NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6606.

Školství. — Živnostenské právo. — Administrativní řízení (Slovensko): I. * § 104 zákona z 10. října 1924 č. 259 Sb. nezrušil trvající státní školy učňovské zřízené za platnosti uherského zák. čl. XVII: 1884. — II. Přešly na stát čsl. závazky, které býv. stát uherský převzal v příčině konkrétního ústavu vyučovacího? — III. Znamená změna vyučovacího jazyka zánik dřívějšího a vznik nového ústavu vyučovacího? — IV. Správní akt jednostranný nebo veřejnoprávní smlouva?
(Nález ze dne 3. června 1927 č. 11910).
Prejudikatura ad II.: Boh. 1041/21 a 3799/24 adm.
Věc: Město B. proti ministerstvu školství a národní osvěty o zestátnění učňovské školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Uherské min. vyuč. vyslovilo výnosem z 8. dubna 1909, zaslaným školdozorci župy Zvolenské, že jest ochotno zestátniti od roku 1909—1910 učňovskou školu v B., zaručí-li se město, že složí do pokladny této školy vždy počátkem školního roku ročně per 2500 K, dále v prvé polovici ledna každého roku částku pocházející z pramenů naznačených v §§ech 4, 21, 51, 126, 158 a 164 zák. čl. XVII/1884 a že se postará obec o vytápění místností. Dosud určené a placené zápisné (školné) bude se až do dalšího opatření platiti i ve státní učňovské škole. Zestátněná škola má býti dle možnosti umístěna v místní škole měšťanské a pokud by to nebylo možno, jest obec povinna přenechati potřebné učebny ve škole ludové. V ostatním platí předpisy stanovené nařízením č. 33564/1893. Státní pokladna smí býti zatížena jenom do částky 2800 K. Výbor král. města B. usnesl se na to v zasedání, konaném dne 18. června 1909 jednohlasně, že město v případě zestátnění učňovské školy bude počátkem školního roku, t. j. v prvé polovici září platiti ročně 2500 K do pokladny školy, dále že každoročně v prvé polovici ledna zaplatí do pokladny školy částku pocházející z pramenů určených v §§ 4, 21, 51 zák. čl. XVII/1884 vyjma §§ 126, 158, 164 cit. zák., neboť z § 126 příjmy žádaného druhu neexistují a částky pocházející z pramenů zmíněných v § 158 a 164 náležejí podle 1. bodu § 23 zák. čl. XX/1901 jakožto pokuty z rozsudků adm. z poloviny městu a z poloviny min. fin. Dále zavázala se obec, že se postará o vytápění učňovské školy a zaručuje k tomuto účelu ročně 300 K. Konečně přistoupila obec na to, že dosud vybírané zápisné bude se platiti i na dále a že pokud by zestátněná učňovská škola nemohla býti umístěna ve státní škole měšťanské, ponechá jí potřebný počet učeben ve škole ludové. Na to prohlásilo býv. uh. min. vyuč. výnosem z 28. srpna 1909, že béře usnesení výboru města B. z 18. června 1909 se souhlasem na vědomí.
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že neuznává pro sebe závaznost úmluvy, která byla uzavřena v roce 1909 mezi obcí B. a býv. uh. min. vyuč. v příčině postátnění učňovské školy v B. a že nehodlá převzíti tuto školu do své správy, že jest však ochoten podporovati tuto školu v mezích platných předpisů týmž způsobem jako podporuje všechny ostatní školy této kategorie.
Stížnost vytýká proti tomuto rozhodnutí, že všechna práva a povinnosti příslušející uher. státu příslušejí nyní státu čsl. a uvádí k odůvodnění, že škola byla svého času roku 1909 zestátněna za podmínek shora uvedených a že i po utvoření čsl. státu stát spravoval školu tu bez všelikého zvláštního převzetí, poněvadž jest samozřejmé, že všechna práva a povinnosti, které příslušely uher. státu, eo ipso příslušejí také státu čsl.
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad ve svém odv. spise nejprve vytýká, že postátnění učňovské školy v B. provedené roku 1909 se stalo jenom jednostranným správním aktem, nikoliv veřejnoprávní smlouvou, takže onen správní akt možno kdykoliv změniti, aniž by obec mohla tvrditi porušení svých práv. Toto stanovisko žal. úřad nss nesdílí.
