Čís. 8622.

Bylo-li jednání obmezeno na důvod žalobního nároku, jest námitku promlčení vznésti za jednání v prvé stolici o důvodu žalobního nároku.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1929, Rv II 77/28.) Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud napadený mezitimní rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Odvolací soud právem považoval námitku promlčení, teprve v jeho řízení, nikoli v řízení soudu prvé stolice přednesenou za novotu podle § 482 c. ř. s. v odvolacím řízení nepřípustnou. Nelze tedy se jí obírati podle § 503 c. ř. s. ani v dovolací stolici. Dovolatelovo mínění, že námitku tuto může ještě vznésti proti výši požadované náhrady, nemá opory v zákoně, na který se dovolatel ostatně ani neodvolává. Námitka promlčení zasahuje právě jsoucnost nároku, důvodnost její musí býti tedy vyřízena při odděleném projednání (§§ 189 a 393 prvý odstavec c. ř. s.) žalobního nároku vzhledem k jeho důvodu, kdežto při jednání o výši nároku, předpokládajíc pravoplatné rozhodnutí mezitímným rozsudkem, bránila by jednání o námitce promlčení pravomoc mezitímního rozsudku (§ 411 c. ř. s.).

Citace:

8622. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 60-61.