu nejde o poměr nájemní, nýbrž o služební byt, a že strana povinná nekoná práce uložené jí služební smlouvou. V tomto přednesu lze spatřovati uplatnění důvodů uvedených — Čís. 8962 —
669
v § 3 čís. 3 d) a čís. 6 zákona ze dne 28. března 1928, čís. 45 sb. z. a n. Avšak vymáhající věřitel v rekursu do usnesení prvé stolice uplatňoval jen důvod § 3 čís. 6 uved. zák. a nedomáhal se toho, by žádost byla zamítnuta z důvodu § 3 čís. 3 d) uved. zákona. Proto nemůže se soud dovolací zabývati důvodem vyloučení odkladu podle § 3 čís. 3 d) uved. zák., nýbrž jen námitkou podle § 3 čís. 6 cit. zák. Názor, že vzhledem k § 3 čís. 6 zákona čís. 45/1928 sb. z. a n. nelze použíti předpisu § 1 téhož zákona, jde-li o bezplatný byt zaměstnancův, tudíž o objekt, na nějž se nevztahuje zákon o ochraně nájemníků, neobstojí. Kdyby byl správným takovýto výklad zákona, byl by zákon sám s sebou v rozporu. V § 1 poskytoval by zaměstnancům s bezplatným bytem zásadně výhodu odkladu exekuce, ale v § 3 čís. 6 by jim ji zase bezpodmínečně odpíral, zařazuje jejich byty mezi objekty, na něž se nevztahuje zákon o ochraně nájemníků a pro něž tedy ustanovení § 1 cit. zák. vůbec neplatí. Toť ovšem důsledek naprosto nemyslitelný a proto zákonu odporující. Ale § 3 čís. 6 cit. zák. nelze vykládati ani v ten způsob, že odklad exekuce jest při naturálním bytu aspoň v tom případě vyloučen, je-li tu obdobný případ § 31 čís. 4 zákona o ochraně nájemníků, byl-li totiž naturální byt propůjčen zaměstnanci po 31. březnu 1928, jakž tomu jest v souzeném případě. Účinnost předpisu § 3 čís. 6 zák. čís. 45 sb. z. a n. z roku 1928 jest i v tomto případě omeziti jen na nájemní (podnájemní) poměr, ježto jest v úzké souvislosti s předpisem § 31 zák. o ochr. náj. ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n. a ježto tento § (31) jest zase vykládati jen jako součástku celého zákona o ochraně nájemníků. Jak z § 1 a 8 zák. čís. 44/1928 sb. z. a n. patrno, jest poskytnuta ochrana tohoto zákona jen nájemníkům a podnájemníkům a to v té formě, že omezena jest na straně pronajímatelově možnost vypověděti nájemní smlouvu a možnost libovolně zvýšiti nájemné. V § 31 jsou jen stanoveny výjimky ze všeobecného pravidla, že následkem mimořádných poměrů světovou válkou vyvolaných jest zásadně ještě v nynější době každému nájemníku (podnájemníku) propůjčiti ochranu v uvedených směrech. Jde tedy v § 31 o postupné odbourávání ochrany nájemníků (podnájemníků) a o nic více. Předpisy zákona o ochraně nájemníků a tedy ani výjimečný předpis § 31, nelze vztahovati na poměry domovníků nebo jinakých zaměstnanců s bezplatným bytem, neboť při zaměstnancích není užívání bytů výlučným předmětem smluvního poměru, nýbrž jest úzce spjato se služební smlouvou, která jest hlavní podstatou celého poměru a kterou bylo po celou dobu platnosti ochrany nájemníků lze bez předchozího soudního svolení volně vypověděti (srov. na př. § 10 zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 82 sb. z. a n. a § 1158 a násl. obč. zák.), ač nebylo-li právo výpovědní smluvně omezeno. Pro tuto základní různost poměru nájemního a poměru služebního nelze, jak činí rekursní soud, předpis § 31 zák. o ochr. náj., který jest ostatně sám o sobě jen povahy výjimečné, extensivním výkladem neb obdobou rozšiřovati na užívání naturálních bytů v ten způsob, že by se zákon o odkladu exekuce nevztahoval na byty a místnosti, které majitel bytů poskytl po 31. březnu 1928 na základě služebního poměru svému novému zaměstnanci. Naopak jest účelem § 3 čís. 6 zákona čís. 45 sb. z. a n. z roku 1928 jen to, by uvedeny byly předpisy o odkladu exekuce v soulad s předpisy o odbourávání ochrany nájemníků, nikoli by se na roveň stavělo nájemní užívání bytu a užívání tak zvaného naturálního bytu. Rekursní soud vyhověl proto neprávem rekursu vymáhajícího věřitele proti usnesení soudu prvé stolice a slušelo je tudíž obnoviti.

Citace:

Čís. 5453. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 507-510.