Nss nepokládal za nutné, zkoumati, zda shora uvedenými projevy uh. min. vyuč., resp. stěžující si obce vznikla mezi uherským státem a obci veřejnoprávní smlouva anebo zestátnění ono se stalo jednostranným aktem správním; neboť i kdyby tu byl dán případ druhý, šlo by přec o správní akt vydaný příslušným úřadem na základě pravomoci jemu platnou normou propůjčené (srovnej § 80 a násl. uher. zák. čl. XVII : 1884 a min. nař. č. 33569/1893 R. T. 1893 č. 244), jímž obec byla pravoplatným způsobem za určitých podmínek zproštěna závazků ji jinak podle zák. stihajících (srovnej zejména § 80 cit. zák. čl. a body 1 a 85 cit. min. nař.) a jímž býv. uher. min. vyuč. u výkonu své vrchnostenské moci ve věcech veř. školství určité rozhodnutí učinilo a na stát určité závazky převzalo Poněvadž pak zestátnění učňovské školy, jak se stalo shora uvedenými výnosy uher. min. vyuč., nebylo nijak terminováno a platilo tedy bez časového omezení, nelze shledati, že by zestátnění oné učňovské školy mohlo býti bez dalšího a kdykoliv státní správou odvoláno, ledaže ovšem zestátňovací akt onen pominul změnou právního nebo faktického stavu. Zda k takovéto změně po př. došlo, bude zkoumati zvláště.
Nelze tudíž shledati, že by nař. rozhod. již z důvodu uvedeného shora sub 1. nebylo vůbec způsobilé dotknouti se právní sféry stěžující si obce a že by tudíž stížnost již proto byla bezdůvodná, resp. nepřípustná.
2. Stížnost tvrdí, zcela povšechně, že všechna práva a všechny povinnosti býv. uherského státu příslušejí nyní státu čsl.
V této všeobecnosti nelze stanovisko stížnosti uznati správným. Naopak není čsl. stát — jak zastáváno konstantní judikaturou nss-u — všeobecným sukcesorem býv. státu uher., zejména nikoliv co do závazků majetkoprávních (srovnej nál. Boh. 1041/21 a 3799/24 adm.). Avšak v daném případě shledal nss, že zestátnění učňovské školy v B., provedené býv. uher. mim vyuč., je závazným i pro čsl. stát, a to z těchto úvah:
Ono zestátnění stalo se — jak již uvedeno — podle zák. čl. XVII: 1884 a min. nař. č. 33564/1893 kompetentním úřadem. Článkem II. zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. byly v platnosti zachovány také uvedený zákon a uvedené min. nař., které se staly — až do svého případného zrušení— zák. č. 11/1918 na území Slov. a Podk. Rusi právě tak součástí čsl. právního řádu, jako se součástí čsl. právního řádu v Čechách, na Mor. a ve Slez. staly příslušné, kdysi rak. normy (srovnej stran škol pokračovacích zejména §§ 75 a 100 živn. řádu rak. a nař. rak. min. vyuč. z 24. února 1883 č. 3674, Zentralblatt f. d. gewerbl. Unterrichtswesen svazek II. a prov. výnos z 5. dubna 1883 č. 6495, Věstník min. č. 11, Zentralblatt sv. II.). Stejně zůstaly v platnosti zachovány jednotlivé správní akty, vydané před převratem úřady uherskými na základě uvedených norem.
Dokud tedy — jak řečeno již shora — změnou právního nebo skutkového stavu zestátnění učňovské školy v B. nebylo odčiněno, je platným a závazným právě tak, jako je platným jakýkoli jiný správní akt na základě uher. živn. zákona vydaný, z něhož straně vznikla práva, na př. propůjčení koncese živn. a pod.
Ostatně jest uvážiti také, že v době převratu učňovská škola v B. byla státním ústavem státu uher. a že se škola ta stala tudíž — ne-li dříve — tedy nejpozději dnem účinnosti zák. 269/20, t. j. 1. května 1920 mocí §§ 1 a 8 tohoto zák. státním ústavem čsl.
3. Nutno tedy zkoumati, zda zestátnění učňovské školy provedené roku 1909 bylo platnosti zbaveno změnou právního nebo skutkového stavu.
a) Ve směru prvém vytýká žal. úřad v odv. spise, že § 253 odst. 3 zák. z 10. října 1924 č. 259 Sb. byl zrušen zák. čl. XVII/1884 i nař. č. 33584/1893, a že nyní je organisace škol učňovských provedena na základě zák. č. 259/1924 výnosem min. škol. ze 30. listopadu 1925 č. 96.000/25 - III, Věstník min. škol. roč. VII. č. 143.
Je ovšem pravda, že cit. zák. č. 259/24, který podle § 253 odst. 1 nabyl účinnosti dnem 1. června 1925, zbavil podle § 253 odst. 3 platnosti zák. čl. XVII/1884 a všechna nařízení, na jeho základě vydaná. Stejně je pravda, že § 104 a násl. zák. č. 259/24 nově upravil předpisy o učňovských školách, které pak byly podrobně provedeny cit. výnosem min. škol z r. 1925. Tato změna právního stavu však jednak působí jenom od 1. června do budoucna, nedotýká se tedy vůbec doby od 28. října 1918 až do 31. května 1925, jednak nejsou touto změnou právního stavu samotnou ještě nutně zbaveny platnosti také jednotlivé správní akty (po př. smlouvy veřejnoprávní) řádně vydané (po případě řádně uzavřené) za platnosti dřívějších předpisů. Pokud jde o dobu před 1. červnem 1925 nelze tedy nař. rozhodnutí vůbec opříti o předpisy zák. č. 259/24.
