NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Č. 11333.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss-em (Slovensko): * Úředníci státních železáren v býv. Uhersku, kteří byli ustanoveni na základě nařízení vydaného býv. král. uh. min. veř. prací a dopravy z 24. února 1887 č. 6830 a nařízení téhož min. z 2. dubna 1887 č. 13081, byli ve služebním poměru soukromoprávním.
(Nález ze dne 7. června 1934 č. 8029/33.)
Věc: Eduard W. v R. (adv. Dr. Zdeněk Uhlíř z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o úpravu odpočivných požitků.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: St-l byl v době převratu inspektorem státních železáren a oceláren v T. Z nařízení vládního komisariátu při min. pro Slov. pro báňské a hutnické podniky a zařízení z 3. dubna 1919 byl — spolu s jinými zaměstnanci téhož podniku — správou státních železáren v P. vyzván, aby podal žádost za pensionování. Výnosem min. pro Slov. z 23. října 1919 byly mu na účet maďarského státu dnem 1. srpna 1919 poukázány pensijní požitky. Jelikož byl členem býv. železářského a železničního fondu v Budapešti, byly vzhledem k jeho služební době u maďarského eráru celkem činící 35 roků, 4 měsíce a 18 dnů, vyměřeny jeho odpočivné požitky podle stanov tohoto fondu, a to základní pense ročně 6600 Kč, bytná pense ročně 1000 Kč a válečná podpora ročně 720 Kč, celkem ročně 8320 Kč. V cit. výnosu, kterým i jiným býv. zaměstnancům železáren bylo poukázáno výslužné, jest poznamenáno, že »při převzetí železáren do státní správy republiky čsl. všichni byli ze služeb propuštěni a zaplaceno jim odškodné do 1. srpna 1919«.
Od 1. července 1923 vyplácejí se st-li pokladnou státních železáren v P. zálohou a k tíži podílů na uvedeném fondu, který má z likvidační podstaty připadnouti čsl. státu, tyto roční požitky: pense 10000 Kč, drahotní výpomoc 984 Kč, měsíční výpomoc 1512 Kč, nouzová výpomoc 1512 Kč, úhrnem ročně 14008 Kč.
Podáním z 25. září 1930 žádal st-l, dovolávaje se čl. 1 a 5 stanov pensijního ústavu maďarských král. státních železnic, aby jeho odpočivné požitky byly upraveny ve smyslu zák. ze 3. března 1921 č. 99 Sb. a zák. č. 70/1930 Sb. tak, jak to bylo provedeno u býv. zaměstnanců státních železnic. Tuto žádost vyřídilo min. prací nař. výnosem takto: »Na Vaši žádost sděluje min prací, že zák. č. 70/30 Sb., kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních zaměstnanců, nepřichází pro Vás v úvahu, protože Vaše zaopatřovací požitky byly vyměřeny podle stanov býv. železářského a železničního fondu v Budapešti a nebyly nikdy upravovány podle čsl. zák. a nař., nýbrž byly zvýšeny zcela dobrovolně až do odvolání nebo snížení. Pokud se odvoláváte na zaměstnance státních železnic, že byli rovněž členy tohoto fondu, a že jim byly upravovány zaopatřovací požitky podle čsl. zákonů a nařízení, se podotýká, že min. žel. výplatu požitků pensistů neželezničních nepřevzalo a nepřipustilo je také za členy pensijního fondu čsl. státních drah.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Podle § 4 zák. o ss má nss z úřední povinnosti zkoumati svoji příslušnost. Z této jsou podle § 3 lit. a) cit. zák. vyloučeny věci, o kterých přísluší rozhodovati řádným soudům. Bylo proto předem zkoumati povahu služebního poměru st-lova. Podle dekretu ústředního ředitelství býv. uher. král. stát. železáren v Budapešti z 8. února 1904, vydaného u příležitosti spojení organisace státních úředníků, podúředníků a sluhů, zaměstnaných u maď. král. státních železáren, se statusem zaměstnanců uher. státních drah, byl st-l jmenován ve spojeném státu státních železáren »inženýrem« ve smyslu platných pravidel, náležitostí a titulu zaměstnanců uh. král. železáren a státních drah. Při tom bylo v dekretu výslovně podotknuto, že tímto jmenováním podrobuje se nař. min. veř. prací a dopravy č. 6830 z 24. února 1887 a nař. téhož č. 13081 z 2. dubna 1887 služ. pragm. a pravidlům k ní v budoucnosti vydaným. Dodáno, že následkem tohoto jmenování vzdává se charakteru státního zaměstnance, ovšem se zachováním nabytých práv. Cit. nař. býv. uh. min. prací a dopravy z 24. února 1887 č. 6830 byl vydán služební řád pro zaměstnance uh. král. státních drah, předpisy jeho byly rozšířeny nař. z 5. prosince 1887 č. 46652 na zaměstnance král. uh. továrny na železo a ocel v D. Z ustanovení §§ 1, 3, 5, 56, 59 bod 5 tohoto služebního řádu vysvítá, že služební poměr i zaměstnanců státních železáren byl poměrem soukromoprávním.
Jak nesporno, byl st-l v den převzetí státních železáren v T. úředníkem tohoto podniku. Ale pak nebyl, jak plyne ze souvislosti předeslaných předpisů s dříve uvedeným dekretem, st-l k býv. uh. státu v právním poměru veřejnoprávním, nýbrž ve služebním poměru soukromoprávním. Že by na tomto poměru bylo po stránce právní kvalifikace jeho něco změněno po převzetí státních železáren do vlastnictví čsl. republiky ze spisů nevysvítá. Změnu takovou nelze zejména spatřovati v dekretu min. pro Slov. z 23. října 1919, jímž byly st-li poukázány pensijní požitky, neboť z obsahu aktu toho nic nesvědčí tomu, že by byl chtěl min. pro Slov. založiti veřejnoprávní poměr st-le k čsl. republice. Je tomu tak tím méně, uváží-li se, že pensijní požitky tyto, jakož i zvýšení jich bylo poukázáno výslovně zálohou na účet uh. státu, pokud se týče k tíži býv. železářského a železničního fondu v Budapešti.
Za tohoto stavu věci nemohlo jíti mezi žal. úřadem a st-lem o spor z veřejnoprávního poměru a je proto příslušnost nss-u k projednání sporu vyloučena podle § 3 a) zák. o ss.

Citace:

Č. 11333. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1187-1188.