NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8351 —
Č. 8351.

Zaměstnanci veřejní: Soudce jmenovaný předsedou senátu IV. hodn. třídy při soudní tabuli v Bratislavě a pověřený zastupováním předsedy soudní tabule v řízení správy soudu, nemá při převodu do platů podle zák. č. 103/26 nároku na funkční služné podle III. stupnice funkčního služného.
(Nález ze dne 13. ledna 1930 č. 34323/28.)
Věc: JUDr. Viktor Š. v Bratislavě proti ministerstvu spravedlnosti o funkční služné při převodu do platů podle platového zákona č. 103/26.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Rozhodnutím presidenta republiky z 16. února 1925 byl st-1 jako tabulární soudce V. hodn. třídy u soudní tabule v Bratislavě jmenován předsedou senátu IV. hodn. třídy u soudní tabule v Bratislavě s účinností od 28. října 1924. Výnosem min. sprav. z 24. dubna — Č. 8351 —
1925 byl pověřen zastupováním předsedy soudní tabule v Bratislavě v řízení správy soudu. Rozhodnutím presidenta republiky z 31. prosince 1927 jmenován vicepresidentem v III. stupnici funkčního služného u soudní tabule v Bratislavě s účinností od 7. července 1926.
Dekretem soudní tabule v Bratislavě z 15. října 1926 byl st-1 převeden do nových platů zák. č. 103/26 tím způsobem, že mu byly od 1. ledna 1926 poukázány: základní služné 10. stupně ročních 36 900 Kč, funkční služné podle V. stupnice funkčního služného, stupeň d) ročních 13 800 Kč, činovné ročních 7 200 Kč a vyrovnávací přídavek ročních 8 508 Kč. Do tohoto dekretu podal st-1 námitky, v nichž se domáhal funkč. služného podle III. stupnice a jemu odpovídajícího činovného. Námitky byly zamítnuty výměrem presidia soudní tabule z 13. června 1928. Odvolání z tohoto výměru zamítl pak žal. úřad nař. rozhodnutím.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, o níž nss uvážil toto:
Žal. úřad zamítl odvolání st-lovo v podstatě v úvaze, že st-1 nebyl trvale ustanoven na žádném ze služ. míst zařáděných v § 40 plat. zák. do III. stupnice funkčního služného a že mu proto nepřísluší funkční služné této stupnice a ani činovné, odpovídající funkčnímu služnému tomu.
Spor o výši funkčního služného vznikl při převodu do platů podle zák. č. 103/26 a sluší proto posuzovati spornou otázku v prvé řadě podle předpisů, jimiž zákon ten upravil převod soudců do svého plat. systému. V tom směru přichází v úvahu předpis § 174 leg. cit., který určuje, že funkční služné přísluší soudcům, kteří jsou trvale ustanoveni na služ. místech zařáděných do stupnic funkčního služného, a to pokud se v odst. 2 jinak nestanoví, vždy stupeň a) stupnice funkč. služného, do které je zařáděno služ. místo, na němž je soudce trvale ustanoven. Podle toho poskytuje zákon soudci nárok na funkční služné při převodu do platů zák. č. 103/26 zásadně jen tehdy, zastával-li v důsledku svého trvalého ustanovení služ. místo, s nímž je podle příslušného předpisu zákona platového spojeno funkční služné. Příslušným předpisem jest § 40 odst. 4 leg. cit., který zařadil služ. místa soudcovská u sborových soudů II. stolice do 3. stupnice a projevil tím jasně, že u soudů těch honoruje formou funkčního služného jen funkce soudcovské, jež jsou spojeny se služebními místy v těchto třech stupnicích taxative vypočtenými. V III. stupnici funkč. služného uvedena jsou ze soudcovských služ. míst u sborových soudů II. stolice místa náměstků předsedů soudů těch a mohou proto dosíci při převodu do platů zák. č. 103/26 funkč. služného podle této stupnice jen ti soudcové, u sborových soudů II. stolice, kteří byli trvale ustanoveni na místa náměstků předsedy soudů těch. Jinými slovy na funkční služné III. stupnice mají při převodu do platů zák. č. 103/26 nárok soudcové, jimž bylo trvale propůjčeno příslušným činitelem místo náměstka předsedy sborového soudu II. stolice.
