NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2347.

Zákon o tisku ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863.
Pod ustanovení §u 24 zákona nespadá sice reprodukce nepodstatných a trestně bezvýznamných vět zabaveného spisu, není však zapotřebí doslovného uveřejnění, nýbrž stačí reprodukce trestného obsahu.
(Rozh. ze dne 19. dubna 1926, Zm I 14/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 5. listopadu 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 24 zák. ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863.
Důvody:
Zmateční stížnost, uplatňujíc pouze důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. namítá, že obžalovaný byl odsouzen pro přečin podle §u 24 tisk. zák. nesprávně proto, že první soud nezjistil, že doslov míst, jež obžalovaný reprodukoval ve svém časopise ze zabavené knihy »Tote Scholle«, naplňuje již o sobě skutkovou podstatu trestného činu (§u 14 čís. 3 zák. na ochr. rep.). Zmateční stížnost má za to, že v případech, kde bylo soudním nálezem zakázáno rozšiřovati buď celé dílo, nebo celý soudem zabavený článek, dopouští se ten, kdo otiskne pouze jednotlivá místa z nich, přečinu podle §u 24 tisk. zák. jen tenkráte, naplňují-li otištěné výňatky již o sobě skutkovou podstatu trestného činu. Tomu prý v souzeném případě tak není, poněvadž podle názoru zmateční stížnosti obžalovaný otiskl pouze výňatky trestně nezávadné. Mimo to nejsou prý v zabaveném článku periodického tiskopisu »D. L.« otištěny jednotlivé výňatky ze zabavené knihy »Tote Scholle« věrně a doslovně, nýbrž ve výňatku ze strany 104 byla prý změněna slova i obsah tak, že uveřejněná nová věta dává zcela opačný smysl než má v knize a z vět na str. 107 byly uveřejněny jen slovně pozměněné zlomky a dána jim forma nového celku. Zmateční stížnost není v právu. Lze jí sice dáti za pravdu v tom, že by neodpovídalo správnému výkladu zákona, kdyby se pod trestní sankci §u 24 tisk. zákona podřaďovala tisková reprodukce zcela nepodstatných a trestně bezvýznamných vět zabaveného spisu, na př. všeobecných vět takového rázu, jaké příkladmo uvádí zmateční stížnost. Na druhé straně však nelze souhlasiti s jejím náhledem, že zákonný pojem »rozšiřování obsahu zabaveného spisu tiskem« předpokládá uveřejnění doslovu zabaveného díla nebo jeho části, poněvadž takovýto výklad, při němž by již sebe menší úchylky od původně zabaveného textu činily reprodukci jeho beztrestnou, příčil by se povaze věci a činil by v praxi zákonný předpis §u 24 tisk. zákona ilusorním. Při správném výkladu záleží na tom — poněvadž к naplnění skutkové podstaty §u 24 stačí beze vší pochybnosti i uveřejnění pouhého obsahu zabaveného tiskopisu — zda jest předmětem reprodukce trestný obsah zakázaného spisu. Že tomu tak jest v souzeném případě, o tom nemůže býti pochybnosti vzhledem ke zjištěním prvního soudu. Soudce, který vynáší nález podle §u 24 tisk. zák., není povolán (jak mylně za to má zmateční stížnost), by samostatně posuzoval, co činí v jednotlivém případě obsah zabaveného tiskopisu trestným, poněvadž účelem tohoto zákonného ustanovení jest uhájiti soudcovský nález v tom směru již vydaný, jehož obsah a odůvodnění jsou jedině rozhodný pro posouzení otázky trestnosti zabaveného obsahu.
V souzeném případě zjišťuje nalézací soud, že kniha »Tote Scholle, eines deutschen Dorfes Kreuzweg«, sepsaná Aloisem F-em a vydaná v Berlíně, byla pro svou nepřátelskou tendenci proti českému národu nálezem zemského trestního soudu v Praze ze dne 14. dubna 1925 zabavena a to v celém svém obsahu a že týmž nálezem byl řádně vysloven zákaz dalšího rozšiřování této knihy a zákaz vyhlášen v úředním listě Československé republiky dne 18. dubna 1925. Zjišťuje dále, že obžalovaný přes tento zákaz uveřejnil v periodickém časopise »D. L.« v čísle z 10. června 1925 posudek o této knize s nadpisem »Das Bilderbuch sudetendeutscher Dorfpolitik beschlagnahmt«, v němž otiskl jednotlivá místa ze strany 104 a 107 zabavené knihy s nepatrnými změnami. Uváží-li se, že obě původní místa v knize, stavící na pranýř Němce, kteří ze sobeckých důvodů nebo ze zbabělosti ustupují Čechům, prodávajíce jim svůj majetek, v čemž autor vidí národní zradu, za jakou by prý Čecha stejně jednajícího stihlo opovržení celého jeho rodu, — mají tendenci zřejmě Čechům nepřátelskou a že týž smysl mají i výňatky reprodukující obě místa, jež autor článku pozměnil jen tím, že shrnul významnější věty ze strany 107, vynechav méně význačné, by dosáhl větší účinnosti, a že citátu ze strany 104 dal přímo formu výzvy k nepřátelskému boykotu proti Čechům, — dlužno souhlasiti s náhledem prvního soudu, že obžalovaný uveřejnil tiskem odstavec zabaveného spisu a že jest dána skutková podstata přečinu podle §u 24 tisk. zák. Neoprávněnost námitky, že soud byl povinen samostatně zjistiti, naplňují-li uveřejněné zabavené výňatky skutkovou podstatu přečinu, vyplývá z toho, co bylo uvedeno.

Citace:

č. 2347. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 256-258.