č. 8046.

Bytová péče:* Ani podle §§ 9—14 zák. č. 118/28 není zajištění bytu přípustné, jestliže již před doručením rozhodnutí o zajištění bytu nájemní poměr mezi vlastníkem domu a státním zaměstnancem byt obývajícími byl rozvázán dohodou stran.
(Nález ze dne 20. června 1929 č. 12.208.)
Prejudikatura: Boh. A 3407/24, 3396/24.
Věc: Julius H. v P. proti, zemské správě politické v Praze o zajištění bytu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem z 26. března 1928 oznámila zsp v Praze st-li, že hodlá v jeho domě zajistiti třípokojový byt s příslušenstvím po řediteli Karlu B. pro profesora Petra K. V námitkách bránil se st-1 zamýšlenému zajištění, namítaje, že nájemní poměr byl zde rozvázán dohodou stran, ježto manželka dosavadního nájemníka sdělila st-li dne 2. ledna 1928, že se s manželem pravděpodobně asi v únoru 1928 z bytu vystěhují, poněvadž byl profesor B. definitivně přeložen do M., má tam čtyřpokojový byt, a na pražský byt dále nereflektuje. St-1 pojal toto prohlášení za výpověď, a když nájemník a jeho manželka popřeli, že výpověď dali, podal jednak určovací žalobu, že výpověď dána byla, jednak
50 návrh na svolení soudu k výpovědi podle § 1 odst. 2 č. 4 zák. o ochraně nájemníků. Jinak uplatňoval, že bytu nutně potřebuje pro svého bratra. V řízení o námitkách konaném uvedl nájemník a jeho manželka, že formální výpověď z bytu nedali. Dále uvedli, že byt vyklidili 11. dubna 1928, ředitel B. pak dodal, že klíče od bytu odevzdal ředitelství gymnasia, a že spor, vyvolaný určovací žalobou, skončil zpětvzetím žaloby, když ředitel B. právnímu zástupci vlastníka domu prohlásil, že jest mu lhostejno, co se s bytem stane, a složenou činži za 2 čtvrtletí ze soudního deposita začátkem května 1928 vybral, ježto ani zsp, ani nástupce v bytě nechtěli mu zaručiti náhradu výloh spojených s vedením sporu.
Nař. rozhodnutím zajistila zsp na základě §§ 9 až 16 zák. č. 118/28 byt v domě st-lově pro profesora Petra K. Ve výnosu uvedeno, že byt byl obýván 19. srpna 1922 státním zaměstnancem B., který byl služebné přeložen do obce jiné, konaným šetřením pak že bylo zjištěno, že vlastníku domu dosud výpověď dána nebyla, že není zde vylučujícího důvodu § 24 cit. zák., a k námitkám st-lovým proti zajištění podaným nelze přihlížeti, poněvadž nejsou zákonem odůvodněny.
Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss toto:
Podle § 13 odst. 1 zák. č. 118/28 nelze zajistiti byty, z nichž byla státním zaměstnancem nebo vlastníkem domu již platně dána výpověď. Zajišťuje nař. rozhodnutím předmětný byt podle §§ 9 až 16 cit. zák., vyřídil žal. úřad námitku st-lovu v řízení správním vznesenou, že totiž zajištění brání okolnost, že nájemní poměr byl rozvázán dohodou stran, pokud se týče faktickým vyklizením bytu ještě před doručením zajišťovacího příkazu, poukazem k tomu, že šetřením bylo zjištěno, že vlastníku domu výpověď dána nebyla. — Z tohoto znění nař. rozhodnutí nutno souditi, že žal. úřad stojí na stanovisku, že zajištění bytu brání jen takové rozvázání nájemního poměru, které se stalo výpovědí. Avšak nss vyslovil již v nál. Boh. A 3396/24 právní názor, že zajištění bytu podle zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 není přípustno ani tehdy, jestliže již před doručením zajišťovacího rozhodnutí nájemní poměr mezi vlastníkem domu a státním zaměstnancem byt obývajícím byl rozvázán dohodou stran. V nál. Boh. A 3407/24 vyslovil nss dále, že podle § 13 cit. zák. nelze zajistiti byt tehdy, když třeba bez výpovědi byl nájemní poměr rozvázán vyklizením bytu a odevzdáním klíčů.
Na názorech těchto trvá nss i za platnosti zákona č. 118/28, nemaje důvodu uchýliti se od názorů, v nálezech těch vyslovených, když zák. č. 118/28 sleduje týž účel jako zákon č. 225/22, ve znění zák. č. 87/23, jest vybudován na týchž zásadách a podle důvodové zprávy k vl. návrhu zák. toho (Tisk 1585 posl. sněm. 1928) rozvádí jen zásady, obsažené v § 13 dosavadního zák., podrobněji v §§ 9 až 16, při čemž byla volena textace vylučující různé pochybnosti, k nimž zavdalo podnět znění dosavadní.
Ve sponém případě tvrdil st-1 nejen, že nájemní poměr byl rozvázán prohlášením manželky nájemníka z 2. ledna 1928, že byt asi v únoru 1928 vyklidí, nýbrž uvedl dále, že nájemní poměr byl rozvázán tím, že nájemník byt 11. dubna 1928 vyklidil a od doby té až do zajištění bytu, vysloveného výnosem z 2. srpna 1928, uplynula téměř 2 nájemní období, aniž úřad zajištění vyslovil, a vlastník domu tedy právem mohl se domnívati, že může s bytem volně disponovat. Nájemník pak výslovně připustil, že byt fakticky vyklidil 11. dubna 1928, že klíče od bytu sice odevzdal ředitelství gymnasia, že však při zpětvzetí určovací žaloby, že výpověď dána byla, prohlásil právnímu zástupci vlastníka domu, že mu je lhostejno, co se s bytem stane, a složenou činži vzal zpět. — Toto prohlášení nájemníka nelze vykládati jinak, než že po vyklizení bytu nechtěl dále zůstati v nijakém právním poměru k vlastníku domu.
Vycházeje z právního názoru, že překážkou zajištění bytu může jedině bytí takové rozvázání dosavadního poměru, jež přivoděno bylo formální výpovědí, a neuznávaje v důsledku toho za rozhodnou okolnost, zda dosavadní nájemní poměr byl či nebyl před zajištěním bytu rozvázán dohodou stran a faktickým vyklizením bytu, se žal. úřad námitkou st-lovou vůbec nezabýval. Ježto opomenutí to spočívá na mylném výkladu předpisu § 13 odst. 1 zák. č. 118/28, bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 8046. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 945-947.