NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 895.

»Zapovězenými činy« ve smyslu § 305 tr. zák. jsou i trestné činy soukromožalobní.
(Rozh. ze dne 30. června 1922, Kr I 354/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 11. března 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 305 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost má mylně za to, že pojmu činů v zákonech zapovězených dle § 305 tr. zák. neodpovídají trestné činy, které lze stíhati jen k obžalobě soukromé, zejména tedy přestupky proti bezpečnosti cti. Zákon, mluvě o činech, v zákonech zapovězených, vůbec, v tom směru nijak nerozeznává a nelze seznati, proč by ohledně naznačených činů trestných měla býti činěna výjimka, uváží-li se zejména, že skutkovou podstatu přečinu dle § 305 tr. zák. zakládá i vybízení, podněcování a svádění k činům nemravným, tedy i takovým, které v zákonech vůbec zapovězeny nejsou, a že konečně ani pojem činů v zákonech zapovězených není omezen pouze na takové činy, které se stíhají jako činy, trestné dle všeobecného zákona trestního, nýbrž spadají pod něj i činy, podléhající stíhání dle jiných ustanovení zákonných.

Citace:

č. 895. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 359-360.