NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4856.

Zajištění bytu: * Povinnost úřadu označiti vlastníku domu, v němž byl byt pro státního zaměstnance zajištěn, určitého státního zaměstnance do lhůty §13, odst. 3 zák. č. 87/23 stanovené, nastává teprve ode dne působnosti vysloveného zajištění dle § 13, odst. 1, 2. věty uv. zák.
(Nález ze dne 1. července 1925 č. 7068).
Věc: Marie L. v B. proti zemské správě politické v Brně o zajištění bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 23. května 1924 zajistila zsp v Brné podle zákona č. 225/1922 ve znění zákona č. 87/1923 v domě st-lky byt, obývaný dne 19. srpna 1922 a i dosud rodinou státního zaměstnance Rudolfa R., jenž byl 1. května 1919 služebně přeložen do Prahy, pro státního zaměstnance Dra Karla F. v Brně. Telefonickým dotazem zjistila pak zsp 18. prosince 1924, že státní zaměstnanec ten na byt nereflektuje. Výměrem z 20. prosince 1924 zahájila zsp nové šetření za účelem zajištění téhož bytu pro jiného stát. zaměstnance. V námitkách svých uplatňovala st-lka, že byt, o nějž jde, pronajala svého času stát. zástupci Dru Karlu F. a když se dodatečně dověděla od něho, že na byt nereflektuje, vyhověla vyzvání vrch. zem. soudu v Brně a pronajala byt okr. soudci Dru Jindř. Š. a žádala, aby toto jednání bylo respektováno.
Nař. rozhodnutím zajistila zsp tentýž byt ve prospěch vrch. poštmistra Josefa Z. v Brně pro případ jeho soudního vyklizení z nynějšího jeho bytu. Ve výnosu podotknuto, že nebylo lze přihlížeti k námitce majitelky domu, že pronajala byt zajišťovaný jinému stát. zaměstnanci, protože zák. č. 225/22 chrání takových smluv pouze pro případ, že byly uzavřeny po rozvázání dosavadní smlouvy nájemní výpovědí nájemce nebo dohodou stran. K takovému rozvázání však zde nedošlo. Konečně podotknuto, že zajištění bytu, vyslovené výměrem z 23. května 1924 zaniklo tím, že nucený nájemce označeného bytu nepřijal.
Stížnost napadá rozhodnutí to pro nezákonnost namítajíc, že zajištění bytu vyslovené pro Dra F. dále trvá, a že není tu podmínek ani, aby zajištění to bylo prohlášeno za zaniklé, ani aby byl vydán nový nález zajišťovací. Když přikázaný nájemník se bytu vzdal — nastala volnost vlastníka nakládati s bytem, pro nové zajištění pak nedostává se zákonných předpokladů.
Rozhoduje o této stížnosti, vycházel nss z těchto úvah:
Podle § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 musí byt, obývaný 19. srpna 1922 státním zaměstnancem, když uprázdní se tím, že zaměstnanec byl služebně přeložen do obce jiné, býti pronajat státnímu zaměstnanci, kterého úřad označí, bylo-li vlastníku domu, neb jeho zástupci dříve, než obdržel výpověď z bytu, dodáno rozhodnutí úřadu, kterým byt se zajišťuje pro státního zaměstnance. Zákon váže tedy přípustnost zajištění bytu na 3 podmínky, totiž že byl byt obýván 19. srpna 1922 stát. zaměstnacem, že se uprázdní služ. přeložením zaměstnance toho do obce jiné a že nájemní poměr mezi majitelem domu a uživatelem bytu nebyl před doručením zajišťovacího opatření rozvázán výpovědí nájemníka nebo dohodou stran.
Dle § 13 odst. 1 posl. věta zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/23 působí zajištění ode dne, kterým se zruší dosavadní nájemní smlouva a není-li tu nájemní smlouvy, ode dne, kdy se byt uprázdní. Dny tyto jsou tedy také rozhodné pro početí lhůt stanovených v § 13 odst. 3 téhož zákona.
Skutkový stav v době, kdy bylo vydáno opatření o zajištění bytu, byl dle spisů i udání stran ten, že dosavadní nájemce bytu prof. R. byt obýval již 19. srpna 1922, že sice byl přeložen služebně do jiné obce, že však z bytu toho nedal ani výpověď ani byt nevyprázdnil. Vydáním a včasným dodáním opatření zajišťovacího vznikl tedy právní stav, že majitel domu od toho dne nemohl s bytem tím volně nakládati, že však povinnost úřadu oznámiti mu stát. zaměstnance, kterému byt smí býti pronajat, vzešla po případě vzejde teprve dnem, kdy nájemní smlouva mezi majitelem domu a prof. R. jako nájemcem byla nebo bude zrušena nebo nájemce fakticky byt vyklidí. Veškeré disposice o tomto bytu at majitelem domu, ať úřadem v mezidobí učiněné nemají právního účinku, neruší ani nájem dosavadního nájemníka ani platnost opatření zajišťovacího, ani nezakládají volnost majitele domu nakládati se zajištěným bytem.
Názor stížnosti, že prohlášením přikázaného nájemce, že byt přijímá, zajištění jeho bylo realisováno a že následujícím vzdáním se bytu nastala volnost majitele domu nakládati se zajištěným bytem, nemá opory v zákoně, zajištění prvé trvá, dokud je úřad nezruší nebo dokud nenastane případ zaniknutí dle § 13 odst. 3 zák. Případ ten však nenastal, poněvadž ve smyslu § 13, odst. 1, posl. věty zajištění ještě nezačalo působiti.
Také námitka, že nebylo předpokladů pro nové zajišťovací opatření, není odůvodněna, poněvadž předpoklady zákonem žádané dle spisu dosud trvají, zejména byt dosavadním nájemníkem profesorem R. nebyl ani vypovězen ni vyprázdněn.
Stížnost jest tudíž neodůvodněna, byla proto zamítnuta.

Citace:

č. 4856. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 36-38.