Č. 9150.

Zaměstnanci veřejní: * Ustanovení § 51, odst. 3 služ. pragm. není předpisem o vyloučení neb odkladu postupu úředníků do vyšších požitků ve smyslu § 16 plat. zák. č. 103/26.
(Nález ze dne 26. března 1931 č. 4752).
Věc. Ing. Jaromír E. v P. proti ministerstvu pošt a telegrafů (odb. rada Dr. Frt. Holub) o služební plat. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. pošt odvolání, resp. námitkám st-le, technického komisaře, do výměru ředitelství pošt v Praze z 29. září 1927 o úpravě jeho služebních platů, jež se stala ke dni jeho definitivního ustanovení, t. j. ke dni 31. října 1925, započítáním legionářské a vojenské služby povinné, jakož i civilní státní služby asistenta s plnou kvalifikací na vysoké škole technické, pro zařádění a postup do vyšších služebních platů v rámci normálního platového a časového postupu v dřívějším platovém schématu ve služebním poměru technického úředníka postupové skupiny A, nyní služební třídy I b), jakož i proti způsobu jeho převodu do služebních platů podle zák. č. 103/26. — — —
O stížnosti uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí určuje jednak služební požitky ke dni 31. října 1925 jako dni definitivního ustanovení st-le stavebním adjuktem X. hodn. třídy, jednak provádí převod; st-lův do platů podle zák. č. 103/26 ke dni 1. ledna 1926 a vyslovuje, že nový zápočet služby legionářské a vojenské povinné, jakož i civilní státní poštovní a vysokoškolského asistenta ke dni 18. listopadu 1927 (den výkonu odborné zkoušky) není po zákonu přípustný.
V prvém směru přiznalo žal. min. st-li služební požitky toliko 4./X. hodn. třídy vyslovivši současně, že časový postup do IX. hodn. třídy nemůže nastati, ježto st-l nevykonal v rozhodné době odbornou zkoušku a nesplnil proto předpoklad, kterým jest podmíněn časový postup podle § 51 odst. 3 služ. pragmatiky. Stížnost shledává názor ten nesprávným a to v podstatě v úvaze, že se předpis § 51 odst. 3 služ. pragm. netýká oněch, nepragmatikálních období, která byla zvláštním aktem pro postup započtena. Účinky zápočtu takového projevují se prý v tom, že období ta se posuzují jako pragmatikální období, u nichž jsou splněny všechny podmínky podmiňující postup do vyšších požitků beze zřetele k tomu, zda zkouška byla složena či nikoliv. — Nss neuznal stanovisko stížnosti důvodným.
Jak vysvítá z ustanovení §§ 51 až 53 služ. pragmatiky, záležel institut časového postupu v tom, že úředník nabýval automaticky platů vyšší hodn. třídy beze změny hodn. postavení, ztrávil-li v témže služ. odvětví v nižší hodn. třídě určitou zákonem předepsanou služební dobu (lhůtu časového postupu). Stanovila tedy služ. pragmatika délku pragmatikální služební doby za jeden z předpokladů časového postupu a mohl postup ten nastati teprve, byl-li podán průkaz o tom, že úředník ztrávil předepsanou služební dobu v určité hodn. třídě. Jako výjimku z tohoto pravidla připustil § 51 odst. 6 služ. pragmatiky možnost zápočtu určitého období pro časový postup. Zákon mluví na tomto místě zcela všeobecně o zápočtu »určitého období« a nevylučuje tedy ani zápočet doby, která ztrávena byla v jiné službě než pragmatikálního úředníka. Tím, že zápočet takovéto nepragmatikální doby byl povolen, prohlášena byla doba ta za dobu rovnocennou se služební dobou pragmatikální a přiznána jí povaha a účinky doby posléz řečené. Jiný dosah zápočet ten neměl a ani míti nemohl, uváží-li se, že účelem zápočtu bylo podle cit. předpisu § 51 odst. 6 služ. pragmatiky toliko zkrácení skutečné služ. doby potřebné ve smyslu zákona pro časový postup a nic více. Zápočet takový nemohl v nedostatku jakékoliv positivní normy nahrazovati ostatní předpoklady, na něž služ. pragmatika časový postup vázala (na příklad § 51 odst. 3 a 4 a § 53 odst. 1 služ. pragmatiky o vyhovující kvalifikaci atd.) a nemohl zejména měniti předpisy, jež v tomto směru jsou rozhodné. Předpisy ty upravují otázku nároku na časový postup s jiných hledisek než s hlediska délky služ. doby, nemají se zápočtem doby nepragmatikální nic společného a sluší proto podle nich posuzovati nárok ten i tehdy, byla-li úředníkovi určitá nepragmatikální služba započtena pro časový postup.
Nelze proto souhlasiti se základním názorem stížnosti o právních důsledcích aktu o zápočtu služby nepragmatikální (voj. presenční, válečné a legionářské) pro otázku časového postupu s hlediska § 51 odst. 3 služ. pragmatiky a slušelo předpisu toho použiti i při určování služ. platu st-lova ke dni 31. října 1925. V této době neměl st-l odborné zkoušky a nemohl proto časovým postupem postoupiti do požitků IX. hodn. třídy. Neporušil tudíž žal. úřad zákon, nepřiznal-li st-li k uvedenému dni časový postup do IX. hodn. třídy z důvodů § 51 odst. 3 služ. pragmatiky a je opačný názor st-lův mylný.