Pokud pak jde o> dobu od 1. června 1925, jest ovšem pravda, že § 104 a násl. zák. č. 259/24, resp. cit. výn. č. 96000/1925 (srovnej hlavně §§ 4, 6, 14 a 15) nepočítá se zřizováním státních škol učňovských, nýbrž že ukládá státu jen přispívání na náklad škol vydržovaných jinými činiteli. Avšak ani tyto předpisy nevyslovují zánik státních škol učňovských, zřízených za platnosti dřívějšího práva a zánik závazků státu k takovým školám.
Zejména nelze podklad pro takové zbavení platnosti v daném případě hledati také ani v předpisu § 100 výn. č. 96000/25, podle něhož »pozbyly platnosti« ... také »všechny výnosy býv. min. vyuč. učňovských škol se týkající«, a podle něhož dále »jest stanovy a učebné osnovy jednotlivých škol, zřízených před účinností zák. č. 259/24, přeměniti tak, aby tomuto výnosu odpovídaly.« Neboť výnos. č. 96000/ 25, nabyvší účinnosti podle § 100 svým vydáním, vyšel až po nař. rozhodnutí (de dato 25. srpna 1925), takže nss neměl ani příčinu zkoumati, zda cit. ustanovení jeho mají vzhledem k předpisům zák. 259/24 a vzhledem ke všeobecným předpisům publikačním, jakož i vzhledem na zásadní předpisy § 55 úst. listiny vůbec povahu právotvorné a všeobecně závazné normy, způsobilé rušiti nabytá práva.
Nelze tedy stanovisko, zaujaté žal. úřadem v nař. rozhodnutí v jeho všeobecnosti opříti ani pro dobu od 1. června 1925 do doby vydání nař. rozhodnutí o zákon č. 259/24.
b) Po stránce skutkové pak tvrdí žal. úřad v odv. spise, že závazky převzaté roku 1909 státem uh. stran učňovské školy v B. týkaly se jenom této učňovské školy organisované podle nař. č. 33564/1893 a mající zejména podle bodu 10 odst. 1 tohoto nař. vyučovací jazyk maďarský, kterážto škola však převratem via facti zanikla. Nehledě ani k tomu, že žal. úřad o takovéto důvody nař. rozhodnutí neopřel, jest o tomto stanovisku žal. úřadu uvážiti toto:
Závazky převzaté uher. státem podle tehdy platných předpisů týkaly se učňovské školy v B., jak tato podle toho kterého času platných předpisů byla organisována. — Žal. úřad ani netvrdí, že by učňovská škola v B. zřízená podle uher. předpisů byla bývala výslovným a pravoplatným aktem zrušena; nutno tedy i nynější učňovskou školu v B. pokládati potud za pokračovatelku býv. školy a za týž subjekt, dokud pravoplatným výrokem opak není zjištěn, což se však, jak řečeno, dosud nestalo.
Pouhá změna vyučovacího jazyka, která by mohla vyplývati po př. i z positivních předpisů zákona (srovnej § 1 zák. z 23. července 1919 č. 449 Sb., § 1 a § 5 zák. z 29. února 1920 č. 122 Sb.) a ze změny předpisu bodu 10 odst. 1 min. nař. č. 33564/1893 tím přivoděné, nepostačuje však k tomu, aby bylo lze míti za to, že právní poměry, trvavší stran učňovské školy s maďarským jazykem vyučovacím, nemají vůbec významu v příčině školy s čsl. jazykem vyučovacím.
Pokud pak jde o ostatní organisaci školy, jest uvésti toto:
Až do účinnosti zák. č. 259/24 t. j. do 1. června 1925 nemohly v organisaci škol učňovských na Slov. platiti jiné předpisy než předpisy uherské, tedy zejména § 80 a násl. zák. čl. XVII : 1884 a min. nař. č. 33564/93, a nemohly na Slov. ovšem — nebyvše tam nikdy řádně vyhlášeny a v platnost uvedeny — platiti předpisy rakouské. — Pokud snad via facti organisace školy v B. po převratu byla jiná, než jak odpovídalo právě cit. normám kdysi uherským, platícím — jak již řečeno — až do svého zrušení zákonem č. 259/24 podle zák. č. 11 Sb./1918 i nadále, šlo by právě jenom o stav faktický, který by nebyl způsobilý měniti platný stav právní, ani dotknouti se práv podávajících se z tohoto stavu právního. Pokud pak jde o novou organisaci učňovských škol podle § 103 a násl. zák. č. 259/24, tedy byla tato — jak zřejmo z předpisů min. výn. č. 99000/25 — uvedena v život teprve tímto výnosem, vydaným až po nař. rozhodnutí, takže pro posouzení zákonitosti nař. rozhodnutí musí zůstati stranou.
Nař. rozhodnutí nelze tedy po právu opříti ani o vývody žal. úřadu zmíněné sub 3 b). Z těchto úvah dospěl nss ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6606. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 973-977.