NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6960.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení:
I. Při rozloučení obce nastává úplný zánik dosavadní obce jako samostatné právní osobnosti a nastupují na její místo obce nové, vzniklé rozloučením původní obce jednotné. — II. O rozdílu mezi činností nadřízeného samosprávního úřadu jako úřadu dozorčího a jako instance.
(Nález ze dne 12. prosince 1927 č. 22946).
Věc: Městská obec B. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran odprodeje obecních pozemků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Měst. zastupitelstvo v B. se 13. dubna 1925 usneslo, aby obecní pozemky zvané »Lada« a »Sázený« byly po částech prodány většímu počtu žadatelů. Ve schůzi konstatováno, že ob. fin. komise, jíž byla záležitost dne 21. října 1924 předána, dobrozdání nepodala. Usnesení bylo veřejně vyhlášeno dne 15. dubna 1925. — Z tohoto usnesení podal člen obecního zastupitelstva Ant. J. odvolání; osk v B. považovala podání to za dohlédací stížnost, zrušila usnesení obecního zastupitelstva, poněvadž usnesení tomu nepředcházelo zákonité vyjádření dosud neustanovené nové fín. komise, a ježto dosud mezi B. a M. nedošlo k rozdělení majetku dříve společné, do roku 1920 nerozdělené městské obce B. mezi obce nově utvořené: město B. a obec M. — — —
Odvolání měst. obce B. zamítl zsv nař. rozhodnutím jako bezdůvodné. — — —
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neuznal nss důvodnou.
Především zabýval se nss námitkou stížnosti, že zsv rozhodoval o schválení prodeje obecních pozemků v prvé stolici, ač rozhodnutí to podle § 23 obec. fin. nov. přísluší osk-i. Námitku tu uznal nss bezpodstatnou.
St-lka nerozeznává tu, stejně jako na jiných místech stížnosti, jasně činnost nadřízeného úřadu samosprávného jako úřadu rozhodujícího v instančním pořadí o opravných prostředcích proti usnesením obecního zastupitelstva podle § 99 obec. zř. k němu podaných, od činnosti schvalovací, k níž úřad ten jest podle § 23 ob. fin. nov. povolán ve své funkci úřadu dohlédacího.
V daném případě žal. úřad, vycházeje z předpokladu, že usnesení ob. zastupitelstva o prodeji obecních pozemků bylo ve lhůtě odvolací vzato v odpor opravným prostředkem, podaným osobou k podání opravného prostředku legitimovanou, uznal výrok osk z 9. května 1925 za instanční rozhodnutí o onom opravném prostředku, a k rekursu stěžující si obce pak toto rozhodnutí rovněž jako úřad k tomu podle § 77 zák. o okres. zast. povolaný v pořadu instančním přezkoumal. Nešlo-li tudíž ve správním řízení vůbec o schválení hospodářského opatření obce dohlédacími úřady, nýbrž o instanční rozhodování o opravných prostředcích proti usnesení obecního zastupitelstva, nelze důvodně tvrditi, že zsv si v daném případě přisvojil kompetenci, která podle § 23 ob. fin. nov. přísluší bezprostřednímu úřadu dohlédacímu.
Dále namítá stížnost, že žal. úřad nevyvodil ze svého předpokladu, že podání Ant. J. bylo řádným opravným prostředkem, náležitých konsekvencí, neboť po názoru stížnosti měl žal. úřad výrok osk zrušiti a jí naříditi, aby o onom opravném prostředku instančně rozhodla.
K postupu takovému nebylo však po názoru nss-u důvodu, neboť opravný prostředek, který stěžující si obec proti usnesení osk k zsv-u podala, měl podle všeobecných zásad v řízení správním uznávaných účinek devoluční, to jest řešení sporné otázky přešlo na zsv v mezích opravného prostředku in toto, a zsv nebyl tedy omezen na výrok rozhodnutí osk potvrzující nebo rušící, nýbrž mohl sám rozhodnouti ve věci, pokud měl pro výrok svůj dostatečný skutkový podklad. Poněvadž pak nesprávný názor osk o právní povaze podání Ant. J. neprojevil na věcný obsah rozhodnutí osk žádného vlivu, nebylo překážky, aby zsv v pořadu instančním přezkoumal věcnou správnost výroku osk a sám rozhodl meritorně. — — —
Po stránce věcné namítá stížnost, že názor žal. úřadu, že měst. obec B. není oprávněna bez souhlasu obce M. disponovati s majetkem, který patřil měst. obci B. před rozdělením této obce v obce dvě, dokud nebylo provedeno majetkové vypořádání mezi oběma rozdělenými obcemi, odporuje zákonu a účelnosti. Přezkoumávaje po této stránce nař. rozhodnutí, pokud námitky stížnosti dávají mu k tomu podnět, uvažoval nss takto:
Žal. úřad spatřuje právní překážku, bránící stěžující si obci ve volné disposici s majetkem dosud nerozděleným bez souhlasu obce M. v tom, že nedošlo dosud k majetkovému vypořádání mezi oběma rozdělenými obcemi. Proti tomu stížnost, nepopírajíc, že majetkové vypořádání s obcí M. dosud provedeno nebylo, ani netvrdíc, že obec M. s usneseným prodejem ob. pozemků projevila souhlas, namítá pouze, že by odporovalo zásadám platným v právu vlastnickém, kdyby stěžující si obci, která jest knih. vlastníkem pozemků, o jichž prodej šlo, byla ukládána povinnost opatřiti si ke každé majetkové disposici souhlas obce odloučené proto, že odloučená obec pouze hodlá uplatniti své domnělé vlastn. právo k prodávaným pozemkům, aniž by o uznání tohoto tvrzeného práva u řádného soudu zakročila. Toto stanovisko stížnosti nss nesdílí, neboť se zakládá na omylném názoru o právních účincích rozloučení jednotné místní obce v obce dvě nebo obcí několik. Na rozdíl od změny hranic obcí, která dotýká se pouze velikosti nebo konfigurace území obecního, aniž má jakýkoliv vliv na trvání dosavadních obcí jako samostatných právních subjektů, nastává při rozloučení obce úplný zánik dosavadní obce jako samostatné právní osobnosti, a nastupují na její místo obce nové, rozloučením původní jednotné obce vzniklé. Z toho plyne pro daný případ, že stěžující si městská obec B., která svým zastupitelstvem se usnesla na prodeji pozemků »Lada« a »Sázený«, není totožnou s měst. obcí B. před provedením rozloučení, nýbrž že rozloučením bývalé obce B. v obce B. a M. vznikly dvě nové, dříve neexistující obce. Na tom nic nemění okolnost, že jedné z nově vzniklých obcí ponecháno bylo jméno obce dřívější, rozloučením zaniklé. V důsledku toho nelze ovšem pro stanovisko stížnosti nic vyvozovati z toho, že v poz. knihách jest jako vlastník pozemků, o jichž prodej šlo, zapsána měst. obec B., neboť tato měst. obec B. není, jak svrchu dovozeno, totožnou s novou obcí B., která se na prodeji pozemků usnesla. Vycházel-li žal. úřad z názoru, že dokud nebylo provedeno mezi nově utvořenými obcemi majetkové vypořádání, není stěžující si obec oprávněna disponovati s majetkem býv. měst. obce B., a v důsledku toho zamítl nař. rozhodnutím odvolání, jímž stěžující si obec se snažila obhájiti svou disposiční volnost nad pozemky, které chtěla prodati, nelze uznati, že nař. rozhodnutí jest v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 6975. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 639-640.