Leč stížnost není důvodná, ani pokud vykládá § 51 odst. 3 služ. pragmatiky v ten rozum, že má nedostatek odborné zkoušky v době dovršení lhůty časového postupu jen ten právní důsledek, že se nepřihlíží k době, která uplynula od tohoto termínu až ke dni výkonu odborné zkoušky, že však z toho neplyne, že by vůbec nikdy se nebrala v úvahu služební doba, na jejíž započtení st-l měl právní nárok bez ohledu na to, zda zkoušku složil čili nic. Podle toho má stížnost za to, že výkonem odborné zkoušky oživne nárok na hodnocení započtené-nepragmatikální doby do časového postupu a že se účinky jeho promítnouti mají ke dni dovršení lhůty časového postupu, in concreto ke dni 31. října 1925. — Neprávem.
Otázkou výkladu § 51 odst. 3 služ, pragmatiky obíral se nss již v nál. Boh. A 8342/30, kde vyslovil a odůvodnil právní názor, že doba od dovršení lhůty časového postupu až do výkonu zkoušky odborné je do časového postupu započítatelna, že však časový postup je realisovatelným až od doby složení zkoušky.
Leč potom nemá opačný názor st-lův opory v zákoně a neměl st-l nároku na to, aby žal. úřad provedl časový postup ke dni 31. října 1925 po odbytí zkoušky s vyloučením období od 31. října 1925 do 18. listopadu 1927 (den složení zkoušky) a zřetelem k započtené služební době vojenské, legionářské a asistentské.
Rovněž bezdůvodným je názor, že st-li slušelo honorovati započtenou službu legionářskou, vojenskou a asistentskou po vykonání odborné zkoušky ke dni 18. listopadu 1927 a to tak, že mu měly býti přiznány 1. prosince 1927 požitky odpovídající 14 rokům, 2 měsícům a 5 dnům, t. j. VII/1 hodn. třídy. Požitky ty měly býti po té převedeny do nového platového systému a měl prý proto st-l nárok od 1. prosince 1927 na služné 6. platové stupnice stupně e) s přeslužbou 2 let, 2 měsíců a 5 dnů. Stížnost opírá tento názor toliko a výhradně o předpis § 51 odst. 3 služ. pragm. Leč stížnost přezírá, že podle zák. č. 103/26 (srovn. VII. část zák.) bylo lze provésti převod do platů tohoto zákona toliko podle požitků, které měl státní úředník v den 1. ledna 1926, resp. podle platů, jež by mu příslušely v důsledku personálních opatření učiněných v době od 1. ledna 1926 do vyhlášení plat. zákona (7. července 1926). Žádný z těchto předpokladů není však splněn v konkrétní věci st-lově. Neboť stížnost se domáhá převodu platového ke dni 18. listopadu 1927 (resp. 1. prosince 1927) a tedy ke dni, k němuž je provedení úpravy platové cestou převodu z dřívější požitkové soustavy na platový systém nový podle vůle zákonodárcovy vyloučeno. Stížnost nemůže však míti úspěchu ani, chce-li dříve uvedenou výtkou hájiti stanovisko, že nevykonání odborné zkoušky včas má zřetelem na předpis § 51 odst. 3 služ. pragm. i za účinnosti plat. zákona pouze v zápětí odklad provedení postupu do vyšších platů podle započtených let služby nepragmatikální (legionářské, vojenské a asistentské) k datu odbytí zkoušky.
Podle § 51 odst. 1—3 služ. pragm. vyznačoval se časový postup tím, že zaručoval státnímu úředníku požitky nejblíže vyšší hodn. třídy a postup do dalších stupňů této hodn. třídy. Byl podmíněn dvěma předpoklady. Délkou započítatelné služební doby ztrávené v nižší hodn. třídě a průkazem o výkonu odborné zkoušky. Jak patrno z §§ 4, 10, 11, 15, 16 plat. zák. č. 103/26, nahradil platový zákon dosavadní soustavu požitkovou státních úředníků, která vybudována byla na principu hodn. tříd, novým systémem, jehož základem je služební třída a platová stupnice. Služební plat úřednický skládá se ze služného, činovného a výchovného. Služné se zvyšuje podle § 15 cit. zák. postupem do vyšších stupňů a nastává zvýšení, jakmile úředník dovršil tři roky započítatelné služební doby se služným bezprostředně předcházejícího stupně téže platové stupnice. Ze srovnání předeslaných předpisů služ. pragmatiky a plat. zákona vysvítá, že platový zákon podržel z dřívějšího systému toliko postup platový v rámci jediné platové stupnice a že je mu automatický postup do platů vyšší platové stupnice cizí. Plat. zákon váže však postup do vyššího stupně toliko na podmínku jednu a to na dovršení tří let započítatelné služební doby. Podmínku § 51 odst. 3 služ. pragmatiky o výkonu odborné zkoušky plat. zákon pro postup do vyšších stupňů služného nerecipoval. Leč potom nemůže míti ustanovení § 51 odst. 3 služ. pragm. významu za účinnosti plat. zák. a dovolává se ho stížnost neprávem. Názoru tomuto není na překážku ani předpis § 16 plat. zák., který ponechal v platnosti dosavadní (sc. pragmatikální) předpisy o vyloučení a odkladu postupu úředníků do vyšších požitků i pro vyloučení, pokud se týče odklad zvýšení služného podle plat. zákona. Jak plyne z nál. Boh A 8342/30, není předpis § 51 odst. 3 služ. pragm. předpisem o vyloučení postupu do vyšší hodn. třídy a nemůže býti ani předpisem o odkladu postupu, uváží-li se, že obsahoval ustanovení o podmínce (předpokladu) časového postupu a tedy v podstatě něco jiného než co je vyjádřeno pojmem » odklad časového postupu« (§§ 53 a 54 odst. 2 služ. pragm.). — — —

Citace:

č. 9150. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 615-619.