Čís. 1021.

Manžel nepozbývá práva domáhati se neplatnosti manželství dle § 58 obč. zák. tím, že žil s manželkou v manželském společenství i po té, když pojal podezření, že byla v době sňatku již tehotná s jiným.
(Rozh. ze dne 19. dubna 1921, Rv I 119/21.)
Žalující manžel uzavřel sv. žalovanou sňatek dne 15. července 1919. Dne 19. října porodila manželka donošené děcko. V kritické době obcoval žalobce se žalovanou pouze dne 8. dubna 1919. Žalobě o neplatnost manželství pro překážku dle § 58 obč. zák. procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud rozsudek potvrdil a vzav souhlasně s prvým soudem za prokázáno, že dítě nepochází ze soulože ze dne 8. dubna 1919, uvedl dále v důvodech: Obhájce svazku manželského tvrdí v odvolání, že žalobce po sňatku musel poznati, že těhotenství žalované nemůže docházeti ze soulože z 8. dubna 1919, že však přes to s ní dále souložil a téměř do porodu a že tím ve smyslu § 96 obč. zák. pozbyl práva odporovati platnosti manželství z důvodu § 58 obč. zák. V té příčině uvedla žalovaná, že jí žalobce na počátku září 1919 vyčítal, že je těholna s J-em.
a že jí hrozil rozvodem, že však i potom s ní vícekráte tělesně obcoval a to až do nějaké doby před porodem. Žalobce, nepopřev tohoto tvrzení uvedl, že o žních 1919 v hostinci lidé si z něho dělali žerty, že má silnou paní a se ho ptali, kdy bude míti rodinu a když on na to pravil, že po novém roce, že řekli, že by musela míti žena trojčata, aby si dal na ni pozor, a že byl následkem toho domnění, že ho žena oklamala, že musela býti s někým jiným těhotná, že proto ženě, když se vrátil domů, řekl, že ho oklamala, že si počká, až se dítě narodí a pak že zadá o rozvod, že však i pak se žalovanou častěji obcoval a to do září 1919. Soud prvé stolice na základě toho dospěl ku přesvědčení, že sice žalobce měl v době té (o žních 1919) podezření proti žalované, že však pouhé podezření nestačí, že se vyhledává určitá vědomost a napotomní pokračování v manželském spolužití, vědomosti té že žalobce neměl a nepozbyl proto práva žádati, aby manželství bylo prohlášeno za neplatné. Také soud odvolací jest toho náhledu, že pouhé podezření, pouhé domněnky nestačí, nýbrž že vyhledává se skutečně nabyté přesvědčující vědomosti o dotyčné překážce manželství. Vědomost o nějaké skutečnosti je tu pak tenkráte, když dotyčná osoba sama z vlastního názoru si o její jsoucnosti zjedná subjektivní jistotu nebo když o ní zví jiným bezpečným způsobem, vylučujícím každý rozumný důvod, o tom pochybovati. Soud odvolací, aby zjistil spolenlivě okolnosti, z nichž by souditi se dalo na plné vědomí žalobce o těhotenství žalované v době sňatku s jiným, provedl při líčení odvolacím
informativní výslech sporných stran o tom, kdy a jakým způsobem Žalobce žalované vyčetl, že je těhotnou s jiným a jakým způsobem žalovaná na výčitky ty reagovala a tu udaly strany souhlasně, že žalobce, když jednou o žních 1919 v měsíci srpnu přišel z hospody domu, řekl žalované, že mu v hospodě povídali, že je moc tlustá, že to nebude s ním a že jí vyčetl, že to bude s J-em, a tu že ona mu to vymluvila, řkouc, že lidé by všechno rozváděli, že je těhotná s ním (žalobcem) a nikoli s J-em, že žalobce tomu uvěřil a s ní dále souložil, že žalobce i později až do
narození dítěte žalované i dále vyčítal, že to dítě bude od J-eho, že mu to však žalovaná po každé vymluvila a soulož s J-em vědomě popřela. Soud odvolací uváživ výsledky jednání před soudem první stolice a výsledky tohoto informativního výslechu, zejména tu okolnost, že žalovaná veškeré pochybnosti žalobce, které v příčině jejího těhotenství s jiným mužem po sňatku choval, vždy dovedla rozptýli ti a že až do poslední chvíle soulož s J-em z měsíce ledna 1919 vědomě tajila, dále okolnost, že žalobce jako mladý muž a nezkušený manžel z okolností zevnějších zejména z objemu života manželčina nemohl nabýti jistoty, že manželka je
těhotná s jiným, dospěl stejně jako soud prvé stolice ku přesvědčení, že žalobce teprve po narození dítěte, když porodní babička prohlásila k němu, že dítě je úplně donošené a když pak žalovaná pod tlakem tohoto usvědčujicího důkazu se mu přiznala, že s J-em v lednu 1919 souložila, nabyl о tom skutečné jistoty, že jde o dítě splozené jiným mužem než jím, že však až do tohoto okamžiku jistoty té neměl, nýbrž pouhé podezření, jak nasvědčuje tomu i výrok jeho po prvních výčitkách vůči žalované pronesený, že tedy počká, až bude míti jistotu, až se dítě narodí a dle toho, sе pak o rozvod zakročí, což také učinil, přerušiv ihned po narození dítěte další manželské spolužití a odstěhovav se ke svým rodičům. Z toho plyne, že žalobce neztratil ve smyslu § 96 obč, zák. práva žalobního, dle § 58 obč. zák. mu příslušejícího, a proto právem uznal soud prvé stolice ve smyslu jeho žalobního návrhu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání z důvodu odvolacího soudu.

Citace:

č. 1021. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 301-303.