NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8449 —
Č. 8449.

Samospráva obecní. — Železnice: Jsou poplatníci obce legitimováni ke stížnosti do usnesení obecní rady o zastavení provozu měst. elektrických drah dne 1. května, a jsou úřady samosprávné příslušny ve věci té rozhodovati?
(Nález ze dne 24. února 1930 č. 27121/27.)
Věc: Václav Št. a spol. v P. proti zesmkému správnímu výboru v Praze o zastavení provozu na elektrických drahách města P. dne 1. května 1926.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo pro nepříslušnost samosprávných úřadů odepřeno přezkoumati instančně usnesení městské rady v Plzni o zastavení provozu na městských elektrických drahách plzeňských v den 1. května 1926, zrušuje se jako nezákonné, jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Přípisem ze 17. dubna 1926 upozornilo min. žel. ředitelství elektrické pouliční dráhy v P., že podle koncesních listin jest město povinno udržovati nepřetržitý provoz a že by tudíž odporovalo těmto ustanovením, kdyby se správa dráhy usnesla, že v jistý den má býti provoz zastaven anebo kdyby zastavení provozu trpěla. Přes toto upozornění vzala městská rada v P. ve svém zasedání, konaném dne 26. dubna 1926, na vědomí, oznámení organisací zaměstnanců elektr. drah, že v den 1. května 1926 bude provoz na elektr. drahách, dojde-li k tomu v Praze, i v P. zastaven. — Odvolání dnešních st-lů proti usnesení tomu bylo v poslední instanci nař. rozhodnutím zsv-u zamítnuto jako bezdůvodné, pokud se týče odmítnuto jako nepřípustné.
Rozhoduje o stížnosti na toto rozhodnutí podané, uvážil nss takto:
Elektrické dráhy města P. jsou, jak o tom není mezi stranami sporu, výdělečným podnikem obecním ve smyslu § 22 obec. fin. novely č. 329/21. Koncese ke stavbě a provozování těchto drah udělena byla obci p.-ské vyhláškou min. žel. z 30. června 1896 č. 116 ř. z. na dobu 90 let mimo jiné za podmínky, že koncesionářka jest povinna odevzdati vystavěné dráhy veřejné dopravě a po celou dobu koncese udržovati na nich pravidelnou vozbu a že správě státní zůstavuje se právo prohlásiti koncesi ještě dříve, než uplyne doba, na kterou byla propůjčena, za uhaslou, jestliže by přes danou výstrahu byly porušeny závazky, v podmínkách koncesních neb v zákonech uložené (§§ 2, 5, 11 a 15 cit. vyhlášky).
St-lé brojili v adm. řízení proti usnesení měst. rady o zastavení provozu na elektr. drahách dne 1. května 1926 proto, že opatření to se příčí koncesní listině, že jím obec utrpí materielní ztrátu okrouhle 15 000 Kč, na jejíž úhradu není v rozpočtu pro rok 1926 pamatováno, a že tuto škodu, ježto nebylo dbáno formelních ani věcných náležitostí zák. č. 329/21, jsou povinni obci nahraditi oni členové obecní rady a obecního zastupitelstva, kteří pro zastavení provozu na elektrických drahách hlasovali. — Č. 8449 —
Napadeným rozhodnutím odmítl úřad především judikovati o námitce st-lů, odvozované z koncesní listiny a železn. řádu provozního, ježto nad dodržováním povinností, uložených koncesionáři listinou koncesní, jest povoláno bdíti jako železn. úřad dozorčí toliko min. žel., a dále proto, že samosprávné úřady nejsou kompetentní rozhodovati o existenci a obsahu nároků obecenstva proti majiteli koncesovaného podniku veřejného, třebas majitelkou a správcem podniku toho byla obec.
Z odůvodnění tohoto výroku se podává, že žal. zsv pohlížel na usnesení měst. rady o zastavení provozu na elektr. drahách v den 1. května 1926 jen jako na opatření provozní správy s hlediska norem práva železničního, v kterémžto směru usnesení to po jeho názoru podléhá kogniční činnosti toliko úřadů železničních, nikoli úřadů samosprávných.
