NPD documents search: Pocta Antonínu Randovi k 70. narozeninám - O potřebě slovanských právních starožitností

Dr. Ant. Ráliš: Delikty proti cti na venkově.
(Kriminolo.gická studie.) Nákl. právnické fakulty university Komenského. Bratislava 1929. V komisi Fr. Rivnáče v Praze. Cena 30 Kč. — Kriminologie je u nás téměř neznámou vědou. Nemáme dosud ani jediného skutečně kriminologického soustavného díla. Ojediněle a velmi zřídka se vyskytující časopisecké články, které se označují jako kriminologické úvahy, ve skutečnosti jimi nejsou. Není-li jejich obsah čistě trestně-právně dogmatický, jsou v nejlepším případě pojednáními rázu technicko- kriminalistického. Kriminologie není žádnou dogmatickou ani technickou disciplinou. Je to jedno z odvětví sociologie a to část sociologie práva. O tom všem se sice autor nezmiňuje, ale myslím, že i on měl podobné představy o nutnosti soustavného monografického zkoumání kriminologického, které ho mimo jiné motivovaly v tom směru, že se rozhodl napsati censovanou knížku. Cítil asi potřebu prolomiti nevšímavost a někdy zjevnou, jindy jen zakrytou negaci všeho kriminologicky zabarveného v literatuře, a činem, ne slovy ukázati, že a jak je i u nás možno v tomto směru pracovati, aby byl umožněn všestranný (a potom teprve plodný) názor na právo jako produkt lidské společnosti. To je jistě značná zásluha, o niž však se autor musí děliti s právnickou fakultou university Komenského, která knihu vydala svým nákladem a tak dala na jevo, že i ona pochopila nutnost badání na poli sociologie práva u nás. Pochopilo ji ostatně i ministerstvo spravedlnosti, které tím, že autorovi přiřklo jubilejní cenu 1928 za tuto práci, ukázalo, že ji positivně hodnotí.
V tomto směru má tedy tato ne příliš rozsáhlá publikace čítající XI + 107 stran včetně francouzského resumé (na 5 stranách) průkopnický význam. Je prvou soustavnou kriminologickou prací v naší literatuře vůbec, pokud ovšem se kriminologie chápe jako odvětví sociologie. Je tedy i prvou prací všímající si systematicky venkovské zločinnosti, kterou autor slibuje zpracovati postupně celou obdobným způsobem. (V právě vyšlém Právním obzoru začíná vycházet druhá část: Delikt vyhrožování na venkově.) Ovšem je originelní i pokud jde o předmět sám, t. j. o delikty proti cti, které kriminologicky snad vůbec dosud nebyly zhodnoceny a prozkoumány. Už tato její priorita jí dodává ceny trvalé. Žádný budoucí vážný český kriminolog jí nebude moci nedbati a bude se s ní musiti vypořádati.
Ještě cennější je její obsahová stránka. Míním tím zcela svérázné pojetí předmětu. Kostrou všech úvah je totiž dělení deliktů proti cti na dvě velké skupiny: delikty reakční, kde urážka je odvetou na vnější útok namířený proti urážejícímu, ovšem útok pro tohoto nepříjemný — a delikty akční, v nichž »urážka sama o sobě je útokem na uráženého, aniž tento sám byl zavdal k tomu podnět činem směřujícím proti uražečovi«. Skupina deliktů akčních pak je tříděna na dvě podskupiny. Z nich prvá »autofinální« obsahuje ty urážky, jimiž urážející nesleduje žádného vnějšího účelu; urážky zde »prýští spontánně z duševnosti uražečovy«, »sledujíce pouze účel vnitřního uspokojení«; proto jsou samoúčelné: bujnost, chvástavost, vtipkování, klepíření. atd. je jejich pramenem. Druhá podskupina (»vlastní akce«) obsahuje urážky, které jsou urážejícímu prostředkem k dosažení nějakého vnějšího účelu jemu prospěšného, nejčastěji majetkového. — Toto třídění považuje autor za zásadní a platné pro všechny druhy deliktů. Na ně se potom připíná lišení co do formy deliktů proti cti a to na projevy slovní (urážky v užš. sm. a obvinění v přítomnosti a nepřítomnosti osoby urážené; v nepřítomnosti nabývají forem pomluvy, klepu a udání) a na projevy skutkové, — a dále dělení s hlediska pasivního subjektu na delikty proti cti osob soukromých a vrchnostenských, úředních. Tato druhotná třídění zaujímají pouze podružné místo a neliší se v podstatě, zejména pokud jde o osoby uražených, ničím od třídění používaných v našich zákonech. To je podstatný obsah části prvé.
Druhá část jedná o druzích a formách urážek. Zde je hlavně použito onoho třídění na delikty reakční a akční a ukázáno, jak vzniká reakce ve formě deliktů proti cti ze střetů v oblasti majetkové (včetně soudních sporů), v oblasti života biologického (ohrožení života, osobní svobody, život pohlavní atd.), v oblasti užšího života společenského (čest, život rodinný, příbuzenství, přátelství, konkurence), širšího života společenského (právo, náboženství, politika, kultura, národnost a rasa) a v oblasti rozkoší a zábav. O deliktech akčních je řečeno poměrně málo, poněvadž se zřídka vyskytují (autofinálních je asi 7,7 procent i vlastních akčních dokonce jen asi 0,1 proc.). Následuje (též poměrně stručné) pojednání o urážkách osob a institucí vrchnostenských a na to poukázáno na kombinace a účely urážek. V třetí části je řeč o příčinách urážek. Vysvětleno, proč je urážka na cti deliktem, a poukázáno poměrně obšírně na příčiny psychologické, vlivy přírodního prostředí a času (roční doba atd.), příčiny společenské užší i šidší a poměry hospodářské. Přičleněn stručný poukaz na to, jak by se měli delinkventi tříditi.
Čtvrtá část jedná o therapii, při čemž je řeč hlavně o účincích a účelu trestu.
V Dodatku se vysvětluje jednak obsah připojených statistických tabulek, jednak se zkoumá, proč všechny spáchané urážky se nedostanou před soud. To bylo nutno vysvětlili, neboť celá monografie je pracována čistě induktivně na podkladě statistických dat shrnutých v připojených tabulkách a je analysí 3250 případů deliktů proti cti, které autor sám jako soudce z povolání sebral. V této metodě vidím její největší přednost, neboť jen analysí co možná největšího počtu jevů určitého druhu možno si učiniti správný obraz o skutečných poměrech. Induktivní metoda zaručuje životnost vyvozeným poznatkům a umožňuje kontrolu nejen autorovi, nýbrž i čtenářům.
Bylo by si přáti, aby publikace, o níž jde, vyvolala co nejvíce zájmu schopných vědeckých pracovníků o kriminologii. Je to práce tak obsažná, že by se dala na jejím podkladě napsati celá Serie dalších monografií.1
Dr. Štajgr (Trenčín).

Pozn. redakce: Aniž by redakce chtěla jakýmkoliv způsobem zasahovati do objektivní kritiky tuto otištěné, považuje přece za nutné upozorniti na kritický hlas rovněž odborníka kol. doc. Dr. Solnaře v Právníku letošního ročníku, který nestaví se příznivě sociologickému pojetí autorovu. Zdá se tudíž, že o předmětu se snad ujme věcná a proto i plodná polemika, na niž čtenáře předem upozorňujeme.

Citace:

Dr. Ant. Ráliš: Delikty proti cti na venkově.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 1, s. 43-45.