NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4836.

V civilním řízení soudním jest důkaz posudkem vysoké školy vyloučen, není-li opak v těch kterých zákonech výslovně stanoven.
Z důvodu §u 530 čís 7 c. ř. s. nelze se dovolávati skutečností, vzniklých teprve po té, kdy bylo skončeno jednání v prvé stolici.
(Rozh. ze dne 24. března 1925, Rv I 170/25).
Žaloba o obnovu řízení dle §u 530 čís. 7 c. ř. s. byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
S hlediska §u 503 čís. 4 c. ř. s. vytýká dovolání napadenému rozsudku, že neprávem uznal žalobu o obnovu řízení z formálních důvodů §u 530 čís. 7 c. ř. s. za nepřípustnou. Nesprávné použití práva formálního nelze uplatňovat! dovolacím důvodem §u 503 čís. 4 c. ř. s., vyhraženým pro výtku nesprávného použití práva hmotného, nýbrž jen s hlediska čís. 1 — 3 tohoto místa zákona. Podle obsahu dovolatelových vývodů k tomuto bodu šlo by o dovolací důvod vadnosti řízení podle §u 503 čís. 2 c. ř. s. Než ani toho není. Nižší soudy dolíčily v podstatě zcela správně, že dovolatelka důkaz zápisy a listinami pozemkové knihy o služebnosti, odváděti vody z domu čís. 199 v H. přes zahradu u domu čís. 382 tamtéž, a důkaz ombrometrickými výkazy o dešťových srážkách mohla k platnosti přivésti před koncem ústního jednání, při kterém byl vydán první rozsudek prvé stolice ze dne 23. října 1922, že tak jen vlastní vinou včas neučinila a že se tudíž obnova pro tyto okolnosti podle posledního odstavce §u 530 c. ř. s. nepřipouští. Totéž by celkem platilo také o nepřipuštění důkazu posudkem vysoké školy technické o nesprávnosti posudku znalce K-a, kdyby vůbec bylo lze k jejímu posudku přihlížeti. Posudek vysoké školy technické se obrací proti znaleckému posudku znalce K-a ze dne 16. března 1922. Jeho správnost napadala žalobkyně soukromým posudkem jiných znalců již podáním ze dne 22. května 1922 takže měla dosti času též důkaz posudkem vysoké technické školy před koncem ústního iednání ze dne 23. říina 1922 uplatňovati. Ale důkaz znaleckým posudkem zpracovaný nějakým sborem, jakým jsou universitní fakulty, profesorské sbory jiných vysokých škol a pod. není podle platného c. ř. s. vůbec přípustným. Podle §u 351 c. ř. s. má rozhodující soud. je-li třeba provésti důkaz znalci, ustanoviti jednoho nebo několik znalců. Zákon předpokládá tedy osoby fysické jako znalce. Podle §§ 276, 328 a 367 c. ř s. je znalecký důkaz provésti před soudem nalézacím, a podle §§ 340 a 367 c. ř. s. mají strany právo znalcům dávati otázky. Obě je při posudcích fakulty a pod. sborů podle povahy věci vyloučeno. Výjimky z těchto předpisů, kotvících v zásadě ústnosti a bezprostřednosti pro platný c. ř. s. příznačné a jej ovládající, lze připustiti jen tehdy, kde je to zvláštními předpisv stanoveno na př. podle §u 33 zákona ze dne 11 ledna 1897, čís 30 ř. zák. o právu patentním, §§ 63 a 68 zákona ze dne 26. prosince 1895, čís. ř. zák. 197 o právu původcovském, §u 26 zákona ze dne 16 ledna 1896. ř. zák., čís. 89 r. 1897 o potravinách a pod. Ohledně vysokoškolských sborů profesorských obdobného předpisu v c. ř. s není, ačkoli bv § 126 tr. ř. byl zákonodárci dával k němu jistě dostatečný podnět. Z toho nutno souditi, že si v civilním řízení nelze vyžádati a tudíž ani použiti znaleckého posudku řečeného rázu, jak Nejvyšší soud rozhodl také již ve svém rozhodnutí čís. 3192 sb. n. s. Srovnání podobných posudků s vyjádřeními obchodních komor, soudy často vyžádanými ohledně obchodních zvyklostí, není místné, neboť nejde v takových případech o posudek obchodních komor, nýbrž jde toliko o zprávy, které skutečnosti v té oné otázce jim z jejich obvodu přišly k známosti. Vyžadují-li soudy snad tu neb tam od obchodních komor skutečně i posudky, nemůže jejich nesprávný postup pro řešení tohoto sporu miti významu Výsledku vykopávek u domu čís. 199 ze dne 6. března 1924, tedy skutečnosti vzniklé teprve po 23. říjnu 1922, to je po tom, kdy bylo jednání v prvé stolici skončeno, nelze se vůbec za účelem obnovy dovoláva ti, neboť rozsudek má býti v souhlasu se skutkovým stavem věci, jaký je tu v době, kdy byl vynesen v prvé stolici (srv. k tomu zdejší rozhodnutí Sb. n. s. civ. 2946, tam uvedenou literaturu a dra Hory Čsl. procesní právo civilní, 1924, III. str. 144). Žaloba o obnovu se podle toho neopírá správně o žádný z důvodů §u 530 c. ř. s. a měla proto býti podle §u 538 c. ř. s. v neveřejném zasedání, po případě podle §u 543 c. ř. s. při ústním jednání odmítnuta. Byla-li přes to věcně vyřízena rozsudkem, nelze ani její zamítnutí míti za pochybené.

Citace:

č. 5056. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 958-959.