NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2670.

»Zprotivení se skutečným násilným vztažením ruky« ve smyslu §u 81 tr. zák. nepředpokládá činnost, směřující přímo a bezprostředně proti vrchnostenské osobě; onomu pojmu odpovídá každý čin, předsevzatý s vynaložením tělesné síly a značící odpor, směřující přímo nebo nepřímo proti oné osobě; není třeba, by se násilný čin pachatelův dotýkal bezprostředně těla vrchnostenské osoby; stačí, směřuje-li přímo proti věci, jež je ve spojení s jejím tělem, tím však zároveň proti tělu osoby té, na niž se fysická síla pachatelova prostřednictvím věcí převádí; stačí, směřuje-li násilný čin proti koni, na němž vrchnostenská osoba sedí.
Při odsouzení pro přečin podle §u 283 tr. zák. nelze uznati na ztrátu práva volebního.
Okolnost, že se pachatel vážně provinil proti veřejnému pokoji a řádu, neopodstatňuje o sobě závěr na pohnutku nízkou a nečestnou.
(Rozh. ze dne 21. února 1927, Zm I 502/26). Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 1. července 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §u 81 tr. zák. a přečinem podle §u 283 tr. zák., vyhověl však v zasedání neveřejném odvolání obžalovaného z výroku, jímž byla vyslovena ztráta práva volebního, v ten smysl, že výrok ten odpadá, mimo jiné z těchto
důvodů:
Pokud jde o zločin podle §u 81 tr. zák. namítá stížnost, že nalézací soud má neprávem za to, že se obžalovaný zprotivil osobě, v §u 68 tr. zák. jmenované; neboť skutečné násilné vztažení ruky nestalo se prý vůči takové osobě, nýbrž směřovalo prý pouze proti koni, který prý nepodléhá ochraně trestního zákona ani tenkrát, sedí-li na něm vrchnostenská osoba. Zprotivením se ve smyslu §u 81 tr. zák. je prý vždy jen činnost přímá a bezprostřední, a o takové nemůže prý býti v souzeném případě řeči. Podle toho je stížnost právního názoru, že zprotivení se skutečným násilným vztažením ruky ve smyslu §u 81 tr. zák. předpokládá nutně činnost, směřující přímo a bezprostředně proti osobě v §u 68 tr. zák. chráněné. Tento názor je nesprávný. Pojmu zprotivení se skutečným násilným vztažením ruky podle §u 81 tr. zák. odpovídá každý čin, předsevzatý s vynaložením tělesné síly a značící odpor, směřující přímo nebo nepřímo proti osobě vrchnostenské. Není tedy třeba, by se násilný čin pachatelův dotýkal bezprostředně těla vrchnostenské osoby; stačí, směřuje-li přímo proti věci, jež je ve spojení s tělem vrchnostenské osoby, tím však zároveň nepřímo proti tělu osoby té, na níž se fysická síla pachatelova prostřednictvím věci převádí. Podle toho stačí zejména, směřuje-li násilný čin přímo proti koni, na němž vrchnostenská osoba sedí, a tím nepřímo zároveň proti vrchnostenské osobě samotné. V souzeném případě zjišťuje rozsudek, jak bylo již řečeno, že obžalovaný, vyřítiv se proti koni uchopil jej oběma rukama za otěže a zacloumal jimi tak prudce, že dolní část pákového ramene byla ohnuta a zjišťuje mimo to, že obžalovaný měl při tom v úmyslu, koně strhnouti a přivoditi pád nadstrážníka H-a na něm sedícího. Shledal-li rozsudek za tohoto zjištěného jím stavu věci v onom jednání obžalovaného zprotivení se nadstrážníku H-ovi skutečným násilným vztažením ruky, nelze mu podle řečeného důvodně vytýkati mylné právní posouzení věci v tomto směru.
Odvolání obžalovaného z výroku, jímž byla vyslovena ztráta práva volebního, jest důvodno. Především dlužno zdůrazniti, že při odsouzení pro přečin podle §u 283 tr. zák. nelze vůbec uznati na ztrátu práva volebního, neboť přečin ten není takovým trestným činem, pro nějž by v případě odsouzení byla podle ustanovení, platných v době, kdy zákon ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 sb. z. a n. nabyl účinnosti, nastávala ztráta práva volebního a nebyla ztráta práva toho ani pozdějšími zákony naň rozšířena. Zbývá proto zkoumati, zdali obžalovaný spáchal zločin podle §u 81 tr. zák., jímž byl uznán vinným, z pohnutek nízkých a nečestných. Nalézací soud vidí tyto pohnutky v tom, že se obžalovaný svým jednáním vážně provinil proti veřejnému pokoji a řádu. Že by byl obžalovaný své jednání předsevzal ze snahy po rozvratu veřejného pořádku, nalézací soud nezjistil a ani zjistiti nemohl, poněvadž pro tento předpoklad není ve spisech opory. Z okolnosti, že se vážně provinil proti veřejnému pokoji a řádu, nelze ještě usuzovati na jeho nízké a nečestné pohnutky. Bylo proto odvolání obžalovaného v tomto směru vyhověti a vysloviti, že výrok o ztrátě práva volebního odpadá.

Citace:

Čís. 2670.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 155-157.