Otázku, bylo-li určitému soudci propůjčeno místo náměstka předsedy sborového soudu II. stolice, sluší v prvé řadě zodpověděti podle obsahu správního aktu, kterým byl soudce ten ustanoven k uvedenému sborovému soudu, aby tam vykonával úřad soudcovský. Jak vysvítá ze spisů správních, byl st-1 jmenován presidentem republiky dne 16. února — Č. 8351 —
1925 předsedou senátu IV. hodn. třídy u soudní tabule v Bratislavě od 28. října 1924 a bylo mu tedy propůjčeno od té doby soudcovské místo předsedy senátu IV. hodn. třídy. Že by s tímto místem spojen byl trvale úřad náměstka předsedy jmenované soudní tabule, z uvedeného dekretu patrno není.
Leč ani z norem o organisaci soudní tabule v Bratislavě, ani z konkrétních organisačních aktů o ní nelze vyčísti, že byl v době účinnosti zákona platového soudce ustanovený na místě senátního presidenta IV. hodn. třídy náměstkem předsedy sborového soudu toho resp., že by u soudní tabule té bylo bývalo systemisováno v uvedené době místo náměstka předsedy soudu toho, jak tvrdí stížnost. — Usnesením vlády z 30. května 1922 systemisováno bylo u zmíněné soudní tabule místo senátního předsedy IV. hodn. třídy bez jakéhokoli dodatku, z něhož by se dalo dovoditi, že je místo to současně systemisováno a určeno za služ. místo náměstka či místopředsedy soudu toho, či dokonce, že je to služ. místo výhradně určené pro funkcionáře posléz řečeného. Z usnesení toho vysvítá naopak, že vláda v uvedené době nechtěla systemisovati u jmenované soudní tabule místo náměstka předsedy soudu toho a nemá proto stížnost pravdu, tvrdí-li, že bylo st-li místo toho druhu propůjčeno shora řečeným dekretem presidenta republiky.
Pokud jde o personální organisaci soudních tabulí na území býv. uher. státu, spočívala tato na zák. čl. XXV:1890, z jehož §§ 5, 7 a 8 jde zřejmě, že soudcovský personál soudních tabulí (vyjma soudní tabule Budapešťské) záležel z předsedy tabule, senátních předsedů a soudců. Soudní stolice ty neměly však žádných vicepresidentů (náměstků) a nebylo proto žádného právního základu pro propůjčování míst těch jednotlivým soudcům. Opak nelze dovoditi ani z § 61 nař. čís. 4291/1891 I. M. E. (býv. jednací řád soudní). Předpis ten činí toliko opatření pro zastupování předsedy soudní tabule ad hoc, nikoli trvalé a nepovolává k tomuto zastupování jen určitou osobu, nýbrž stanoví pořadí v zastupování z řad senátních předsedů.
Ze všeho toho vyplývá, že je stížnost na omylu, tvrdí-li, že byl st-1 jako senátní president IV. hodn. třídy trvalým náměstkem předsedy soudní tabule v Bratislavě a snaží-li se tuto svou thesy odůvodniti předpisy býv. uher. státu. Ostatně nejsou normy ty již platným právem a musily ustoupiti podle § 209 zák. plat. a podle nař. čís. 99/24 předpisům novým.
