NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 5034.

Vojenské věci: * Nezapočtení jednoho roku ze služby kadeta-důstojnického zástupce, vyšlého z kadelní školy, jako roku čekatelského při započítání služební doby vojenského gážisty pro postup do vyšších požitků je v souhlase s § 6 lit. A 1 a zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. i s čl. V zák. ze 4. července 1923 č. 152 Sb.; ustanovení § 23 vlád. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924 není proto v tomto směru nezákonné.
(Nález ze dne 21. října 1925 č. 19309).
Věc: Zdeněk M. a Bohuslav K. v Praze (adv. Dr. Lad. Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. místotaj. Dr. Marek Caha) o čekatelskou lhůtu.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: St-lé, byvše v býv. branné moci vyřazeni z kadetní školy a zařazeni jako aktivní praporčíci k pluku s povinností konati službu presenční, — a sice Zdenko M. dnem 18. srpna 1899 a Bohuslav K. dnem 18. srpna 1905 — byli jmenováni dne 1. listopadu roku na to následujícího aktivními poručíky (prvý v roce 1900, druhý v roce 1906), a sloužili dále jako důstojníci zbraně i v branné moci čsl. Jejich žádost, aby jim byla celá jejich služební doba nezkráceně, t. j. bez odečtení jednoroční lhůty čekatelské započtena do časového postupu, byla nař. rozhodnutím zamítnuta s poukazem na ustanovení čl. V. zák. ze 4. července 1923 č. 152 Sb. a § 23 nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. z r. 1924.
Rozhoduje o stížnostech do těchto rozhodnutí podaných, vycházel nss z těchto úvah:
Článek V. zákona 152/1923 doplňuje novým čtvrtým bodem § 6 lit. A) zákona č. 195 ex 1920. Tento zákon 195/20 pojednává dle svého záhlaví o úpravě služebních požitků čsl. vojska a upravuje v § 6 zařadění gážistů do platových stupnic vypadajících dle započítatelné služební doby. Z toho jde, že v daném případě je na sporu jenom započtení služební doby a z toho resultující zařadční do platové stupnice, nikoli však otázka propočtení služební doby, která jest upravována předpisy jinými, totiž článkem XI. a XII. zákona 152/1923, pokud se týče těmito předpisy též na vojenské zaměstnance vztaženého zákona č. 222/1920. Proto se nemůže také nss, řeše přítomný spor, vůbec zaměstnávati otázkou propočítání služební doby a musí se obmeziti na zkoumání, zda žal. úřad právem či neprávem nezapočetl st-lům za účelem zařadění do platových stupnic jeden rok z oné doby, kterou svého času odsloužili jakožto kadeti — důstojničtí zástupci v armádě býv. mocnářství.
Na oporu svého zamítavého stanoviska dovolávají se nař. rozhodnutí čl. V. zákona 152/1923 a § 23 vl. nař. č. 10/1924. Tyto předpisy znějí takto:
Čl. V: »Ustanovení § 6 jmenovaného zákona (t. j. zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb.) bod A, doplňuje se tímto bodem 4. 4. Čekatelské lhůty, pokud byly zavedeny nebo jsou zaváděny v kategorii důstojnictva (vojenského úřednictva), o niž jde, určí se vládním nařízením.«
§ 23: »Dobu jednoho roku jest odpočítati jakožto lhůtu čekatelskou u důstojníků domácího vojska, kteří nevyšli z řad gážistů mimo hodnostní třídy nebo poddůstojníků z povolání, jde-li o a) absolventy bývalých kadetních a všech jiných vojenských škol, kromě býv. vojenských akademií, b) býv. jednoroční dobrovolníky, c) býv. domobranecké gážisty, jakož i osoby dříve domobranou povinné.«
Z toho jde, že § 23, který se ve svém nadpisu dovolává čl. V. zákona, jest toliko provedením tohoto čl. V a tudíž toliko provedením nového bodu 4., který k § 6 lit. A zákona 195/20 byl zákonem 152/23 přičleněn. Za tohoto stavu bude pro otázku zákonitosti nař. rozhodnutí především rozhodujícím, co stanoví § 6 zákona 195/20, doplněný čl. V zákona 152/23, jinými slovy, zda nezapočítání zmíněného 1 roku nutno snad vyvoditi již z předpisu § 6 zákona 195/20.
