NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8496 —
Č. 8496.

Železniční právo. — Cesty: I. * Kompetence úřadů železničních k rozhodování o přeložení veřejných cest podle § 10 lit. c) a § 13 železn. konc. zák. (č. 238/1854 ř. z.) není dotčena zákony upravujícími — Č. 8496 —
kompetenci úřadů silničních. — II. O náhradě zvýšených udržovacích nákladů na náhradní komunikaci nutnou důsledkem přeložení železničního přejezdu rozhodují úřady železniční jen k návrhu stran.
(Nález ze dne 17. března 1930 č. 7426/28.)
Věc: Obec N. proti ministerstvu železnic o přeložení přejezdu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 13. září 1927 udělilo min. žel. stavební povolení podle § 19 nař. min. obch. z 25. ledna 1879 č. 19 ř. z. ke zrušení železničních přejezdů v km 227,188 a 227,362 na veřejném statku: polní cestě č. kat. 1481/1 a 1481/2 (zvané »uliční«) a obecní cestě č. kat. 1488/1 a 1488/2 (zvané »kostelní«), ležící v kat. obci N., a zamítlo námitky obce N. z těchto důvodů: »Přejezdy v km 227,188 a 227,362, které jsou podle zjištění průměrně málo frekventovány, jest nutno zrušiti z důvodů dopravně-bezpečnostních, a to tím spíše, že jejich zrušení je snadno možné, poněvadž je lze se zřením k místním poměrům úplně nahraditi souběžnou cestou 5,0 m širokou na levé straně dráhy, spojující cesty kat. č. 1481/1 a 1488/1 s okresní silnicí nynějším přejezdem v km 227,557 a rozšířenou 5,0 m širokou, podle návrhu zveřejněnou cestou kat. č. 1487/2. Při trvání posléz uvedeného přejezdu a upravených, pokud se týče nově zřízených komunikací, nebude tedy zrušeno spojení obce N. s obcí H. a event. vzniknuvší zajíždka asi 100—120 m jest celkem nepatrná, ježto ji lze při rychlosti chodců i potahů (asi 0,8 m za vteřinu) projíti nebo projeti volně asi za 2 1/2 minuty. Kromě uvedených věcných důvodů je projednaný návrh odůvodněn též ohledy úspornými, poněvadž by bylo nutno oba přejezdy nadále obsluhovati železničními zaměstnanci v strážnickém domku číslo 227, čímž by státní železn. správě vznikly trvalé značné a úplně zbytečné výlohy.« Zároveň zamítlo min. žel. námitky Františka L., v nichž žádal, aby cesta č. kat. 1487/2 byla rozšířena a udržována správou dráhy, proto, že navrhovaná šíře úplně postačí a cesta bude odevzdána do správy a udržování obce N. a stane se veřejným statkem.
Ve stížnosti, kterou do tohoto rozhodnutí podala obec N., se namítá, že 1. min. žel. není kompetentní rozhodovati o přeložení cest, nýbrž že se tak může státi jen výrokem autonomních úřadů po provedeném řízení podle zákonů na Mor. platných, a že 2. min. žel. sice konstatovalo, že nová cesta bude delší a že její udržování převezme obec, avšak vůbec nevypořádala se s otázkou náhrady za zvýšené udržovací náklady na novou komunikaci.
O stížnosti uvážil nss takto:
Ad 1. Na sporu je zrušení dosavadních železničních přejezdů po veř. cestách obecních a opatření náhradní komunikace. Běží tedy o případ § 10 lit. c) žel. konc. zák. (min. nař. ze 14. září 1854 č. 238 ř. z.).
Podle tohoto předpisu je podnikatelství dráhy povinno v případě, kdy se stavbou dráhy ruší zcela nebo z části veřejné cesty, nebo stávají se nesjízdnými, jinou komunikaci zcela a úplně zříditi dle nařízení příslušných úřadů. Úřadem tím je podle § 13 cit. konc. zák. ve spojení s »Nejvyšším rozhodnutím« z 15. ledna 1896 a min. vyhláškou z 19. ledna 1896 č. 16 ř. z. min. železnic. — Č. 8497 —
Tato kompetence úřadu železn. není ustanovením § 6 zák. z 30. listopadu 1877 č. 38 z. z. mor. o zřizování a udržování cest nijak dotčena, neboť toto ustanovení má na zřeteli zřízení, přeložení a udržování cest obecních, na němž se obecní zastupitelstvo podle svého volného rozhodnutí usnáší. Naproti tomu jde v případě § 10 lit. c) konces. zák. o přeložení veř. cesty z důvodu stavby železnice, resp. změny provozovacích poměrů železničních, jimž podle cit. předpisu zákonného zájmy komunikace silniční musí ustoupiti. V případě takového rozporu zájmů železničních se zájmy silničními přísluší podle cit. § 13 konc. zák. rozhodovati úřadům železničním, kdežto obci, pokud jde o cesty obecní, náleží v řízení jen postavení strany (Srv. Budw. A 2358, 4842 a j.). Bylo proto námitku nepříslušnosti žal. min. zamítnouti jako bezdůvodnou.
Ad 2. Pokud jde o náhradu zvýšených udržovacích nákladů na náhradní komunikaci, sluší konstatovati, že žal. úřad vskutku o této otázce nerozhodl. Avšak žal. úřad nebyl povinen otázkou náhrady této se zabývati, ježto podle 3. odst. § 10 lit. c) cit. konc. zák. uplatnění tohoto nároku je zůstaveno osobám v 2. odst. § 10 lit. c) označeným. Podle stavu spisů však stěžující si obec nároku tohoto obsahu dosud neuplatnila a zejména jej neuplatnila v řízení, které nař. rozhodnutí předcházelo.
Předmětem politické pochůzky, vykonané zspou dne 31. srpna 1926, bylo zrušení shora uvedených přejezdů přes parcely č. kat. 1488/1. 1488/2, 1481/1 a 1481/2 a nahrazení jich novou cestou, podrobně tam označenou. Na základě úředně provedeného sčítání frekvence na přejezdech, určených ke zrušení, bylo zjištěno, že se zřetelem na poměrně malou stáiou frekvenci na těchto přejezdech a se zřetelem na krátkou zacházku u obou přejezdů v délce 100 m není námitek proti provedení zamýšleného projektu. Zástupci stěžující si obce vzali výsledek provedené politické pochůzky na vědomí a omezili se jen na všeobecný protest proti zrušení kostelního chodníku a uliční cesty a to s tím odůvodněním, že jmenované parcely jsou spojovacími cestami se sousedními obcemi a mají proto pro obec největší důležitost, zástupci obce neuplatnili však, že zřízení náhradní komunikace bude míti za následek zvýšení udržovacích nákladů a nedomáhali se náhrady tohoto zvýšení. Není proto nezákonné, jestliže žal. úřad současně o náhradě oné nerozhodl. Bylo proto i tuto druhou námitku stížnosti zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 8496. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 525-527.