Č. 2423.

Státní zaměstnanci: Nároku na diety z důvodu vedení
dvojí domácnosti podle bodu II D 2 zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku nemá státní zaměstnanec, který byv jako svobodný na Slovensko dosazen oženil se teprve po nastoupení služby na Slovensku.
(Nález ze dne 29. května 1923 č. 9159).
Věc: Dr. Václ. H. v G. proti ministerstvu vnitra o přiznání diet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1, byv výnosem min. vnitra z 31. července 1919 jmenován státním úředníkem IX. hodnostní třídy, nastoupil dne 5. června 1919 službu v Turč. Sv. Martině. Byl pak výnosem min. pro Slov. z 30. září 1919 přidělen do župy šárišské a nastoupil tam ještě jakožto svobodný funkci služného v G. Oženiv se teprve dne 30. dubna 1920 a nemoha pro nedostatek bytů v G. přestěhovati své manželky z jejího bydliště H. v Čechách do svého služebního místa, požádal dne 24. července 1921 úřad ministra pro Slov. za přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti, a to počínajíc dnem 1. srpna 1920 až do přestěhování rodiny do G.
Úřad ministra pro Slov. výnosem z 30. září 1921 žádost zamítl z důvodu, že »podle bodu II. D 2 usnesení min. rady z 27. července 1920, obsahující zásady pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku, příslušejí diety z důvodu vedení dvojí domácnosti jen těm zaměstnancům státním, kteří při původním jmenování byli ženati, kdežto žadatel v době nastoupení služby byl svoboden a teprve dne 30. dubna 1920 se oženil«.
St-lův rozklad event. stížnost na tento výnos zamítlo min. vnitra rozhodnutím, proti němuž směřuje stížnost k nss-u podaná.
Namítá se v ní, že usnesením min. rady z 27. července 1920 v bodu II. D. 2 přiznává diety ženatým zaměstnancům, pokud nemohou se pro úředně zjištěný nedostatek bytů přestěhovati do nového působiště, aniž jest činěn rozdíl mezi zaměstnanci, kteří dostali se na Slovensko již ženatí, a mezi takovými, kteří se teprve po ustanovení na Slovensko oženili. ...
Nss stížnost odůvodněnou neshledal.
Neboť i kdyby st-1 mohl z usnesení min. rady z 27. července 1920 bod II. D. 2., jakožto ženatý státní zaměstnanec, kterýž se nemohl přestěhovati do nového působiště pro nedostatek bytu, vůbec odvozovati nějaký právní nárok na diety, nemůže podle směrnic v onom usnesení vytčených, vyvozovati nárok na diety i tehdy, když se oženil teprve za pobytu v novém úředním působišti.
Bod II. D. 2. řečených směrnic stanoví totiž, že přísluší ženatým státním zaměstnancům, na určité působiště na Slovensku dosazeným resp. přeloženým, pokud se nemohou pro úředně zjištěný nedostatek bytu do nového působiště přestěhovati, diety určité kategorie; ženatým mohou býti na roven postaveni rozvedení, ovdovělí a svobodní zaměstnanci, kteří vedli prokazatelně vlastní domácnost.
Stížnost vykládá uvedený bod směrnic v ten rozum, jakoby ženatým zřízencům náležely ony diety bez ohledu na to, zda byli ženati již před nastoupením služby v novém působišti, či zda se oženili teprve potom, jen když jsou ženati a nemohou v novém působišti nalézti bytu pro domácnost ženatého. Dle toho nezáleželo by na tom, zda reflektant vedl už domácnost ženatého před svým dosazením na nové působiště.
Takovýto výklad nedá se však srovnati se zněním cit. bodu směrnic. Z uvedené souvislosti předpisu čl. II. D. 2. je patrno, že »zásady« přiznávajíce zaměstnancům, ustanoveným na stálá místa na Slovensku zvláštní diety, mají na zřeteli jen takové zaměstnance, kteří vedli před svým jmenováním, resp. přeložením vlastní domácnost. U rozvedených, ovdovělých, a svobodných žádají výslovně průkaz o tom, u ženatých to předpokládají — a proto o vlastní domácnosti u nich zvláštní zmínky nečiní.
Neméně jasně jest vyjádřen v čl. II. D. 2. i další předpoklad pro přiznání diet dle tohoto článku, totiž že nastala skutečně změna působiště zaměstnancova a že se do něho přestěhovati musil bez své domácnosti.
Diety zmíněné sluší posuzovati jako odškodné za to, že změnou působiště, přivoděnou jmenováním nebo přeložením na systemisované místo na Slovensku dostal se zaměstnanec do postavení nepříznivějšího potud, že před jmenováním (přeložením) bydlil a stravoval se ve vlastní domácnosti, kdežto po nastoupení svého nového místa, nemoha pro nedostatek bytů přenésti do něho nebo do místa blízkého svoji domácnost, pozbývá jejích výhod.
Těm, jimž bytové poměry přestěhování vlastní domácnosti neznemožnily, náleží podle bodu 1 téhož čl. jen náhrada přiměřených výloh přestěhování.
Předpokládá tedy předpis čl. II. D. 2. »zásad«:
1. že zaměstnanec byl činným před svým jmenováním nebo přesazením na sytemisované místo jinde, odkud jeho nové působiště není normálně přístupno,
2. že tam měl svou vlastní domácnost a
3. že se do svého působiště přestěhoval bez této domácnosti.1 Ježto dle toho st-li, jenž nesporně nevedl domácnost ženatého, kterou by bylo bývalo třeba do nového působiště přenésti, tvrzený nárok na diety nepřísluší, nelze nař. rozhodnutí uznati nezákonným, pročež slušelo stížnost jakožto bezdůvodnou zamítnouti.

Toto odůvodnění opakováno zde z nálezu ze dne 2. července 1921 č. 7294.

Citace:

č. 2423. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 160-162.