Než, jak z obsahu všech opravných prostředků, st-li v adm. řízení uplatněných, je zcela nepochybně zřejmo, neobraceli se st-lé proti usnesení měst. rady ani tak proto, že se příčí koncesní listině a provoznímu řádu železničnímu, nýbrž spíše a hlavně jako poplatníci obce z toho důvodu, že zastavením provozu na elektr. drahách v den 1. května 1926 utrpí obec materielní ztrátu. Brojili tedy proti usnesení měst. rady jako aktu povahy hospodářské, pro který platí, ježto jde o výdělečný podnik obce, zásadně tytéž předpisy jako pro správu ostatního jmění obecního. Že pak takovéto hospodářské disposice s majetkem obecním jsou naříkatelny v pořadí stolic samosprávných, plyne z ustanovení §§ 40 a 99 obec. zříz. a § 77 zák. o okr. zastupitelstvech.
Jestliže tedy žal. úřad v daném případě k rekursu st-lů odepřel přezkoumati usnesení měst. rady o zastavení provozu na elektr. drahách v den 1. května s hlediska poplatnického zájmu st-li uplatňovaného, vycházeje z názoru, že ohledně v odpor vzatého usnesení jest příslušný judikovati pouze dozorčí úřad železniční a že ve příčině té samosprávným úřadům žádné jurisdikce nepřísluší, jest tento jeho názor, jak vychází z toho, co vpředu řečeno, mylný. Nař. výrok, pokud jest založen na tomto mylném právním názoru, slušelo proto uznati nezákonným.
Stížnost vytýká dále, že nař. rozhodnutí je také v rozporu s předpisy §§ 10 a 12 obec. fin. nov., poněvadž usnesením o zastavení provozu na elektr. drahách v den 1. května 1926 byl snížen rozpočtový příjem, aniž současně usnesena úhrada tohoto úbytku. V tom nemohl nss stížnosti přisvědčiti.
V § 12 ob. fin. novely č. 329/21 jest ustanoveno, že, co je uvedeno v §§ 10 a 11 o návrhu na nová vydání (sc. v rozpočtu neobsažená), platí též o návrhu na zastavení nebo snížení rozpočtového příjmu. Ustanovení toto — podobně jako předpis § 10 — má za účel, zameziti přiměřenými kautelami poruchy obecního hospodářství, které by mohly nastati, kdyby po pravoplatném stanovení obecního rozpočtu byla některá příjmová položka vůbec vypuštěna anebo snížena, aniž současně byla jinak zabezpečena úhrada schodku, jenž by tím snad vznikl.
V daném případě však nejde o nic takového, neboť sporné usnesení měst. rady o zastavení provozu na měst. elektr. drahách o jediném dni, t. j. 1. května 1926, není než pouhé opatření v provozu obecního podniku výdělečného, tedy akt, který ve svém fin. efektu — zda příznivém — Č. 8450 —
či nepříznivém, není ostatně mimo pochybnost — jest toliko jednou složkou podnikového účtu v rozpočtovém roce, který teprve ve svém konečném výsledku tvoří případnou příjmovou položku řádného rozpočtu obce (§ 2 č. 2 ob. fin. novely).
Nelze proto v tomto případě mluviti o snížení rozpočtového příjmu v onom smyslu, jak je míněno v § 12 ob. fin. novely. Ale pak padá také důsledek, který stížnost z této mylné subsumpce dané skutkové podstaty pod uvedený předpis vyvozuje, t. j. ručení obecních funkcionářů, kteří pro zastavení provozu na elektr. drahách hlasovali, za případnou škodu, obci tím způsobenou. Dalo-li by se snad ručení to konstruovati z jiného titulu než z §§ 10—12 ob. fin. novely, o tom nenáleželo nss-u uvažovati, poněvadž tato otázka nebyla předmětem rozhodování žal. úřadu, a není tudíž pořadem správních stolic vyřízena.

Citace:

č. 8449. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 430-432.