Dovolával-li se st-1 dále toho, že je po rozumu § 174 ve spojení s § 40 zák. č. 103/26 nárok na funkční služné závislým na výkonu funkce náměstka předsedy jmenované soudní tabule, že však st-1 tuto funkci v kritické době trvale vykonával, je i tento názor mylný. Je sice pravda, že jsou cit. předpisy vybudovány zásadně na principu honorování soudcovské funkce, výkon této funkce musí býti však důsledkem trvalého ustanovení na služ. místě, jež jako takové a právě proto, že je s propůjčením jeho spojen trvale výkon určité funkce soudcovské, bylo zařáděno do určité stupnice funkčního služného. St-1 byl pověřen podle obsahu správních spisů výnosem min. sprav, ze 24. dubna 1925 zastupováním předsedy soudní tabule v Bratislavě v řízení správy soudu. Pověřením tím nebylo však st-li propůjčeno místo náměstka předsedy — Č. 8351 —
soudní tabule a nelze z toho, že snad st-1 vykonával funkce, které by jinak náležely do úřední působnosti náměstka, dovozovati nárok na funkční služné přiznané § 40 plat. zák. skutečným náměstkům předsedů sborových soudů II. stolice. Pověření toto odpovídalo jen předpisu § 41 odst. 4 organisačního zák. č. 217/1896 ř. z., podle něhož může min. sprav. učiniti opatření co do zastupování předsedy sborového soudu II. stolice členy sborového soudu toho. Nebylo by ho bývalo třeba a nebylo by ani přípustno, pokud jde o osobu st-lovu, kdyby byl býval st-1 soudcem na systemisovaném místě náměstka sborového soudu II. stolice.
Nárok ten nelze dovoditi ani z terminologie § 40 odst. 4 plat. zák., jak se o to pokouší stížnost. St-1 poukazuje v tom směru na to, že cit. předpis nemluví ani o vicepresidentech sborového soudu II. stolice, nýbrž o náměstcích předsedů soudů těch a že jimi byli senátní předsedové právě tak jako vicepresidenti. Rozhodujícím má prý býti podle vůle zákona skutečný výkon funkce náměstka, na titulu nezáleží.
Pokud chce stížnost těmito argumenty dovoditi, že je pro otázku nároku na funkční služné rozhodujícím momentem toliko výkon funkce, byla bezdůvodnost její dolíčena již dříve. Důvodnou však není ani dedukce její, opírající se o terminologii § 40 odst. 4 cit. zák. Platový zákon užívá v § 40 důsledně českých termínů pro označování služ. míst předsedů a náměstků sborových soudů, aniž by snad tím chtěl měniti něco na ustálené terminologii míst těch v dosavadních předpisech organisačních. Použiv termínu »náměstek předsedy sborového soudu II. stolice«103/1926 sb., § 40, nemohl míti cit. zákon, vzhledem k tomu, že cituje v § 40 také § 41 organisačního zák. čís. 217/1896 ř. z. na zřeteli jiné místo služební než místo vicepresidenta soudu toho, jak bylo zřízeno nejvyšším rozhodnutím ze 14. září 1852, vyhlášeným nař. min. z 19. ledna 1853 čís. 10 ř. z. resp. organ. zák. č. 217/1896 ř. z. Nelze proto zahrnovati pod pojem ten také senátní presidenty soudních tabulí na území býv. Uherska. Názor tento podporuje i úvaha, že byl podle příslušných organisačních norem podstatný rozdíl mezi služebním postavením vicepresidenta sborového soudu II. stolice v býv. koruních zemích českých a senátního presidenta u soudních tabulí býv. uher. státu. Kdežto je vicepresident vrch. zem. soudu povolán ex lege, aby zastupoval předsedu soudu ve všech jeho služ. pracích (srov. § 41 organ. zák. č. 217/1896 ř. z.) a tedy nejenom v případě, když předsedu něco zašlo, zastupoval u soudních tabulí senátní president podle pořadí nejstarší předsedu tabule jen jako jeho substitut v případech dovolené předsedy tabule, uprázdnění místa předsedova, v nepřítomnosti předsedy, či jiné překážce (viz § 61 nař. č. 4291/1891 R. T.). Nedopadá proto ani paralela, kterou konstruuje stížnost mezi oběma uvedenými soudci sborových soudů II. stolice, a je mylným i závěr činěný z ní, co do kvalifikace pojmu »náměstek předsedy sborového soudu II. stolice«103/1926 sb., § 40.4 v § 40 odst. 4 plat. zák.
Nepodařilo se tedy stížnosti prokázati, že by byl žal. úřad porušil zákon tím, že odepřel st-li přiznati při převodu do platů zák. č. 103/26 funkční služné podle III. stupnice proto, že nebyl st-1 ustanoven v den 1. ledna 1926 na žádném ze služ. míst zařáděných do III. stupnice funkč. — Č. 8352 —
služného (§ 40 plat. zák. odst. 4). Slušelo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 8472. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 479-482.