NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7339.

Živnostenské právo: * Živnost, omezující se na zapůjčování pohřebního vozu, je podrobena koncesi dle § 15 č. 23 živn. řádu.
(Nález ze dne 8. června 1928 č. 15.858).
Věc: Jan St. v D. proti ministerstvu obchodu o anulování živnostenského listu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v J. vzala výměrem z 5. října 1923 na vědomí opověď Jana St. v D., že bude jako svobodnou živnost provozovati propůjčování pohřebního vozu a vydala mu živn. list pro tuto živnost. — Zsp v Praze výnosem z 15. prosince 1925 na základě 4. odst. § 146 živn. ř. zrušila výměr shora uvedený jakožto nezákonný, ježto půjčování pohřebního vozu není živností svobodnou, nýbrž koncesovanou, jsouc součástí oprávnění pohřebního ústavu. Současně prohlásila zsp také živn. list pro tuto živnost vydaný za neplatný. — Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. obch. odvolání st-lovu z důvodu rozhodnutí v odpor vzatého, ježto ve smyslu odst. a) § 1 min. nař. z 1. srpna 1907 č. 183 ř. z. nutno propůjčování pohřebního vozu pokládati za součást koncesované živnosti podniku pro pohřbívání mrtvol.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Rozhodnutí v odpor brané opírá se o ustanovení 4. odst. § 146 živn. ř., podle něhož má nadřízený úřad z moci úřední zakročiti, zví-li o nedostatku zákonných náležitostí. Za nedostatek zákonných náležitostí považoval žal. úřad, že st-li byl vydán živn. list na svobodnou živnost, ač ohlášenou činnost dlužno považovati za koncesovanou živnost pohřebního podniku. Stížnost nenamítá, že nadřízený úřad nebyl v daném případě oprávněn mimo pořad instanční z moci úřední dle cit. zák. ustanovení zakročiti, nýbrž toliko tvrdí, že živnost, o niž jde, není provozováním podniku pohřebního jako živnosti koncesované, nýbrž živností svobodnou, a že se zřetelem k tomu není pro úřední zakročení podkladu, resp. že tímto zakročením byl porušen zákon. Námitka tato je bezdůvodná. Dle § 15 č. 23 živn. ř. je provozování podniků pohřebních živností koncesovanou a v 2. odst. § 21 g) je vysloveno, že způsobem nařizovacím budou vydána podrobnější ustanovení o rozsahu oprávnění těchto podniků. Stalo se to min. nař. z 1. srpna 1907 č. 183 ř. z. V § 1 tohoto nař. jsou vypočtena oprávnění, jež mohou býti udělena uchazeči o koncesi k provozování podniku pro pohřbívání mrtvol. Jest to jednak dodávání všech věcí potřebných k vystavování mrtvol, k pohřebním slavnostem, k převážení, pohřbívání a exhumování mrtvol, pak obstarání služeb a prací k provedení těchto úkonů potřebných, jakož i hotovení věcí potřebných k provedení zmíněných úkonů a k obstarávání příslušných služeb a prací, pokud toto hotovení není předmětem řemeslné neb koncesované živnosti. Ježto dle § 2 mají ucházeči ve své žádosti uvésti ona v § 1 vypočtená oprávnění, o něž žádají, a ježto v koncesním dekretu mají býti vyjmenována oprávnění, jež se žadateli udělují, je patrno, že je tu podnik pro pohřbívání mrtvol také tenkráte, když uchazeči o koncesi nebyla udělena veškerá oprávnění v § 1 vypočtená, nýbrž jen jedno neb několik z těchto oprávnění.
Že do rozsahu oprávnění této živnosti náleží propůjčování pohřebního vozu, jež st-l opověděl jako samostatnou živnost, je se zřetelem k ustanovení § 1 cit. nař. nepochybno a stížnost ani nepopírá. Dlužno proto zkoumati toliko, zda toto jednotlivé oprávnění, je-li samo o sobě předmětem samostatného živn. podnikání, lze charakterisovati jako pohřební podnik s omezeným rozsahem podle § 2 cit. min. nař., nebo jako živnost, která svou podstatou — svým úzkým rozsahem — se od pohřebního podniku odlišuje, jest živností jinou, jež — nejsouc sama o sobě jako taková zařazena ani mezi živnosti řemeslné, ani mezi živnosti koncesované — byla by živností volnou.
Nss uvážil, že předmětem živn. propůjčování pohřebního vozu je činnost, která záleží v živnostenském zužitkování dopravního prostředku, který je výlučně uzpůsobený a upotřebitelný pro výkon pohřbů. Se zřetelem k tomu patří tato živn. činnost k podstatným oprávněním, jež jsou majiteli pohřebního podniku s vyloučením kohokoli jiného vyhrazena. Jelikož pak z § 2 cit. nař. je zřejmo, že koncese je zapotřebí i k provozování jednotlivých oprávnění, jichž souhrn spadá pod ustanovení § 1, nelze shledati, že by nař. rozhodnutím byl žal. úřad překročil meze, dané v § 146 odst. 4. živn. řádu.

Citace:

č. 7339. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 802-803.