Č. 3276.

Stavební právo: I. - Usnesením obce o otevření ulice ve smyslu § 22, odst. 7 stav. řádu pro Čechy-venkov není prejudikováno rozhodnutí politického úřadu o tom, zda a pokud má nastati vyvlastnění pozemků k tomu účelu potřebných. — II. * Usnesení k otevření ulice dle § 22, odst. 7 stav. řádu pro Čechy-venkov po pozemcích, po kterých vede trať pouliční dráhy, nevyžaduje, aby předem byly slyšeny železniční úřady. — III. Obec je legitimována k rekursu proti rozhodnutí nadřízeného úřadu samosprávného, kterým zrušeno bylo usnesení obce o zřízení a otevření ulice.
(Nález ze dne 22. února 1924 č. 2867.)
Věc: Brůxer Strassenbahn- und Elektrizitátsgesellschaft v Mostě proti zemskému správnímu výboru v Praze o parcelaci pozemku a otevření nové ulice.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 8. března 1921 firma E. G. P., prádelna v H. L., oznámila městskému úřadu, že hodlá na svém pozemku č. kat. — vystavěti několik skupin obytných domů dělnických, a to především skupinu A o 6 domcích, a požádala za udělení stavebního povolení, předkládajíc příslušné plány. Stavební úřad výměrem z 12. března 1921 ustanovil na 16. března komisionální jednání za účelem 1. zkoumání zmíněným podáním žádaného rozdělení pare. č. kat. — na 4 místa stavební (§ 12 stav. ř.); 2. zjištění a stanovení stavební čáry a niveau (§ 19); 3. zkoumání stavebních plánů ohledně skupiny domků A. O tom vyrozuměni všichni interesenti, m. j. také st-lka, která s parcelou č. kat. — sousedí pozemkem, po němž vede elektrická dráha Most— Hor. Litvínov, a který má st-lka na dobu koncese v nájmu od velkostatku; stavebník pak současně vyzván, aby nejpozději ke komisi předložil rozdělovači plán dle § 11 stav. ř.
Při komisi stavebník sice namítal, že nejde o parcelaci, řídící komise rozdělil však řízení a jednalo se nejprve o rozdělení parcely č. kat. — na projektovaná stavební místa. Zástupce st-lky při tom prohlásil, že proti stavebnímu projektu není námitek, budou-li nabytá a zákonná práva zachována a jestliže trvání a provoz dráhy na dosavadní i projektované druhé koleji nedozná újmy.
Výměrem městského úřadu z 15. dubna 1921 městské zastupitel- stvo na základě výsledků komisionelního jednání povolilo rozdělení poz. pare. č. kat. — v mezích stav. čar povolených výměry z 21. června 1909 a z 21. srpna 1907, jimiž svého času konsentovány stavby domů na parcelách č. kat. — a — za určitých podmínek, při čemž sub 1. stanovilo, že nová ulice, stavebním výměrem z 21. června 1909, co do směru a hraniční čáry po jedné straně již určená a k otevření projektovaná, má v zájmu veřejném po celé délce předmětného parcelovaného bloku v šířce 12 m ihned odevzdána býti veřejnému provozu (§ 22, odst. 7 st. ř.).
K námitkám vzneseným při komisi dnešní st-lkou ve výměru podotknuto: »Soukromoprávní námitky oroti rozdělovacímu projektu nebyly vzneseny. Za soukromoprávní námitku nelze zejména pokládati prohlášení st-lky, ježto netvrdí konkrétního porušení nebo ohrožení existujících již práv, nýbrž omezuje se na všeobecnou zajišťovací výhradu, která se ani neopírá o jasně vyznačená trvající práva; proto nebylo možno k němu přihlížeti.«
Odvolání, jež z výměru toho podala dnešní st-lka, pokládajíc uvedeným jeho ustanovením ad 1. za ohrožený zájem dráhy na nerušeném provozu, osk rozhodnutím z 24. srpna 1921 vyhověla, nař. výměr v ustanovení 1. zrušila a nařídila, aby akt o rozdělení parcely č. kat. - na stavební místa byl dán min. žel. k vyjádření a potom teprve parcelační nález vyhotoven.
K dalšímu rekursu obce zsv rozhodnutím z 10. června 1922 usnesení osk zrušil s tímto odůvodněním:
»Podle § 12 st. ř. není předepsáno, aby při místním šetření ke zkoušení parcelačního plánu pozemku blíže dráhy bylo šetřeno zvláštních předpisů v té příčině platných jako při stavbách na blízku železnic (§ 45 st. ř.).
Nebylo tudíž povinností stavebního úřadu, aby dříve, než vydá parcelační povolení, slyšel min. žel.
Ve věci samé jest v odpor vzaté rozhodnutí bezdůvodné, neboť parcelačním povolením ani vlastníku ani nájemci pozemku č. kat. — neukládá se povinnost bezplatně postoupiti pozemek, nýbrž stav. úřad I. inst., řídě se § 22 st. ř., žádá pouze od parcelanta bezplatné postou- pení části parcelovaného pozemku k ulici v šířce 12 m, a to z toho důvodu, že větší šířky stavební řád při parcelaci nepřipouští. Ostatně otázka, zda šířka 12 m jest pro projektovanou ulici dostačitelnou, není výměrem parcelačním definitivně rozřešena a společnosti elektrické dráhy jest dána vždy možnost, aby s ohledem na to, že po silnici vede elektrická dráha, domáhala se rozšíření, které jest technicky možné, jak panno z předloženého situačního plánu.