Tento § 6. prohlašuje za započítatelná za účelem zařadění do platových stupnic pro postup do vyšších požitků pro aktivní gážisty domácího vojska, mezi než st-lé nesporně náležejí, v lit. A č. 1 a) skutečná služební léta ztrávená v hodnosti důstojníka nebo vojenského úředníka, při čemž dále nařizuje, že služební léta důstojnických a úřednických čekatelů (podporučíků a pod.) počítají se jen potud, pokud převyšují 1 rok služby čekatelské. Z této dikce zákona jde, že právě již §u 6 zákona 195/20 je znám pojem služby čekatelské a že za službu čekatelskou prohlašuje službu důstojnických a úřednických čekatelů (podporučíků a pod.).
Jest tedy zkoumati, zda onen rok st-li odsloužený, o který v daném případě běží, možno pokládati za služební rok důstojnického čekatele (podporučíka a pod.). Jest pravda, že st-lé onen rok neodsloužili v hodnosti podporučíků. Stejně je však pravda, že nebyli důstojníky — naopak sloužili ve vojenské vlastnosti, která podle faktických i právních tehdejších poměrů byla dobou, jež předcházela zpravidla důstojnickou hodnost.
Zákon v § 6 A č. 1 a) mluví o podporučících a pod. a v č. 3 o aktivních důstojnících vyšlých z řad gážistů mimo hodn. třídu a z poddůstojníků z povolání, do kterýchžto posledních dvou kategorií dřívější kadeti — důstojničtí zástupci zřejmě nenáleželi; nelze předpokládati, že by zákonodárce právě velmi četnou skupinu kadetů-důstojnických zástupců, ze které se dříve z největší části důstojnický sbor doplňoval, byl chtěl vůbec pominouti. Z toho nutno usuzovati, že zákon na uvedeném místě rčením podporučíci a pod. zahrnuje býv. kadety-důstojnické zástupce. Je—li tomu tak, pak obsahuje již § 6 A 1 a) positivní zákonitý předpis toho obsahu, že doba, kterou aktivní důstojník čsl. vojska svého času ztrávil ve vlastnosti kadeta—důstojnického zástupce, jest pro účely § 6 zákona 195/20 službou čekatelskou, z čehož dále plyne ze zákona důsledek, že část této služby v rozsahu 1 roku se do zařazení do stupnic platových pro postup do vyšších požitků nezapočítává.
Je tedy výrok nař. rozhodnutí ve shodě se zákonem 195/20 a odpadla proto pro nss nutnost, zkoumati s hlediska §§ 102 a 55 ústavní listiny, zda a pokud předpis § 23 vl. nař. č. 10/24 je kryt zákonem.
Jsou tedy stížnosti bezdůvodné. Na tom nemůže nic změniti námitka stížnosti, dovolávající se § 12 vl. nařízení 666/20 a toho, že onu dobu 1 roku odsloužili st-lé ve lhůtě presenční, poněvadž — jak již z počátku uvedeno — nejde tu o otázku propočítání služ. doby a nelze proto přihlížeti k předpisům cit. nařízení 666/20.
Stejně nemůže na tom nic měniti ta okolnost, že kadeti-důstojničti zástupci sloužili s plnou kvalifikací důstojnickou, když právě nebyli důstojníky a když pro účely platného zařadění podle § 6 zákona 195/20 zákon rozlišuje způsobem již uvedeným.
Konečně neshledal nss ani, že by ustanovení cit. § 23 bylo ve vnitřním rozporu s ostatním obsahem vl. nař. toho č. 10/1924, zejména s §em 3, jenž stejně jako § 3 a 8 vl. nař. ze 1 prosince 1921 č. 440 Sb. rozlišuje podporučíky a čekatele pouze s hlediska výměry služebních požitků ve smyslu § 8 zákona č. 195/1920 — viz také §§ 12—15 vl. nař. č. 10/1924 —, tedy s hlediska jiného, než o které jde v § 6 lit.. A zákona č. 195/1920, jenž co do započtení služební doby klade čekatele na roveň podporučíkům.

Citace:

č. 6803. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 331-331.