Všehrd. List československých právníků, 11 (1930). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 320 s.
Authors:
= Všehrd, 11 (1930)
PDF

JUDr. Josef Kliment: Orgány zahraničních styků v českém státě před Bílou Horou.

 — Práce ze semináře českého práva na Karlově universitě č. 14, vydává JUDr. Jan Kapras. Praha 1929, str. 70, — Dr. Kliment se uvedl do literatury naší právní historie již svými »Glejty v českém státě«. Nová práce, s níž právě přichází, znamená po každé stránce pokračování na cestě již započaté. I obě themata spolu těsně souvisejí. V methodě a v systematice autorově není rovněž změny. Jestliže již »Glejty« nutily autora, aby se takřka prokusoval spletí institucí a poměrů právnicky dotud nevyjasněných, přináší širší thema této nové práce tím větší bohatství úkolů. A nejsympatičtější stránkou autorovou je právě houževnatost, s jakou se vrhá do tohoto chaosu otázek předběžných a incidenčních, hledě je řešiti od základu a odhaluje slabiny názorů dosavadních, tradovaných mnohdy již řadou pracovníků. Novou svou práci rozdělil autor na tři části. V první, označené jako úvod, vymezuje hlavní pojmy, zejména pojem mezinárodních styků a pojem orgánů, a konstruuje velmi originálně jednak právní uspořádání světa do počátku 17. století, jednak postavení českého státu v této světové organisaci. Klimentovou zásluhou zůstane, že první upozornil na možnosti, jaké tu skýtá rozlišení dvou subjektů mezinárodních, domněle splývajících, světové říše římské a německého království, plné rozvinutí této myšlenky čeká ovšem ještě na autora. Škoda je, že tu Kliment nepoužil pojednání Schückingova »Die Organisation der Welt« (1908). Ne zcela vhodně vkládá Kliment v § 2 stručné vylíčení »otázky orgánů zahraničních styků československých«. Dnešní úprava orgánů zahraničních styků v ČSR je podle názoru recensentova pro dané thema irrelevantní, zejména jestliže byl hlavním pojmům potřebným pro orientaci již vyhrazen § 1.
Rozdělení spisu na další dvě části, druhou a třetí, je dáno obvyklou periodisací: druhá část sahá do válek husitských, třetí část sleduje poměry od husitských válek do Bílé Hory. Po stránce věcné probíhají tyto obě části téměř paralelně.
Paragrafy 4 a 9, jimiž se druhá, resp. třetí část zahajují, nebyly, zdá se, ve své nynější podobě pro práci nezbytnými: vlastní náplň dávají jim teprve partie další. V § 5 se autor zabývá otázkou, kdo je oprávněn vystupovati ve starší době jménem Českého státu na venek a stanoví při té příležitosti velmi duchaplně právnický význam spoluúčasti předních osobnosti v zemi na zahraničních disposicích panovníkových, vrhaje světlo i na původní povahu sněmu a rady. Pokračování najdeme v § 10, v němž autor sleduje vývoj »korporační« povahy sněmu, který pomalu nabývá zahraniční kompetence vedle krále. Partie týkající se ústavní povahy rady v této době, náleží k nejlepším místům spisu. § 6 přináší na základě podrobného rozboru poznatek, že omezenou kompetenci jako subjekty styků mezinárodních měli a skutečně ji vykonávali také markrabí Moravský a knížata slezská, kdežto pro knížata opavská a pro biskupství olomoucké dokladů o takovéto kompetenci není. V § 11 rozvíjí se pak dále otázka účasti vedlejších zemí českého státu na zahraničních disposicích celostátních, komplikovaná pozoruhodným zjevem jakési absorbce vedlejších zemí sněmem českým. V § 7 se rozebírají předpisy české ústavy omezující panovníka v případě války útočné a stanoví se zajímavě subjekty povinnosti brániti stát. Z § 13, jenž jedná o téže věci, budiž vyzdvižen postřeh, že »v ohledu vojenském jeví se český stát jako svaz zemí a obrana státu formulována jest pouze jako vzájemný závazek zemí poskytovati si pomoc«. §§ 8 a 14 se zabývají výkonnými orgány mezinárodních styků. Velmi cenné jsou tu partie o jednotlivých úřednících. Proč ale se tu autor vyhýbá zásadnímu rozlišení pouhých poslů od zmocněnců (zástupců)? Zvláště je vsunuto do III. části ještě pojednání o mimořádných orgánech ve vztazích mírových. —
Obě dosavadní práce Klimentovy překypují bohatstvím detailů, a to detailů vždy přesně doložených a také právnicky zhodnocených. »Orgány zahraničních styků« poskytují mimo to i celou řadu velmi cenných korrektur názorů dosavadních.
Dr. Václav Vaněček.
Citace:
JUDr. Josef Kliment: Orgány zahraničních styků v českém státě před Bílou Horou.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 3, s. 107-108.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).