NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 5020.

Na částku, zabavenou podle §u 26 čís. 4 nařízení ze dne 29. února 1924, čís. 46 sb. z. a n. a zadrženou jako jistota za pokutu a vyšetřovací útraty ve smyslu důchodkového trestního zákona nelze ve smyslu dvorského dekretu ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s. vésti exekuci.
(Rozh. ze dne 5. května 1925, R II 143/25/1.) K návrhu finanční prokuratury zrušil soud prvé stolice exekuci zabavením nároku (pohledávky) povinného proti eráru na vydání peněz, zabavených dle §u 26 čís. 4 nařízení ze dne 29. února 1924, čís. 46 sb. z. a n. hlavním celním úřadem v B. Rekursní soud zamítl návrh na zrušení exekuce. Důvody: Není platných předpisů, že by cizozemské valuty, zabavené dle §u 26 (4) vládního nařízení ze dne 29. února 1924, čís. 46 sb. z. a n., a peníze, zabavené důchodkovými úřady, byly vyňaty z exekuce vůbec nebo z exekuce na ně zvlášť vedené. Vládní nařízení ze dne 29. února 1924, čís. 46 sb. z. a n. to neustanovuje, nýbrž uvádí, že v trestních nálezech nutno vždy vysloviti, že veškeren zisk z trestného činu, dále cizí platidla, kterými trestný čin byl podniknut, anebo která ku spáchání trestného činu byla určena nebo jím získaná, nebo hodnoty takových cizích platidel propadají v prospěch státu, a to i tehdy, nejsou-li vlastnictvím odsouzeného a bez ohledu na váznoucí na nich práva osob třetích anebo nároky jiných osob k nim, a z §§ 152, 162 důch. tr. zák. jde jen na jevo, že pokuty důchodkové a útraty důchodkové trestního řízení požívají přednostního práva zástavního na věcech, které jsou předmětem důchodkového přestupku nebo prostředkem k němu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Finanční prokuratura v zastoupení eráru použila oprávnění, daného příslušným úřadům v §u 295 ex. ř. odstavec druhý a navrhla zároveň zrušení exekuce podle §u 39 čís. 2 ex. ř. Z tohoto oznámení finanční prokuratury vyplývá, že 80 amer. dolarů bylo zabaveno podle §u 26 čís. 4 vládn. nařízení ze dne 29. února 1924, čís. 46 sb. z. а n., a 340 Kč že bylo zadrženo ve smyslu příslušných předpisů důchodkového trestního zákona jako jistota za pokutu a vyšetřovací útraty. Vymáhající věřitelé poukazují sice na to, že částky ty nebyly dosud prohlášeny za propadlé, a patrně prý také nebudou pro nedostatek podstaty trestného činu shora uvedeného. Naproti tomu nebylo však dosud rozhodnuto ani o vrácení těchto peněz povinnému. Není proto ještě jisto, zda povinnému budou vráceny obě částky celé či zmenšené, čemuž nasvědčuje dopis finančního ředitelství. V každém případě jde o peněžní pohledávku u veřejné pokladny dosud nesplatnou a nepoukázanou, na kterou nelze vésti exekuci podle dvorského dekretu ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s., jenž byl ponechán v platnosti čl. 9. čís. 5 uvoz. zák. k ex. ř.

Citace:

č. 5020. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 887-888.