O stížnosti, kterou do rozhodnutí toho podává společnost Bruxer Stiassenbahn- u. Elektrizitátsgesellschaft v Mostě, nss uvážil:
První stolice, povolujíc firmě E. G. P. parcelaci její parcely č. kat. —- vyslovila po rozumu § 22, odst. 7 stav. řádu zároveň, že ulice podél parcelované plochy projektovaná a co do směru i hraniční čáry již určená má v zájmu veřejném po celé délce předmětného parcelovaného bloku v šířce 12 m ihned odevzdána býti veřejnému provozu.
St-lka ve svém rekursu nečinila žádných námitek proti povolené parcelaci o sobě, nýbrž brojila výhradně proti tomuto zřízení a otevření ulice. Důsledně osk také jenom v tomto bodu usnesení I. stolice zrušila, s čímž se st-lka spokojila. Pokud tedy nyní stížnost brojí také proti povolení rozdělení parcely č. kat. —, namítajíc, že o ně nebylo vůbec žádáno, je námitka ta dle § 5 zák. o ss nepřípustná.
Předmětem dnešního sporu je tedy toliko usnesení, že podél parcelovaného bloku má se ihned zříditi a otevříti ulice v šířce 12 m, které nař. rozhodnutím bylo restituováno.
Stížnost namítá tu především, že obec nebyla ve věci legitimována k rekursu na zsv a vytýká tím tedy, že žal. úřad nebyl kompetentní meritorně rozhodovati. Nss nemohl tomuto názoru přisvědčiti. Jednalo se o zřízení a otevření ulice. Na tom není obec zúčastněna jenom jako stavební úřad, nýbrž ^aké jako nositelka místních zájmů komunikačních, jíž náleží pečovati o úpravu místní komunikace a zřízení potřebných komunikačních prostředků (§ 12 siln. zák. z 12. srpna 1864 č. 46 z. z., § 2, 13 a 22 stav. ř.). Bylo-li usnesení její o zřízení a otevření ulice nadřízenou instancí zrušeno, nemůže jí býti odpírána legitimace, aby hájíc komunikačních zájmů místních se proti tomu bránila. Popírá-li však st-lka rekursní legitimaci obce poukazem na to, že osk nerozhodovala in merito, nýbrž nařídila toliko doplnění řízení slyšením min. žel., není možno ani této výtce za pravdu dáti. Neboť osk tím, že výměr I. stolice v jednom bodě zrušila, — nechť stalo se tak z důvodu jakéhokoliv — dotkla se právní posice, které obec z výměru toho nabyla, a nelze proto upírati obci oprávnění, aby své zájmy tím dotčené uplatňovala u stolice vyšší.
Ve věci samé stížnost nejprve vytýká, že se nař. rozhodnutím resp. usnesením ob. zast. jím potvrzeným zabírá a tedy vlastně vyvlastňuje pro ulici pozemek drahou okupovaný.
Nss neshledal tuto námitku důvodnou.
Výměr měst. úřadu z 15. dubna 1921 odvolává se v bodě 1., dnes sporném, na ustanovení § 22, odst. 7 stav. ř. § 22 vyslovuje zásadu, že při rozdělení dosud nezastavěné plochy na místa stavební má se obci dostati pozemků potřebných ke zřízení ulic přes parcelovanou plochu projektovaných až do zákonné minimální šíře zdarma. V odst. 6. upravuje případ, kdy parcelant vzhledem k poloze parcelované plochy může obdržeti staveniště toliko na jedné straně nové ulice, a ukládá mu zde povinnost, postoupiti k ulici zdarma tolik, Kolik činí poloviční šířka nové ulice, a to po celé délce těchto stavenišť. Doplněk tohoto předpisu tvoří pak ustanovení dalšího odstavce 7, který pro případ, že obec uzná v zájmu veřejném n nutno, aby taková pouze z části zařízená ulice v celé šíři odevzdána byla veřejnému používání, povinnost k odstoupení pozemků k účelům uličním rozšiřuje, a obci dává právo, aby také ostatní plochy potřebné k tomu, by ulice podle ustanovených čar stavebních mohla se zaříditi, za přiměřenou náhradu vykoupila od jich majitelů.
Usnesení obce, které zavdalo podnět k dnešnímu sporu, dlužno tedy pojímati jako projev obce, že ve veřejném zájmu shledává nutným, aby ulice projektovaná podél parcelovaného majetku firmy P. byla ihned v šíři 12 m skutečně také odevzdána veřejnému používání, a že za tím účelem hodlá obec uplatniti svůj nárok na vykoupení ostatních ploch, daný jí v § 22, odst. 7 stav. ř.
Vytýká-li stížnost, že toto usnesení involvuje v podstatě vyvlastnění pozemku č. kat. —, spočívá námitka ta na nesprávném pojímání významu a dosahu jeho. Provedení usnesení o otevření ulice v šíři 12 m podmíněno je samozřejmě tím, že obec pozemky, ktrých je k tomu ještě mimo postoupené z parcelovaného území firmy P. zapotřebí, si zaopatří. To se může státi jenom buď dohodou s jich vlastníky, anebo, nedojde-li k dohodě, vyvlastněním. O tom, zda a pokud vyvlastnění má nastati, nerozhoduje však obec resp. nadřízený úřad samosprávný, nýbrž podle § 25 stav. ř. zem. úřad politický, u něhož obec svůj nárok musí uplatniti. Usnesením ob. zast, že projektovaná ulice podél parcelovaného bloku fy P. má se ihned otevříti, nebylo tedy ještě vysloveno autoritativně vyvlastnění pozemku, po němž dráha jde. O tomto vyvlastnění rozhodoval by teprve — kdyby mezi obcí a majitelem pozemku nedošlo k dohodě — podle cit. § 25 stav. ř. zem. úřad po!., jehož výroku usnesením ob. zast. není a nemůže býti prejudikováno.
Stížnost shledává však dále také ještě nezákonnost v tom, že ob. zast. usneslo se na otevření ulice beze vší součinnosti žel. úřadu, ač zřízením ulice na pozemku, po němž vede dráha, železn. objekty jsou přímo tangovány a ohroženy, a nastává nutnost různých opatření ve smyslu čl. XIV zák. z 31. prosince 1894 č. 2 ř. z. z r. 1895, takže se jím zasahuje do oborů, c nichž rozhodovati přísluší výhradně úřadům železničním.
K této námitce dlužno především konstatovati, že ulice, o kterou tu jde, je co do polohy a směru svého projektována již v plánu polohy z 15. září 1897, schváleném usnesením okr. zastupitelstva v Mostě z 1. února 1898, a tedy pravoplatně stanoveném již prve, než i dráha st-lkou provozovaná byla dle jejích údajů v administr. řízení učiněných koncesována (1900) resp. otevřena (1901). Nejde tedy o projekt nové ulice, nýbrž pouze o to, aby tato ulice v plánu polohy již stanovená byla odevzdána obecnému užívání.
Stížnost nevindikuje žel. úřadům právo spolurozhodovati o tom, může-li sporná ulice býti otevřena, nýbrž vytýká jen, že min. železnic mělo býti slyšeno se svým odborným dobrozdáním, a namítá tedy v podstatě jen vadu řízení spočívající v tom, že před rozhodnutím úřadu stavebního toto vyjádření nebylo vyžádáno.
Námitka tato němá však právního podkladu. Pokud se především týče stav. řádu, dává v § 22/7 usnesení o otevření ulice pouze obci a nepředpisuje slyšení nějakého jiného úřadu, specielně ani úřadu žel. § 35 a 45 stav. ř. přichází pak k platnosti jenom při provádění staveb na blízku železnic, a nevztahuje se tedy — jak ostatně stížnost sama připouští — na případ dnes sporný, kde o provádění stavby nějaké ještě nejde.
Ani z ustanoveni zák. z 16. června 1892 č. 41 z. z. čes. o užívání veř. neerárních silnic a cest k zřizování železnic, jehož se dovolává, nemůže stížnost dovozovati ničeho pro podporu svého stanoviska. Zák. ten vedení železnic po veř. cestách neperhoreskuje, naopak je připouští, a ponechává rozhodnutí o tom, zda silnice lze k zřízení železnic použíti a za kterých podmínek se tak státi má, příslušnému autonomnímu orgánu silničnímu. Že by stav. úřad, usnášeje se ve smyslu § 22/7 stav. ř. o otevření ulice dříve projektované, po níž vede železná dráha, byl povinen vyslechnouti předem min. žel., nelze z onoho zák. ani přímo ani nepřímo vyvozovati.
A posléze ani okolnost, že otevření ulice obcí usnesené bude míti snad za následek, že st-lka jako koncesionářka dráhy bude nucena provésti nějaké úpravy na železničním tělese a bezpečnostním opatření, o jichž povaze a rozsahu bude rozhodovati úřadům železničním, nemůže odůvodniti požadavek, aby žel. úřad již v nynějším stadiu musel být; slyšán o tom, zda ulice může býti otevřena čili nic. Usnesením stav. úřadu o otevření ulice není přirozeně prejudikováno rozhodnutí, jež v důsledku tohoto opatření bude učiniti snad v mezích jich kompetence úřadům žel. I když se připustí, že vzhledem k vzájemné spojitosti otevření ulice s opatřením, jež bude snad učiniti žel. úřadům na ochranu zájmů žel., bylo by bývalo účelno, aby stav. úřad byl si před svým rozhodnutím vyžádal dobrozdání úřadu žel., jak na to poukazuje stížnost, nemůže opomenutí tohoto opatření sice snad účelného, nikoli vsak právně nutného založiti nezákonnost, resp. vadnost nař. rozhodnutí.
Z uvedených důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 3276. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 644-648.